Autoforum

/

Foto: ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0

Současný chaos už se dostal do situace, kdy mnohé moderní věci nejenže nevznikají, už se nedaří udržet při životě ani ty dříve vyrobené. Německá metropole tak nezvládá zajistit provoz moderních tramvají, a tak musela do služby povolat stroje jinak zralé leda do muzea.

Říká se, že pokrok nezastavíte. Mnohokrát se ukázalo, že tomu tak skutečně je, momentálně by ale s tímto rčením patrně nesouhlasili obyvatelé německých Drážďan, ti si naopak musí myslet, že přes noc vrátili o několik desetiletí zpátky. Ve městě totiž znovu začaly jezdit tramvaje společnosti ČKD Tatra. Konkrétně pak jde o modely T3, jejichž výroba odstartovala již v roce 1960. O osmadvacet let později pak byla česká firma zapsána do Guinnessovy knihy rekordů jako největší výrobce tramvají na světě, modelu T3 totiž vzniklo více než 14 tisíc kusů.

První exemplář přitom drážďanský dopravní podnik převzal v roce 1965, zejména po roce 2010 však svůj vozový park již takřka kompletně zmodernizoval. Přeživší kousky T3 pak následně zamířily do muzejních sbírek a depozitářů. Teď ale byly znovu povolány do služby, neboť na opravy jejich následníků chybí komponenty, zejména pak ty elektronické jako konvertory výkonu. Máme zde tak další důsledek krize fungování současné Evropy a vlastně nejen jí, nedostatek kde čeho se projevuje i v tomto odvětví.

Město oznámilo, že letité tramvaje budou operovat pouze na vybraných linkách a pouze přes den. S jejich využitím se prozatím počítá přes prázdniny, na podzim se má vše vrátit do normálu. Zda tomu tak ale skutečně bude, je ve hvězdách. Němci nicméně bezesporu budou pracovat na tom, aby chybějící komponenty měli k dispozici co nejrychleji. Jakkoliv jsou totiž tramvaje T3 považovány za nadmíru spolehlivé, kvůli zvýšené podlaze nevyhovují všem.

Tramvaje T3 do Německa zamířily ve specifikaci D (Deutschland), přičemž operovaly jako jednotlivé vagóny s vlastním pohonem či jako soupravy, ve kterých jeden vagón byl vlečený. Za tím stálo použití čtyř jednotek o celkovém výkonu 218 koní. Nejvyšší rychlost 14 metrů dlouhého, 2,5 metru širokého a 3,05 metru vysoké tramvaje přitom činila 65 km/h, v případě zapojení vlečeného vagonu ovšem klesala na 55 km/h.

V průběhu let byly vyráběny varianty se třemi bočními dveřmi, které disponovaly 23 sedadly a 87 místy k sezení, kupříkladu do Sovětského svazu však mířily verze se dvojicí dveří. U nich počet míst k sezení vzrostl na 32, nastoupit však v té chvíli mohlo už jen dalších 59 stojících. Posléze však i provedení T3SU přešlo na trojici dveří. Zachována však byla uzavřená kabina řidiče i lepší zateplení kvůli chladnějšímu prostředí. Je to legenda svého druhu, přesto tušíme, že za jízdu s ní do práce a zpět - zvlášť v současném počasí - Němci rádi nejsou.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec