Autoforum

/

Foto: retro21, publikováno se souhlasem

Je vlastně otázkou, s jakou érou si tohle auto spojit, neboť jde až o takovou legendu, že jej za vůz své doby mohou považovat dnešní dvacátníci i čtyřicátníci. Největší díru do světa ale udělalo v 80. letech a možnost koupit jej dodnes prakticky nové je výjimečná.

Dnes slavíme Den boje za svobodu a demokracii a byť je otázkou, zda je za současného vývoje svobody a demokracie v naší zemi vůbec co slavit, utěšovat se lze tím, že bylo i hůř. Naposledy tomu tak bylo před rokem 1989, se kterým si dnes 17. listopad spojí většina žijících - tehdy byly možnosti omezené tak moc, že si nešlo koupit ani naprostou většinu aut, která v západním světě platila za docela obyčejná.

S bony a kontakty šlo v Tuzexu koupit kde co, jinak jste ale byli omezeni pár vozy východní provenience, z nichž řadu šlo koupit asi tak snadno jako škodovky dnes - projevili jste zájem, připravili si nekřesťanské peníze vzhledem k svým příjmům a... čekali jste. Že byste si jako obyčejní lidé mohli pořídit vozy, jimiž se to jen hemžilo ve filmech západní provenience, o tom šlo jen snít, pokud jste náhodou neměli štěstí na nějaký dostupný ojetý kus.

Mezi takové patřil i původní Fiat Panda, vlastně docela primitivní stroj, který se začal prodávat už v roce 1980. Jeho cílem nikdy nebylo ohromovat vyspělou technikou, bylo to jednoduché moderní auto docela minimalistického designu ve stylu ostatních Fiatů té doby, ke kterému jste dostali tři dveře a malolitrážní motory. Pro lidi ze západu spíše z nouze ctnost, u nás sen obtížněji splnitelný než třeba v případě většího Una, které se v onom Tuzexu dalo koupit paradoxně snáze. Pokud jste po něm ovšem tehdy mlsně koukali a nakonec si museli nechat zajít chuť, můžete to napravit 33 let po revoluci.

V prodeji se totiž objevilo původní Uno v modernizované verzi, kterou šlo koupit už od roku 1983. Dlouho to nebyla žádná rarita, kasovní trhák Italů se prodal ve 4,5 milionech kusů a ve výrobě vydržel neuvěřitelných 23 let, dokonce i pro západní trhy, je to jedna z největších automobilových legend své doby. Jenže výroba definitivně skončila v roce 2003, tohle auto si nikdo ve sbírce supersportů nehýčkal, a tak narazit dnes na pěkný exemplář je skoro nemožné. Ale opravdu jen skoro.

Vůz na fotkách níže je z roku 1996, takže nejde o vůz z 80. let, na druhou stranu nejde ani o auto z konce produkce. Vypadá ale prakticky pořád stejně a co je nejpodstatnější, najeto má jen 9 150 km. Skutečně za 26 let na světě nenajelo ani 10 tisíc kilometrů a působí podle toho. Prodávající říká, že jde o naprosto originální, nerestaurovaný kus, přesto vypadá jako nové, nanejvýš roční auto. Je opravdu těžké na něm najít jedinou vadu - zvenčí, uvnitř, klidně i v podbězích... Tohle je ještě auto, které rádo rezlo, po známkách koroze ale v tomto případě budete hledat marně. Je to opravdu nejlepší kousek, jaký se dnes dá pořídit.

Výbavou je... nic, tohle auto nemá ani autorádio nebo elektrická okna, je to „macchina primitiva”, jako by řekli Italové, pod kapotou je pak motor 0,9 o 39 koních. Tato Panda váží jen 800 kg, přesto v technických parametrech najdete informace o stovce za 18 sekund a maximálce 140 km/h. Lepší než některá současná „auta budoucnosti”, ale pořád bída. Cena ovšem bídu nepřipomíná, na takový klenot je třeba si dnes připravit 9 990 Eur, tedy něco přes 240 tisíc Kč. Kdo má zájem může si dát „Lauf nach Lauf” (tedy běh do německého města Lauf), odkud zpět pojede tímto pozoruhodným vozem.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler