Autoforum

/

Foto: Kia

Pokud někdo pochybuje o tom, zda velkorysé nabídky skoro nekonečných záruk výrobců aut fungují, tady má odpověď. Automobilce by se vyplatilo, kdyby majiteli koupila vůz od jiného výrobce a ten svůj si vzala zpět, přesto své závazky dodržela.

Záruční lhůtu lze do jisté míry považovat za dvousečnou zbraň, a to jak z pohledu prodejce, tak z pohledu zákazníka. V prvním případě je sice možné počítat s penězi navíc, zvláště pokud sáhnete po té volitelné prodloužené. Lidé každopádně musí jezdit na pravidelné servisní prohlídky do autorizovaných servisů, což pro dealery znamená práci a příjem navíc. Tyto prohlídky jsou ale zákazníka obvykle citelně dražší než totéž od nezávislých servisů. Vyplatit se to může komukoli, je to trochu loterie - můžete nechat u dealera za mnoho let desítky tisíc navíc a nezískat nic zvláštního krom pocitu jistoty. A nebo můžete koupit problematické auto a za výměnu drahých položek jako motor či převodovka ušetřit statisíce na úkor automobilky.

Právě druhý zmíněný případ se týká Kie Sorento, o které si dnes povíme. Tu si jeden Američan koupil v roce 2012, tedy v době, kdy korejská automobilka bojovala o přízeň nedůvěřivých zákazníků. V tu chvíli tak nabízela 10letou záruku bez omezení nájezdu kilometrů. Kromě toho ovšem součástí byl i servisní balíček zahrnující některé základní služby zdarma. Mezi ně nejspíše patřila i výměna oleje, na kterou majitel korejského SUV za oněch deset let zamířil 203krát. Se svým vozem přitom za danou dobu najel 608 061 mil (978 370 km).

Tento nájezd není rekordní, je ale na 10 let hodně vysoký. A pokud jej podělíte oněmi výměnami oleje, zjistíte, že nový lubrikant dostalo korejské SUV v průměru po najetí pouhých 4 819 km. To není zrovna extra porce, načež jsou poměrně překvapivé další informace. Sorento se totiž za oněch 10 let dočkalo také devíti výměn motoru a čtyř výměn převodovek. Korejské hnací ústrojí dle toho tedy nevypadá zrovna kvalitně, neboť převodovka se mimo jiné dvacetkrát dočkala výměny náplně. Ovšem i tak odcházela poměrně často.

Je škoda, že k dispozici zatím nejsou detailnější informace týkající se oněch výměn motorů a převodovek (ale zeptali jsme se na více autora příspěvku na Redditu, který je mechanikem onoho autorizovaného servisu). Nicméně pohonná jednotka měla spadat do rodiny Theta II, vůči které byla ve Státech podána hromadná žaloba, a to v důsledku nadměrné spotřeby oleje. Do jisté míry se tak vysvětlují ony časté návštěvy servisů. Mimo to se spekuluje o ne zrovna ohleduplném zacházení s vozem, který v průměru najel necelých 100 tisíc km ročně. To je velmi vysoké, ale ne závratné číslo.

Jelikož se majitel měl pohybovat hlavně mezi Kalifornií a Minneapolis, je navíc jisté, že onoho takřka milionového nájezdu dosáhl hlavně na dálnicích. Pokud tedy nejezdil s ručičkou v omezovači, což v USA nelze očekávat, pak vlastně auto spíše šetřil. Vše tedy spíše ukazuje na nepříliš působivou kvalitu korejského vozu. Dotyčný měl tedy ve výsledku štěstí, když dokázal takto využít dostupnou záruku. Jde jistě o extrémní případ ve všech ohledech, i tak ukazuje, že automobilky - nebo přinejmenším tato korejská automobilka - drží slovo. Vyplatilo by se jí koupit dotyčnému klidně nové BMW a problematické Sorento si vzít zpět, ona ale svůj závazek dodržela až do posledního dne a najetého kilometru.

Zdroj: Reddit

Petr Prokopec