Autoforum

/

Foto: Enzo Rossi Srl, publikováno se souhlasem

V historii českého a československého automobilismu nenajdeme mnoho větších legend, jakékoli zachovalé „eRko” je tak dnes velmi žádaným zbožím. Tohle má navíc jen pár předních světel, výjimečné místo původního dodání a podobně výjimečný stav. Také ale podle toho stojí.

Z dnešního pohledu je skoro neuvěřitelné, že Škoda v časech komunistického AZNP vyráběla něco jako model 110 R. Sportovně laděné kupé krásných tvarů je asi to poslední, co byste čekali od firmy nestíhající vyrábět dostatek obyčejnějších vozů pro masovou klientelu a ještě bizarněji to vyznívá dnešní optikou. Však tatáž značka, která dnes aspoň na oko v podobných okovech žít nemusí, nejenže nenabízí žádný podobný model, ale brzdí i s nabídkou sportovních derivátů RS, pro které má zdroj veškeré potřebné techniky v pár set kilometrů vzdáleném Wolfsburgu. A to by měl být zákazník pánem...

Nežehrejme ale nad tím, co bylo a není, buďme rádi za to, že to vůbec někdy bylo. „Erko” bylo svého času nejenže atraktivním, ale i žádaným vozem, a tak nevzniklo v úplně malém množství, alespoň na poměry tehdejší ČSSR. Okolo 57 tisíc vyrobených vozů je s ohledem na dobové reálie slušná záplava a sám ještě pamatuji, kdy nejenže nebylo tak těžké Škodu 110 R potkat na silnici, ale kdy se dala celkem běžně koupit jako ojetá. Najít pěkný kus snadné nebylo, ale dalo se to zvládnout a pár desítek tisíc korun na něj stačilo. Kdeže tyto sněhy jsou.

Vidět dnes 110 R na silnici se poštěstí tak jednou za rok a v prodeji jich bývá naprosté minimum - i prsty jedné ruky bývají moc. Navíc to, co se dá koupit, nebývají velké výhry - auta to buď nejsou příliš zachovalá, nebývají originální anebo už ani nelze zjistit, co se s nimi dělo přes 20 léty, natož pak kdykoli dříve. A když už ano, stojí velké peníze. Před několika roky jsme psali o jednom takovém a stálo 476 tisíc korun. Dnes si lidé za podobné exempláře řeknou o milion a víc, ani nehnou brvou.

Vůz na fotkách níže je až na pár detailů originální a navzdory tomu, že to žádný muzejní kousek dekády schovávaný v klimatizované garáži, je v mimořádně dobrém stavu. Na tachometru totiž svítí cifra 91 274 km, která by měla odrážet realitu a na auta té doby není nízká. Dnes jsme zvyklí na to, že auto s 200 tisíci km je pořád perspektivní, se 400 tisíci km dost ojeté a až někde na dvojnásobku zralé na odpis, tedy pokud to je slušně vyrobený stroj. V dobách „komunistických” škodovek ale byla statisícová meta znakem omezené perspektivy, ostatně některým Čechům a Slovákům toto uvažování zůstalo dodnes.

Aby tedy vůz v 91 tisících km vypadal tak, chtělo hodně péče, prodávající ale mluví o hýčkaném originálu, který byl jen průběžně udržován ve stavu maximálně blízkém dokonalosti. Auto je to navíc opravdu staré, rok výroby 1972 znamená nejen 54 let (už tolik!) stáří, ale také vzácné prvotní provedení jen s jedním párem předních světel. Pravidelné ježdění a údajně příkladná péče pak mají znamenat, že auto je perfektně připravené na další používání, což se může hodit.

Co je také pozoruhodné, má jít o vůz původně dodaný do Itálie, což mají dosvědčovat nejen staré italské „espézetky”, ale také modifikovaný původní výrobní štítek podle dobových italských zvyklostí. To je všechno sympatické, měně sympatická už je ale cena, neboť prodejce za vůz žádá až krutých 28 000 Eur, tedy asi 690 tisíc Kč, na tohle auto se skoro stovkou tisíc najetých kilometrů je to hodně. O ceně je prý připraven jednat, ale odtud potud. Obvykle o 110 R říkáme, že jejich cena bude skoro jistě jen růst a jistě to bude platit i tady, může to ale chtít víc trpělivosti.

Tak či onak, zajímavější nabídku hezké 110 R jsme už nějakou chvíli neviděli. Pokud už teď máte chuť podívat na účet, jestli by se tam nenašlo něco i na letní překvapení pro vás samotné, dodejme, že vůz stojí pořád v italské Cremoně, v jejímž okolí měl strávit většinu svého života. I to je jistě pozoruhodné, škodovky z dob ČSSR nebyly v Itálii nikdy příliš rozšířené.

Zdroj: Enzo Rossi Srl@AutoScout24.it

Petr Miler