Autoforum

/

Foto: Autohaus Schaumberger, publikováno se souhlasem

Tohle auto mělo pověst siláka a i když mu ostré ježdění nikdy nesedělo, leckomu se po něm může postesknout. I když je to dnes velká rarita, hezký kus lze mít, a to za cenu prakticky oholené nové Fabie.

O víkendu jsme vám ukazovali v akci historicky nejmenší auto s dieselem V8 v akci na Autobahnu. Vsadíme se, že řada z vás ani netušila, že něco takového vůbec vzniklo, ostatně do strojů jako BMW řady 5, Audi A6 či Jaguar XF vznětový osmiválec nikdy nešlo koupit. Do Mercedesu třídy E a vlastně to ani není tak dávno.

Jak už jsme zmínili, tento vůz se skrýval pod označením E 400 CDI a později E 420 CDI v rámci generace W211 i v druhé polovině první dekády nového milénia. Dnes by takto Mercedes označil dvoulitrové turbo s hybridní podporou, tehdy ale šlo skutečně o čtyřlitrový motor, který měl v první případě 260 a v druhém 314 koní. Možná se zasmějete, co to je za výkon z objemu 4,0 litru, i dnes se dají koupit výkonnější šestiválce. Jenže jsme ve vyšší střední třídě poloviny předminulé dekády, kdy takové výkony byly u dieselů všechno, jen ne běžné. Pro srovnání - nejsilnější naftové BMW 5 E39 z té samé doby končilo na 190 koních.

Jenže pak přišla nová pětka, nové emisní normy, tlak na spotřebu a s dieselovými V8 v těchto sférách byl konec. O třídu výše ještě chvíli existovaly, dnes už je ale nedostanete do žádného osobního auta standardně prodávaného v Evropě a abyste pomalu abyste byli rádi za dieselovou V6. Spousta aut, které ji kdysi měly, dnes nemají ani tu.

Dnes vám tedy chceme tyto časy připomenout trochu jinak než ukázkou dynamiky, v podstatě se do nich můžete sami vrátit. Hledali jsme v prodeji pěknou E 400 nebo 420 CDI a na jednu jsme skutečně narazili. Je to původní „čtyřstovka”, takže má zmíněných 260 koní při 4 000 ot./min a s hmotností 1 765 kg dnes nevypadá ani tak těžká. Převodovka byla pochopitelně jen automatická, zde pětistupňová a s pohonem zadních kol se vůz na stovku rozjel za 6,9 sekundy a dosáhl až omezené maximálky 250 km/h. Později ve verzi 420 byl ještě citelně rychlejším, stovku zvládal za 5,2 s, normovaná spotřeba se v obou případech pohybovala okolo 9,5 litru nafty na 100 km, nádrž pobrala 80 litrů.

I když zmíněná dynamická data nevypadají ani dnes marně, rovnou řekneme, že to není vůz na velké sportování. Kdysi jsem jej měl možnost zkusit i na okruhu a plácal se na něm jako ryba na suchu. Těžko říci, koho tehdy napadlo prezentovat takový stroj právě tam, ale to nechme stranou - jako doma se cítí na dálnici, kde je opravdu noblesním křižníkem, jemuž nafťák pod kapotou budete hádat jen po delším zkoumání. Pokud tedy sháníte komfortní dálniční křižník s puncem výjimečnosti, tohle by mohlo být něco pro vás.

Konkrétní vůz na fotkách je z roku 2005 a má za sebou prý jen 82 140 km. Pokud byste před tímhle číslem čekali ještě trojku, nebyli byste sami, až na jeden škrábanec na levém předním rohu auta je ovšem skutečně velmi zachovalý, interiér nevypadá opotřebovaně, i když jako nový samozřejmě není. Tohle auto jistě vidělo nějaký provoz, je prý aktuálně v rukou druhého majitele.

Výbavy tu je hromada, jak by člověk na Mercedes třídy E ve špičkové specifikaci čekal, takže věci jako automatickou klimatizaci, vyhřívané sedačky nebo měnič CD berte jako samozřejmost. V tomto konkrétním voze je i navigace, vyhřívané trysky ostřikovačů, ortopedická sedačka řidiče nebo natáčecí světlomety. První majitel na sobě zkrátka nešetřil.

Ke všemu je to W211, takže stále velmi elegantní vůz - to všechna další Éčka říci nemohou. To vše může být vaše za 15 800 Eur, tedy asi 386 tisíc korun, navíc je možné odečíst DPH. Co dnes za takové peníze dostanete? Leda novou Fabii s tříválcem. Tohle je jiná liga, doporučujeme ovšem pohlídat servisní historii, obě verze tohoto motoru jsou prý relativně poruchové - mají mít problém např. vstřikovače a turbodmychadla, resp. jejich vedení. V každém případě, máte-li zájem, hezčí E 400 CDI abyste v prodeji pohledali.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler