Autoforum

/

Foto: Bruitparif, CC0 Public Domain

Tohle se vážně nevyplatilo, neboť řidiči na další formu „buzerace” nejsou vůbec zvědaví. Nejenže tedy ti, kteří místem jezdí, záměrně dělají víc hluku, než by normálně dělali. Na místě se dokonce schází lidé, kteří tam ani nemají cestu, aby dali najevo svůj odpor.

Není někdy lepší nechat lidi prostě žít? Se vším dobrým i zlým, co toho bývá projevem? Takové otázky se derou na mysl, když si člověk čte o fiasku, jakým končí nasazení tzv. hlukových radarů v Austrálii. Systém, který známe i z Evropy, byl instalován v tamním Austinmeru jižně od Sydney a měl místním přinést více klidu. Dosáhl ale pravého opaku.

A šlo to rychle, neboť až koncem roku 2024 dostaly místní orgány povolení od australské EPA (Úřadu pro ochranu životního prostředí), dopravního inspektorátu státu Nový Jižní Wales a policie volení instaloval několik systémů majících zachytit auta a motorky generující nemístný hluk. Což mimochodem nebyl levný špás, každé takové zařízení přišlo Austinmer na 50 000 australských dolarů (cca 700 tisíc korun).

Princip fungování systému je relativně jednoduchý. Pracuje hlavně s kamerou aktivovanou mikrofony v momentě, kdy auta překročí svou hlučností 90 decibelů a motorky 94 decibelů. V takovém případě je potenciální přestupce zachycen, obeslán a pokutován, popř. je nucen vše vysvětlit v navazujícím správním řízení.

Mělo to zklidnit provoz, podle místního deníku Illawarra Mercury ale systém hlukovou situaci naopak zhoršil. Jak mohl? Pro lidi byla další forma dohledu příliš a na místě došlo jak nárůstu počtu projíždějících motocyklů a aut, tak zintenzivnění jejich zvukových projevů. Důvod? Je to záměr. Lidé se prostě domluvili, že místním ukážou, že takový krok může být kontraproduktivní, poblíž kamer záměrně vytáčejí své motorky a auta a na místo cíleně jezdí provokovat.

„Motorkáři a řidiči hlučných aut to nějak zjistili a troubí nebo vytáčejí motorky hned vedle kamery, aby ji spustili,” řekl jeden z místních. „Problém to spíš zhoršilo,” přiznává. Něco takového od projíždějících jistě není pěkné směrem k místní, kteří touží po svém klidu, ale upřímně - jak dát v dnešním světě efektivně najevo svůj nesouhlas s podobným postupem? Reflexe přání lidí ve skutečných krocích politiků je stále vzácnější, zvlášť v případě čehokoli, co voní penězi navíc. Tam je obvykle v podstatě nulová. Dát najevo něco jako „čím víc nás budete týrat, tím víc budeme zlobit”, je možná dětinské, ale ve výsledku účinné - velmi pochybujeme, že se na místě dělo něco tak hrozného, co by vyžadovalo realizovaný zásah. To se tam spíš děje teď.

Svou roli v celém příběhu jistě hraje fakt, že systém funguje ve zkušebním režimu, ani pokuty startující na 150 AUD (asi 2 tisíc Kč) ale nemusí řidiče odradit. Nejsou totiž vůbec snadno vymahatelné, neboť není možné jednoduše spojit naměřenou hlukovou hladinu s konkrétním zdrojem. A takový klakson? Jakkoli se systémy měření soustavně zdokonalují, je velmi obtížné řidiči dokázat, že nereagoval na riziko, jehož zažehnání tímto způsobem mu přišlo adekvátní.

Zda systém na místě zůstane, se rozhodne blíže ke konci letošního roku, nedivil bychom se ale, kdyby místní přišli na to, že lepší skutečně bude nechat projíždějící být. Lepší je pár hlučných aut za den, než bezpočet takových, kteří na místě dělají hluk záměrně právě kvůli instalaci tohoto kontroverzního zařízení. Stejně tak by nás ale nezaskočilo, kdyby úřady ve snaze dosáhnout svého sáhly jen po větším biči. Jen aby pak po hlučnějších autech a motorkách nesáhli i odpůrci...

Zdroj: Illawarra Mercury

Petr Miler