Autoforum

/

Foto: Herscheider Autohaus, publikováno se souhlasem

Motory s turbem jsou v nových autech téměř nutností tak dlouho, že mnohé ani nenapadne, jak dlouho šlo ještě koupit Octavii s atmosférickým čtyřválcem. Sen nadšených řidičů to není ani omylem, sen staromilců toužících po jednoduchém autě skoro navěky ale klidně ano, zvlášť v tomto stavu a za tyto peníze.

Tohle auto na první pohled láká asi tak jako poslední rohlík v regálu supermarketu. Působí jako neatraktivní provedení něčeho beztak tuctového a nedá se úplně říct, že by klamalo tělem - o historickém unikátu, nevídané specifikaci nebo slavném prvním majiteli tady nemůže být řeč. Je to auto, kterého se vyrobil nespočet a první majitel je tu pozoruhodný snad jen tím, že jej nenásledoval žádný další.

Jde o Škodu Octavia II starou skoro přesně 16 let, přesto dnes mimořádná je. Tato béžová „oktávka” je totiž skoro dokonalým tipem pro staromilce mezi motoristy, kterým nevoní změny, jež přinesl automobilismus poslední dekády. Možná to vidíte jinak, ale věřte, že ne každý skáče radostí z prvků moderních aut, ve kterých včerejšek znamená už dávnou historii. Dost konzervativně smýšlejících řidičů ohrnuje nos nad přeplňovanými motory, mnohastupňovými automaty, velkými koly, bezklíčovým odemykáním nebo další pokročilou elektronikou na palubě.

Mezi novými auty nemáte dnes s takovým přístupem k věci šanci koupit prakticky nic, motory bez turba pomalu neexistují a i vymírající MPV mohou mít v základu 19" ocelová kola. Pro právě takto smýšlející lidi se ale čas od času objeví v prodeji nějaký „relikt” a jeden takový je aktuálně k mání v německém Rosenthalu.

Je to Škoda Octavia II z roku 2009 s ultra klasickým atmosférickým benzínovým motorem o objemu 1,4 litru. Tuzemská ikona jezdila tou dobou na naftu ještě dominantněji než dnes a benzinové motory se stávaly víc a víc přeplňovanými, i po faceliftu ale v nabídce na některých trzích přežíval zážehový základ s výkonem pouhých 59 kW neboli 80 koní. Ani pro tradicionalisty to není ideál, i ti by raději větší jedna-šestku, ale... Když nechcete turbo, tohle byla poslední šance.

Pikantní na tomto kousku je skutečně, že jde o vizuálně faceliftované provedení, které se ale ještě nedočkalo technických modernizací. Ačkoli tedy mnozí žijí v tom, že hned s faceliftem přišel motor 1,2 TSI, není to pravda, ještě chvíli se dělaly verze 1,4 a 1,6 MPI i s novějším exteriérem a interiérem. Rok 2010 pro ni byl konečnou, takže to skutečně musí být jeden z úplně posledních vyrobených kusů. Pak už přišla jen temnota, pardon turbota, no prostě nová doba.

Jedna-čtyřka nepotěší snad ničím krom své jednoduchosti a nízkými náklady na provoz a servis. A výbava neurazí leda nikoho, kdo nechce mít v autě cokoli „zbytečného” navíc. Auto sice není v absolutním základu, je to vyšší provedení Ambiente, které má už třeba mlhovky nebo lakované kliky, ale jakéhokoli nadstandardu je tu minimum - automatická klima a elektrická okna vpředu, to bude tak všechno. I díky tomu se ale na tomhle autě se skoro nemá co pokazit, vrcholem luxusu je tu gumový volant. Klíčové ale nakonec je, že první a dodnes jediný majitel auto celou dobu garážoval, jezdil s ním jen do autorizovaného servisu a v mezičase zvládal najet jen asi 1 300 km za rok. Skutečně tak málo.

Auto má tedy dnes najeto jen 21 tisíc kilometrů, což je na Octavii II po 16 letech prostě nic, je to prakticky nové auto. A vypadá podle toho, je opravdu netknuté. Navíc není na takovou raritu vůbec drahé, 7 150 Eur znamená jen asi 173 tisíc Kč. To je na mírou opotřebení skoro novou Octavii v jakékoli specifikaci pakatel, ve srovnání s novou Fabií od 420 tisíc Kč je to hotový Rolls-Royce za míň jak za polovinu. Pro příznivce takových vozů to bude nabídka k nezaplacení, sotva jetou „O2” po faceliftu s tímto motorem jsme neviděli v prodeji už nějaký čas.

Zdroj: Herscheider Autohaus@Mobile.de

Petr Miler