Autoforum

/

Foto: Boxautomobili, publikováno se souhlasem

Ne každé auto se stane prodejním hitem, přesto obvykle není problém pochopit, co automobilku vedlo k tomu, že jej nabídla, komu se jím chtěla zalíbit. V tomto případě to nepochopil dodnes nikdo, je to jeden z největších přešlapů moderní historie aut.

Lancia je dnes živořící značkou s jedním přesluhujícím modelem prodávaným pouze v Itálii, kterou možná čekají a možná nečekají světlejší zítřky. Před 20 léty ale bylo všechno jinak. Mateřský Fiat byl hybnou silou automobilové Evropy prodávající jen zde přes 1 milion aut za rok, jeho Punto bylo evropským bestsellerem, Alfa Romeo prodávala statisíce aut ročně a sama Lancia? Věřte nebo ne, ale i ta tehdy dokázala prodat jen na starém kontinentu skoro 150 tisíc aut během 12 měsíců.

Není divu, že Italové tehdy hýřili sebevědomím a v roce 2001 se pokusili zasadit úder už v tu chvíli stále více dominujícím německým prémiovým automobilkám. Jejich zbraní měl být nový křižník vyšší střední třídy. Novinka měla být noblesní jachtou na kolech, komfortnější, stylovější a luxusnější alternativou převážně sportovně zaměřených Němců. Znělo to dobře, ale vyloupla se z toho Lancia Thesis.

„Lidé budou hledat výmluvy, aby si tohle auto nekoupili. Takže jsme chtěli zajistit, aby se neměli čeho chytit,” říkal šéfdesignér Lancie při odhalení Thesisu v roce 2001. Nevíme, kolik toho před premiérou vypil, nebo zda to měl být humor či sarkasmus, v případě Thesisu ale skutečně nebylo nutné důvody k „nekoupi” hledat dlouho. Ten hlavní se nabízel sám, stačilo se na auto podívat.

Možná se vám Thesis líbil a líbí a nemáme proti tomu zhola nic, bez váhání vás ale můžeme označit za výjimku potvrzující zcela jiné pravidlo. Thesis byl neotřelý a výjimečný, ale zároveň vizuálně opravdu kontroverzní. Vypadal jako korejské pokusy o luxusní auta té doby, jako by někdo vzal normálně vypadající sedan vyšší střední třídy a naplácl na něj nejdivočejší příď a záď, která ho napadla. Byla to pokroucená podivnost, která ohromila excentriky, ale dál už nikoho.

Jedni tento vůz milovali a druzí nesnášeli, těch druhých ale bylo asi stonásobně, možná tisícinásobně víc. Je to smutné, neboť zbytečně provokativní styl dělal mlhu před jinak povedeným autem. Luxusní interiér byl zpracován zásadně lépe než u předchozí Kappy, auto mělo vynikající podvozek a pod kapotou pěti- a šestiválcové motory. Ale koho to zajímalo, když se na něj zvenčí nedalo dívat? Bohužel téměř nikoho.

Prodeje byly jedním slovem tristní, sama značka nikdy nezveřejnila, o jak velkou tragédii šlo. Data JATO Dynamics ale dovolují udělat si obrázek - mluví o 15 661 prodaných autech v Evropě mezi léty 2002 a 2009. To je opravdu mizérie non plus ultra, bavíme se o necelých 2 tisících exemplářích za rok. I Rolls-Royce tu dnes prodá víc aut, to je skoro absurdní bilance.

Z některých neúspěšných modelů ovšem udělá lákavé vozy aspoň čas. A u Thesisu se to teoreticky mohlo stát, však už samy mizivé prodeje udělaly z tohoto modelu dostupnou zvláštnost mezi ojetinami. Zájem se ale nedostavil a ani opravdu pěkné kousky se téměř nedaří prodat. Bavili jsme se s pár prodejci ojetin a když už se jim nějaký Thesis v nabídce vyskytne, nezřídka je hostem i déle než rok, během nějž musí být postupně zlevňován. A ani nízká cena není zárukou prodeje, v nabídce v Evropě vidíme desítky aut od 40 až 50 tisíc korun, které z portfolií prodejců téměř nemizí.

Pro ukázku jsme vybrali jeden opravdu hezký kousek, který i vizuálně onu jachtu připomíná. Modrá kůže v kombinaci s dřevěným obložením možná není znakem současné módy, moře ale připomíná velmi. Je to také velmi zachovalý vůz s jasnou historií vlastníků i servisů, který má pod kapotou 170koňový pětiválec 2,4. Zní to zajímavě a 81 tisíc km na tachometru party nekazí, zájem o auto je ale i podle italského prodejce prakticky nulový. Aktuální cena 7 900 Eur je už několikátou v řadě a znamená asi 193 tisíc Kč. To nezní zase tak špatně, ale asi jen nám.

Když byste po takovém či podobném voze zatoužili, stlačit cenu někam ke 150 tisícům nebývá problém. A to je skutečně slušný poměr muziky, ceny a jedinečnosti. Pak už zbývá jen stáhnut okénka na silnici, sledovat šokované obličeje lidí a okolí a sebevědomě kývat hlavou na znamení, že je je vám úplně ukradené, co si o vás myslí. Protože vy máte dobré auto za dobré peníze, jen koukat se na něj se zalíbením prostě nejde.

Zdroj: Autoscout24

Petr Miler