Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Maserati běžně kombíky nenabízí, to ale ještě neznamená, že si velký kombík s trojzubcem ve znaku nemůžete koupit, dokonce s naftovým motorem pod kapotou. Tento k mání je.

Maserati Quattroporte vždy působilo jako elegantní doplněk pro náročné majitele obleků šitých na míru. Poslední generace se vyrábí od roku 2012, proto nepatří mezi výkvěty technologických inovací. Vevnitř už to začíná být hodně patrné, ale vnější vzhled pořád umí zaujmout - ti odvážnější označují Quattroporte i dnes za nejkrásnější luxusní sedan světa.

Takové auto umí ohromit, ale ne prakticky uvažující jedince, kteří touží po stylu. Podobným lidem sice bude vyhovovat italský design a image vozu prestižní značky, ale jak do sedanu naskládáte rodinu i s bagáží na celý víkend? A co ten benzinový osmiválec pod kapotou coby vítaný sponzor čerpacích stanic? Zdá se to být neřešitelným rébusem, na každou otázku se ale nakonec najde odpověď.

Postarala se o ni karosárna Carrozzeria Touring, která vzala líbivě tvarovaný sedan, aby vytvořila jedinečnou verzi kombi, nebo spíše Shooting Brake, která musí vzít u srdce každého Čecha s rodinou, pro kterého „styl” není sprosté slovo. I pro takové spolek odvážných návrhářů již dříve vyrobil prodloužené varianty předchozí generace Quattroporte, ale kufr maskovaný svažující se linií střechy je v případě poslední generace unikátem.

Jeho tvůrci déle jak rok řezali, svařovali, odměřovali, improvizovali, aby výsledek navazoval na originální styl zakulacených tvarů se sportovním nádechem. Autoři byli nuceni radikálně zasáhnout do konstrukce vozu odstraněním velké části střechy. Později přimontovali nové nosné části, které mohly nést díly zvětšeného zavazadelníku včetně bočních oken.

Na základě počítačových návrhů se podařilo vymodelovat vytoužené zkosení boční linky směřované k zadním světlometům. Nejtěžší část projektu se týkala elektrického zapojení všech konektorů. Praktická úprava samozřejmě zahrnuje dálkově ovládané sklopení pátých dveří.

Provedení všech úprav trvalo zhruba 1 500 hodin čistého času. Výsledek zpracováním odpovídá standardům samotné automobilky, která nikdy nic podobného nevyrobila. Prototyp dostal ocelový lak Gunmetal Grey, černá dvacetipalcová kola Mercurio a čtveřici leštěných koncovek výfuku podle klasické verze. Interiéru vévodí temný kožený interiér doplněný černou dýhou. Před řidičem vynikají jen chromové lemy budíků rychloměru a otáčkoměru.

Auto bylo dokončeno a registrováno v roce 2016 a od svých prvních dnů najelo jen 14 024 kilometrů. Pod kapotou nikdo neúřadoval, proto zůstalo osazení třílitrovým vidlicovým šestiválcem produkujícím 202 kW (275 koní) a 600 Nm. Současný majitel jej nabízí k prodeji, o ceně ale zájemce zpraví jen na vyžádání přes britského prodejce.

Zdroj: Classic Driver přes The Drive

Mirek Mazal