Autoforum

/

Foto: Autoleitner, publikováno se souhlasem

Koupě exkluzivního auta vyrobeného v pár desítkách či stovkách kusů vypadá jako zaručený způsob, jak ze spousty peněz udělat ještě víc. Často to tak bývá, spoleh na to ale zjevně není.

O sběratelích aut si můžete myslet cokoli, nakonec se ale chovají racionálně. Obvykle mají díky své už existující, početné sbírce skvostů zajištěno patřičně exkluzivní místo u některých automobilek, které jim rády přednostně prodají modely z omezených edic. Oni si je pak nekupují ani tak proto, že by nimi nedej bože chtěli jezdit - jsou to pro ně investice, které jim velmi brzy mohou velmi vydělat miliony na koupi dalších aut. A tak to dělají pořád dokola.

Že to funguje a že opravdu nemusíte čekat dekády, až se z kdysi výjimečného stroje stane něco velmi ceněného, dokládají příklady z praxe. Například nejvzácnější Lamborghini posledních dekád se dnes prodává za mnohonásobek své původní ceny. A to se jedná o jednotky let starý vůz, který prvním majitelům rychle vydělal i stovky milionů Kč. Není pak divu, že s takovými auty obvykle sotvakdy jezdí a najeto mají nanejvýš něco přes 1 000 km.

V něco podobného jistě doufal i kupec auta, které můžete vidět na fotkách níže. Jde o velevzácný Aston Martin Vanquish Zagato v provedení Shooting Brake, který vznikl jen v 99 exemplářích a každý z nich se prodával za extrémní ceny v řádu desítek milionů Kč. Tento vůz nebyl výjimkou, svému prvnímu majiteli v Nizozemsku byl dodán za 905 000 Euro (dnes 23 milionů Kč), a to prosím bez tamního krutého registračního poplatku. Ten raději prodávající neuvádí, daň za přihlášení tohoto vozu v zemi tulipánů se ale toho času pohybovala okolo 77 000 Eur (dnes 1,96 milionu Kč). Dohromady se bavíme o 25 milionech, sem tam nějaké „drobné”.

Majitel splnil i důležitou podmínku růstu hodnoty - za skoro dva roky od koupě s vozem najel pouhých 1 463 km a nyní se auto rozhodl prodat. Pokud ale skutečně počítal s tím, že si sjede a vydělá, přepočítal se - nám už dobře nizozemský prodejce Autoleitner vůz nabízí za 795 000 euro. Jistě, pořád je to hromada peněz, lehce přes 20 milionů korun, ale také o dobrých 5 milionů Kč méně než v případě nového auta i s registrační daní. A nikde není psáno, že se auto alespoň za takové peníze prodá. Dát za 1 463 ujetých km nejméně 5 milionů... To už chce tučné konto.

Inu, ne každý podobný stroj je zárukou rychlého vydělání dalších peněz. Nepředpokládáme, že by něco podobného hrozilo u opravdu výjimečných Ferrari nebo Lamborghini, ale přece jen méně etablované značky mezi bohatými sběrateli, jako jsou Aston Martin, McLaren nebo cokoli, co existuje jen krátce, nemusí jiné zajímat tak moc, jak si kupci myslí. „Lidé, jezděte!” chce se nám dodat. Jen tak budete mít jistotu, že si každého koupeného auta patřičně užijete i bez ohledu na to, za kolik jej později prodáte.

Zdroj: Autoleitner

Petr Miler