Autoforum

/

Foto: Cars & Bids, tiskové materiály

Uvážíme-li jeho „zkušenost”, vypadá pořád zatraceně dobře. A uvážíme-li jeho minulost, prodal se pořád za pozoruhodně vysokou cenu. Tohle je opravdu nezničitelné auto, zvěsti o německé legendě jménem W124 jednoduše nelžou.

Není pochyb o tom, že moderní auta ta předchozí v mnohém překonávají. Jsou obvykle bezpečnější, rychlejší, komfortnější a někdy i úspornější. Jsou ale také kvalitnější a trvanlivější? O tom by se už dalo diskutovat. A většina debat nebude uzavřena směrem k moderní produkci kladně. Problém je v podstatě ve všem - šetří se, na čem se dá, a tak méně odolné bývá vše od techniky až po materiály v interiéru. A k tomu je tu elektronika, která si dokáže postavit hlavu, její opravy nebývají jednoduché ani levné a ve starších autech je jich zlomek.

Tyto faktory nenechávají moderní vozy žít tak dlouho jako ty starší - některé toho vůbec nejsou fyzicky schopny, jiné by to technicky zvládly, ale ekonomika oprav elektronických částí je beztak vyřadí z provozu dřív. Je pak kouzelné vidět, že bývalo líp - zejména některé poctivým vývojem i výrobou vyhlášené vozy jsou dnes po několika dekádách a mnoha stovkách tisíc kilometrů pořád v takové kondici, v jaké jsou jejich moderní nástupci po zlomku stejného zápřahu.

Za jeden z extrémů na tomto platí Mercedesy z přelomu 80. a 90. let, o kterých se dnes vypráví až legendy. Mají něco společného s realitou? Pokud máme soudit podle jednoho auta z té doby, které se aktuálně prodalo přes aukční platformu Cars & Bids, pak do puntíku ano. Tohle auto bere dech, aniž byste o něm museli říct víc než pár vět.

Jde o Mercedes 300D z roku 1991, vůz dnes už legendární generace W124. Jeho poslední majitel jej vlastnil pět let, nyní jej ale bez rezervní ceny nabídl k prodeji jako pořád perspektivní auto. Neohromeni? Tak se podívejte na nájezd. 115 200 mil neboli 185 357 km na odometru na první pohled nevypadá jako enormní číslo, ovšem vůz jej dosáhl od roku 2017. Tehdy totiž došlo na přetočení jeho šestimístného tachometru. Reálně tedy Mercedes 300D najel 1 115 200 mil, což je 1 794 357 km. Něco takového působí až neuvěřitelně, zvláště když je u toho stále původní technika - motor i převodovka jsou stále jedny a ty samé. Dostaly třeba nové silentbloky, to ano, podobného servisu nebylo málo. Přímo motor a převodovka e nikdy měněny nebyly.

Nový vlastník pak za vůz zaplatil 4 115 dolarů, tedy něco přes 87 tisíc korun. Což opravdu není málo na tak ojetý vůz starý 35 let, jehož karoserii dávno nezdobí bezchybný lak, nejsou tu ani kompletní nárazníky. Stejně tak nelze uvnitř počítat s dokonalými dekory či čalouněním. A 2,5litrový diesel svými 123 koňmi již taktéž neokouzlí. Všechno je opotřebené, ale hádali byste čemukoli z toho 1,8 milionu km? Pokud ano, nevěříme vám, na takový nájezd je vůz v podstatě šik.

Dosavadní majitel během pěti let nechal opravit řadu drobností, jako je třeba termostat, palivová pumpa nebo vstřikování. Ihned po koupi navíc došlo na nahrazení zadního pomocného rámu, kdy ten původní už začala nahlodávat koroze. Dá se tedy předpokládat, že nového vlastníka v následujících let nějaké další investice potkají, ale nemuselo by jich být nutně tolik. Dosavadní majitel říká, že vůz nebude mít problém s pokořením dalšího milníku, tedy 2 milionů najetých kilometrů.

Otázka je nyní jasná: Budeme moci něco takového napsat v roce 2060 o jeho duchovním nástupci, tedy elektrickém modelu EQE? Pokud v té době ještě budeme živi, pak nejspíš budeme moci jen zavzpomínat, že automobilka kdysi něco takového vyráběla a na vrakovištích se ještě pár kousků povaluje. Třeba ne, jistě, ale kdo by si na to vsadil? Ani konvenční Mercedesy z pozdějších dekád už nevydrží tolik...

Zdroj: Million-Mile 1991 Mercedes-Benz 300D@Cars & Bids

Petr Prokopec