Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Subvence elektrických aut jsou obecně kontroverzní záležitostí, obvykle ale bude spíše filosofickou debatou, zda mají svůj smysl. V tomto případě ale šlo opravdu o ryzí rozhazování, které z logiky věci nemohlo mít žádný pozitivní dopad.

Politici s veřejností nezřídka komunikují prostřednictvím hesel. Zatímco však těmi veřejně prezentovanými se příliš neřídí, na jedno utajované nedají dopustit - z cizího krev neteče. Stále více se to ukazuje i v Německu, které je po Nizozemsku a Norsku třetím evropským elektrickým rájem. Ovšem hlavně proto, že zákonodárci rozhazují veřejné peníze plnými hrstmi. Že tak činí často nepromyšleně a s nulovým byť potenciálním efektem, nejnověji upozorňují obyčejní Němci sdružení v tamní Asociaci daňových poplatníků. Dle té stále vyšší dotace někdy nemají a ani nemohou mít jakýkoli efekt.

Němci totiž 3. června loňského roku přijali rozhodnutí navýšit dotace o dalších 3 000 Eur (cca 76 000 Kč). Vláda tak prý chtěla mimo jiné reagovat na dopad koronaviru, jejím hlavním cílem je však splnění letitého plánu, jenž počítá s milionem elektrických aut na německých ulicích. Proč ne, je to politický cíl, se kterým nemusíme souhlasit, ale budiž, dotace lidi nesporně motivují k tomu takové auto koupit. Problémem ale dle asociace je, že miliardy byly rozdány lidem, které k ničemu motivovat vůbec nemohly.

Jak se ukázalo, vyšší dotaci získali i lidé, kteří si elektromobil objednali ještě před zmíněným loňským červnem. Pro vládu totiž stěžejním datem nebyl termín objednávky, nýbrž termín registrace vozu do provozu. Něco takového může na první pohled vypadat jako marginálie, vzhledem k ne úplně krátkým dodacím lhůtám se to ale změnilo ve velkou díru do veřejných rozpočtů.

Takto koupených aut bylo tolik, že lidem, kteří si objednali vůz na základě starých podmínek, a tedy je zvýšení dotací ani nemohlo nijak „popostrčit”, bylo zcela zbytečně vyplaceno 120 milionů Eur - více jak 3 miliardy korun. Německá vláda tedy svým způsobem rozdala lidem dárky za to, že udělali něco, co by udělali i bez nich.

Je navíc třeba dodat, že velmi viditelné přímé dotace jsou jen malou částí celkových zvýhodnění, jimiž jsou elektrická auta různými cestami zvýhodňována. Další úlevy na daních, rychlejší odpisy, dotace na věci jako domácí nabíječky, žonglování se zdaněním různých zdrojů energie, podpora stavby továren na „zelená” auta jejich díly, granty na nábor příslušných zaměstnanců a podobně dle studie Deutsche Bank znamenají, že jedno každé elektrické auto je zvýhodněno více než 20 000 eury, tedy více jak půl milionem korun z peněz „těch druhých”.

Ve finále se tak vlastně nikdo nemůže divit stále větším rozbrojům ve společnosti. Lze snadno pochopit naštvání mnoha lidí, kteří si nemohou dovolit ani ojetinu, ovšem z jejichž kapsy byl částečně financován násobně dražší elektromobil nejbohatšího člověka v ulici. To je skutečně fascinující dopad „zeleného socialismu”, jehož cílem mělo být lepší životní prostředí a snáze dostupné prostředky k jeho menšímu zatěžování pro každého.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec