Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Z domova můžete nakupovat, komunikovat se známými i pracovat. Existuje tak vlastně důvod, proč vyrazit do dopravní zácpy?

Tento měsíc slavíme čtyřicáté výročí premiéry filmu American Graffiti, tedy snímku, který dlouhá léta víceméně definoval vztah mladých lidí k automobilům. Čtyřkolové klenoty byly jednoduše cestou ke svobodě, do práce, za známými i nákupy. Zároveň se z nich staly ukazatele společenského postavení. Tato doba se však začíná stávat minulostí - mladí raději sahají po elektronice než klíčcích od automobilu, ve kterém vidí maximálně dopravní prostředek. Tomu se ale nemůžeme divit, neboť do práce většina z nich ve městech s nedostatkem parkovacích míst míří hromadnou dopravou, ke kontaktu s přáteli používá sociální sítě a k nakupování místo kamenných obchodů internet.

Tento trend u nás nemusíte vnímat jako relevantní, v některých zemích se ale už projevuje v plné síle. Za příklad můžeme použít Japonsko, kde tento fenomén dospěl největšího rozvoje. Po dvacet let stagnující ekonomika, extrémní dopravní zácpy a zaměření mladých na spotřební elektroniku místo automobilů vedly ke značnému smrštění tamního automobilového trhu do značné míry právě kvůli tomu, že z něj ubyla velká část mladých zákazníků. Zatímco v době největší slávy v roce 1990 bylo prodáno 7,7 milionu vozů, v roce 2011 již registrace klesly na 4,2 milionu.

Samotný propad ovšem není tou největší katastrofou, tou je právě změna struktury kupujících. Podle výzkumu největšího japonského obchodního listu Nihon Shimbun se podíl dvacetiletých, kteří vůbec uvažují o koupi automobilu, snížil ze 48 % v roce 2000 na 25 procent v roce 2007. Počet mladých pod třicet pak ve stejném ohledu klesl mezi lety 1993 a 2005 na polovinu. Ztráta zájmu se pak pochopitelně odráží i v samotných prodejích a za vším prý stojí zmiňovaný internet, byť jeho preferenci jistě pomáhají i jiné faktory. Třeba fakt, že 40 % japonského trhu s auty činí kategorie zvaná „kei cars“, tedy minivozy s objemem motoru do 0,66 litru. Taková auta jsou nakonec opravdu jen dopravním prostředkem a za jejich volant se z jiných příčin lidé nehrnou.

Souvislost mezi rozmachem internetu a ztrátou zájmu mladých lidí o automobily potvrzuje i studie Výzkumného dopravního institutu přidruženého k Univerzitě v Michiganu. Podle ní v patnácti sledovaných zemích došlo k značnému souladu, kde na jedné straně stál zvyšující se zájem o internet a na druhé stále menší počet mladých za volantem. Vinit z toho přitom nelze nedostatek financí, neboť např. takové ojetiny dnes stojí méně než kdykoliv předtím. A rozhodně nejde o nezajímavé vozy, přesto ani na tento popud mladí nereagují, vyrostli už zkrátka v trochu jiné realitě.

Může se zdát, že Japonsko je daleko, ale i v Německu se za posledních 10 let značně snížil počet mladých pod 25 let, kteří ani nemají řidičský průkaz. Přitom podle analýz čím později lidé na trh s automobily vstoupí, tím méně si jich v životě koupí. Se rostoucí oblibou tzv. sdílení aut, kdy jedno auto bez problémů pokrývá nenáročné potřeby řady lidí, si pak někteří své vlastní auto nikdy ani nekoupí.

Podobný trend lze vysledovat i ve Velké Británii, která je brána za kolébku automobilismu a kde najdete snad největší počet sportovních automobilů na hlavu. I zde ale většinu řídí postarší lidé. Podle Ministerstva dopravy totiž počet držitelů řidičského průkazu ve věku od 17 do 20 let klesl ze 48 procent v roce 1993 na 31 procent v roce 2011. U mladých ve věku od 21 do 29 let to již bylo méně drastické (ve stejné době ze 75 % na 63 %), přesto jsou dané závěry pozoruhodné.

Je ovšem otázkou, zda si z nich automobilky něco vezmou. Řidičskou atraktivitou „trpí” stále měně nových vozů a fakt, že více a více připomínají spíše smartphone na kolech, jen nahrává jejich dalšímu zavrhování. Zajímavé bude také sledovat, zda se něco podobného bude ve větší míře projevovat i u nás, my zatím tento trend v našich zeměpisných šířkách jako silný nevnímáme. Není ale důvod domnívat se, že Česká republika bude za do značné míry stejných okolností ušetřena stejných následků...

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec