Autoforum

/

Foto: ADAC, tiskové materiály

Fascinující ukázka odtržení vedení od reality a nápadný projev jedné ze smutných nemocí doby, i tak lze popsat vystoupení tohoto muže. Gerhard Hillebrand jím zcela popřel smysl organizace, kterou reprezentuje, a reakce na sebe nenechala dlouho čekat.

Asi je to něco, co se muselo stát, neboť jde o vývoj, který nastal ve významné části světa, téměř v celém tzv. západním světě, skoro současně. Přesto je velmi zvláštní. Postupem času se stále více stáváme svědky toho, jak lidé, které jsme si zvolili k tomu, aby nás zastupovali, projevují stále nápadnější znaky odtržení od reality každodenního života. A situace zašla tak daleko, že nejenže přestali hájit naše zájmy, dokonce nemají problém jít otevřeně proti nim.

Je to ve své podstatě neuvěřitelná absurdita, neboť takovým chováním si takové pozici nevyhnutelně podřezáváte větev, na které sedíte. Pokud je vaším posláním reprezentovat něčí zájmy, tak... Tak to prostě musíte dělat, jinak skončíte. Míra odtržení dotyčných od reality je ale taková, že to buď vůbec nevnímají, nebo jsou přesvědčeni, že budou znovu zvoleni, i když to nedělají.

Jde to označit i za jakousi krizi fungování celé společnosti, neboť klíčové politické agendy jsou dnes ve zjevném rozporu se zájmy většiny společnosti tak často, až to bere dech. Přesto jsou „na sílu” tlačeny dál a přirozeně rostoucí odpor proti nim je potlačován stále kontroverznějšími prostředky. Kdyby to platilo jen v politice, ještě by se to dalo označit za něco, co už tu bylo a v trochu jiné podobě se to vrací. Ale ani tak „jednoduché” to není.

Absurdně to platí i v obchodě, kde je vazba mezi tím, co lidé žádají, a jak vám se daří, ještě zjevnější, ještě přímočařejší. Přesto jsme svědky toho, jak se dodavatel pokouší vychovávat zákazníka, jak se snaží určovat, co bude kupovat. Našli bychom hromadu oborů a typů zboží, ale proč chodit daleko - v Česku se aktuálně prodává asi 5 procent elektrických aut, a to navíc dominantně firmám, státním institucím a dalším subjektům, které to dělají na základě nějakých pravidel ignorujících preference koncových uživatelů, ekonomickou efektivitu apod. Přesto se aktivita většiny automobilek točí kolem tohoto typu aut.

Takové Audi loni prodalo v Česku 3,8 procenta elektrických aut, nominálně jde o 154 vozů. A když se zeptáte u dealera jinde než v Praze, kolik lidí si za poslední měsíc aktivně přišlo ze své vůle nějaké takové auto prohlédnout nebo zkusit, uslyšíte typicky číslo 0 nebo 1. Je to nic na nic, naprosto bezvýznamný artikl. A podívejte se na český web značky, první v menu nabídky jsou Elektrická vozidla Audi. Reklamy se točí dominantně kolem nich. A na showroomech mají nejlepší pozice. Je to naprosto absurdní, je to jako kdybyste si v obchodě s pečivem naplnili regály hokejovými puky a čekali úspěch. Nedává to absolutně žádný smysl.

Dobře, tak politika je mimo, obchod je mimo, ale co takové zájmové organizace? Sakra práce, lidé se v nich sdružují výslovně s tím, aby snáz prosazovali své zájmy, aby za ně někdo mluvil silnějším hlasem před těmi, kteří rozhodují, a jasně se pral za jejich potřeby. Nic víc a nic míň. Je to tak přímočaré, že už to nemůže být přímočařejší, přesto ani to nefunguje.

Jak jsme psali nedávno, největší německý autoklub se postavil proti vlastním členům, když jeho šéf začal volat po umělém zdražování benzinu a nafty, aby se v zemi prodalo víc elektromobilů. Kdyby šlo o elektroklub, budiž, ale ADAC, mimochodem i největší evropský autoklub, takto vystupuje proti asi 96 procentům vlastních členů, kteří elektromobil nemají. Jak tupé to je?

Gerhard Hillebrand, který se takto zachoval a nebezpečně ztratil kontakt s realitou i podstatou fungování organizace, kterou zastupuje, dal zkrátka před hájením zájmů vlastních členů přednost ideologii, poučování, nebojíme se říci až vychovávání. A znovu se musíme ptát, jak je to vůbec možné? Jak je možné, že se proti autům se spalovacími motory otevřeně postaví někdo, kdo zastupuje organizaci sdružující desítky milionů lidí používajících právě taková auta? Je to surreální, je to neuvěřitelné, ale stalo se to.

Pozitivem budiž, že to vyvolalo takovou bouři, že očekáváme, že Hillebrand v nejbližších dnech rezignuje. Situaci probírá Focus, který informuje o rostoucím množství online iniciativ volajících po ukončení členství v klubu pod hashtagy jako #AdiosADAC, #ADACBoykott nebo #ADACkuendig. Lidé jsou pochopitelně rozezleni postupem klubu, od kterého očekávali nejen něco jiného, očekávali od něj pravý opak.

Lidé na komentují situaci výmluvě slovy jako: „Právě jsem zrušil své členství v ADACu, členem jsem byl od roku 1987.” Nebo: „Vy zastupujete lidi, kteří jsou každý den závislí na autě, tím, že činíte řízení dražším a palivo nedostupnějším?” Popř.: „Tady nedošlo k žádnému nedorozumění. Chcete vidět, jak trpí občané, kteří řídí benzínové nebo naftové vozy. Tak to prostě je.”

Tento komentář přišel v reakci na slova tiskového mluvčího ADACu, který vše označil za nedorozumění a vytržení z kontextu, ale tak to opravdu není - přečtěte si původní článek. V reakci na další dotazy pak uvedl, že členství v reakci na nastalé dění aktivně zrušil střední čtyřmístný počet lidí, řekněme tedy kolem 5 tisíc. Tím zkouší při celkovém počtu členů situaci bagatelizovat, stalo se tak ale prakticky hned, navíc mezi svátky. A v další komunikaci přiznal, že když pomineme situace, kdy někdo zemře nebo se odstěhuje ze země, je odchod z řad ADACu výjimečnou záležitostí odehrávající se spíš po jednotkách případů. Tohle je tedy zvlášť vzhledem k aktuální části roku zcela nevídaná vlna odporu.

Co ale ADAC mohl čekat, když zřetelně jedná v rozporu se zájmy platících členů? Poznává jen to, co už dávno připomínal zakladatel Walmartu Samuel Walton manažerům firmy: „Nejmocnější osobou ve firmě je vždy zákazník. Ten může propustit kohokoli tím, že utratí své peníze jinde.” Přesně to teď Němci dělají a připomínají pomazaným hlavám, že být blízko zákazníkům nemusí být příjemné, pro přežití jakékoli organizace žijící z jejich peněz je to ale nevyhnutelné.

Zdroje: Focus, ADAC

Petr Miler