Autoforum

/

Foto: Togg

Není obvyklé, aby s novými automobily spojovali svá jména prezidenti velkých zemí, turecká značka Togg je ale skutečně dítětem tamního prezidenta Erdogana. Jak funguje v praxi její prvotina postavená v podstatě úplně z ničeho?

K nově vzniklým automobilkám jsem obecně skeptický. Jejich auta nemusí být nutně špatná, jakkoli i to může být problém, jak aktuálně ukazuje třeba Fisker. Horší je fakt, že tyto firmy postrádají zázemí ve všech smyslech těchto slov. Můžete přetáhnout bezpočet zaměstnanců zajetých automobilek, přesto budete dokola řešit problémy, které ostatní neřeší. A ve výsledku jimi zatěžovat zákazníky.

Problémem je také absence servisního zázemí, které též logicky nevybudujete ze dne na den. Všechny potíže s auty nelze řešit na dálku, kvůli některým je zkrátka třeba navštívit techniky. Zrovna taková činnost je ovšem neskutečně nákladná a časově zdlouhavá, pokud nejbližší servis je stovky kilometrů daleko. Když k tomu začnete narážet znovu na nezkušenost firmy s řešením určitých obtíží, je všechno jen dražší a zdlouhavější.

Turecký Togg je jednou z takových nových automobilek, na rozdíl od jiných podobných firem má ovšem výhodu v podobě podpory vlády a dokonce osobní záštitou prezidenta Erdogana, jak Němci správně připomínají. Na tu ovšem může Togg spoléhat pouze ve své domovině, nikoli za hranicemi. Šéf značky Gürcan Karakas nicméně loni potvrdil, že automobilka bude letos expandovat do zahraničí, přičemž mezi prvními destinacemi jsou Německo a skandinávské země. Tedy přesně ty trhy, kde lze počítat s velkou podporou elektromobilů, neboť nic jiného Togg vyrábět neplánuje.

Togg přesto vstupuje na tenký led. Vedle aut koncernu VW, BMW a Mercedesů nemá zejména v Německu žádné zázemí. Pokud se tedy nerozhodne, že svá auta nezačne nabízet výrazně levněji než konkurence, pak se registrace zjevně budou počítat na prstech u rukou. Togg nicméně doufá, že osloví značnou část z 1,5 milionu německých držitelů tureckého pasu a letos prodá dva až tři tisíce aut. Příští rok by pak odbyt měl být ještě o poznání vyšší.

Značka aktuálně nabízí pouze SUV 10X, které otestovali kolegové z Focusu. Velký důraz kladou na interiér, jemuž dominuje 12,3palcový digitální přístrojový štít a 29palcový displej multimédií. Obrazovka se díky nim natáhla od sloupku ke sloupku, přičemž na rozdíl od čínského Bytonu Turci podobnou vizi dotáhli do konce a s větším úspěchem. Narušen totiž není výhled řidiče, Togg navíc nespoléhal na existující operační systémy, ale přišel se svým vlastním. Právě to ale ve finále může vést k prvním uživatelským problémům.

Togg k věci nicméně říká, že automobilka „bere digitalizaci velmi vážně“. Z toho důvodu uzavřela partnerství s řadou dalších firem včetně tureckých aerolinek. Skrze palubní menu lze tedy koupit třeba letenku, a to i za vlastní měnu zvanou Toggen. Tu je možné vydělat ve formě bodů za různé transakce a aktivity. Jak moc ale něco takového bude možné v Německu či Skandinávii, je otázkou. Automobilce nicméně nelze upřít, že se opravdu snaží oproti konkurenci nabídnout něco navíc.

Je to více než podstatné, neboť pokud přijde řeč na techniku, máme tu jednu velkou nudu a potvrzení očekávání, že elektromobilita smaže rozdíly mezi značkami. Togg totiž nenabízí nic, co by již nebylo k dispozici jinde - a nutno dodat, že nejde ani o vrchol současné techniky. Kolegy testovaná vrcholná verze s 435 koňmi totiž zvládá zrychlit na stovku za 4,8 sekundy a maximálně se rozjede na 185 km/h. To jsou podobné hodnoty, jaké má na kontě třeba Škoda Enyaq RS. A koupíte si Togg místo Škody? Proč?

Ani v případě dobíjení či dojezdu Togg zrovna nevyčuhuje z davu, neboť majitelé mohou počítat s maximálním dobíjecím výkonem 180 kW a 468 kilometry mezi zastávkami u veřejných stanic či domácích wallboxů. Turci si přitom za vrchol ve své domovině účtují zhruba 1,65 milionu korun. V té chvíli je však i Enyaq RS levnější, byť o chlup. Znovu: Čím pak chce Togg zaujmout? Na to ani my, ani kolegové zatím nedokážeme odpovědět.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec