Autoforum

/

Foto: idsertland, publikováno se souhlasem

Vidět takový vůz v nabídce je raritou, neboť většina dříve vyrobených elektroaut dávno neexistuje. Tohle ano, víc než jako cokoli jiného má ale hodnotu jako muzejní exponát nebo důkaz pravého opaku údajné „udržitelnosti” elektromobilů.

Automobilky a mnohá média v lidech v posledních letech s oblibou „masírují” představu, že elektrická auta jsou něco nového, moderního, pokrokového. Není to pravda, realitou je pravý opak. První vlna automobilismu byla naopak elektrická a v historii některých rozvinutých zemí (třeba USA) nastal na přelomu 19. a 20. století moment, kdy elektromobily tvořily většinu aut v provozu. S pokračujícím vývojem spalovacích vozů byly ale elektromobily postupně téměř zcela vytlačeny z trhu jako dražší a méně praktické alternativy s kratší životností.

Je to tedy tak, že elektromobily se staly obětí evoluce a nikdy se nedokázaly přirozeně prosadit, nyní se ale někdo pokouší tento vývoj obrátit. Stát se tak dílem přirozeného pokroku, jsme všemi deseti pro, pochopitelně vždy toužíme po tom aktuálně nejlepším řešení v celé komplexitě těchto slov. Nic takového se ale nestalo - na výše popsaném stavu se dodnes nic nezměnilo a spalovací auta stále nabízí za méně peněz více použitelnosti i dlouhodobé hodnoty.

Elektrický pohon přesto má své kouzlo a i když byl spalovacími vozy téměř zcela zastíněn, konstruktéry vždy lákal, proto elektromobily z trhu nikdy zcela nezmizely. Naopak se ve vlnách vracely, bez nesmyslného přerozdělování tlačícího káru jejich nekonkurenceschopnosti byly ale vždy znovu a znovu jasně poraženy. V minulosti bychom narazili na éry většího optimismu spojeného s budoucností elektrických aut, ani druhé polovině 90. let ale nebyly tyto vozy cizí. A právě tehdy přišlo na trh hned několik francouzských aut s přídomkem „Electric”, která se normálně dala koupit.

Dnes si na to málokdo vzpomene, neboť šlo o zcela okrajové zboží nabízené jen na některých trzích a lidem živě pamatující tyto chvíle dnes musí být aspoň mezi 40 a 50 léty. Navíc naprostá většina tehdy prodaných aut dávno neexistuje, neboť dříve skončila ve šrotu jako při životě neudržitelné a dále nepoužitelné stroje. Výjimka se ale občas najde a jednu teď máme před sebou.

Jde o Peugeot 106 Electric, který tehdy spolu se sesterským Citroënem AX prodával francouzský - to byste neuhodli - Peugeot-Citroën (už tehdy PSA). V prodeji jsem na něj narazil kde jinde než v mém druhém domově v Nizozemsku, kde k takovým vozům měli lidé vždy blíže, ale nedělejte si iluze, že by to bez biliónových dotací byl nějaký hit. V zemi se prodaly pouhé 4 (!) vozy z celkem 6 400 vyrobených kusů pro celý svět. Tři z nich mají stále jezdit a toto je jeden z nich.

Ve své podstatě by to bylo naprosto nezajímavé auto, nebýt právě raritně elektrické. Když bylo nové, pracovalo s maximálním výkonem pouhých 28 koní, což bylo málo i na model 106. Tedy nemuselo to být až tak málo na jakoukoli 106, tady má ale vše několik háčků. Jednak elektrická 106 jako jediná vážila přes tunu, i když její niklo-kadmiové baterie měly jen 11kWh kapacitu. Na váze totiž ukázaly bláznivých 260 kg. A onen výkon 28 koní byl k dispozici pouze krátkodobě, dlouhodobě bylo možné využíval pouze 15 koní, jinak hrozilo zničení motoru. Maximální rychlost vozu byla pouhých 90 km/h a dojezd na jedno nabití byl udávaný jako 80 až 100 km. I když kapacita baterie neodpovídá ani 3 litrům nafty v nádrži, možné to je, výkon vozu je opravdu malý.

Auto na fotkách níže je z roku 1998. To už není žádný mladík, na našich silnicích ale pořád vidíme dost vozů z přelomu milénia, však vzpomeňme jen záplavu Octavií první generace vyráběné od roku 1996. Co z užitné hodnoty takových aut zbylo? Pokud mají najeto jen 91 000 km jako tento Peugeot (3 640 km za rok, to byla jízda), pak v podstatě vše, jsou to nadále téměř stoprocentně fungující auta s další perspektivou. Co zbylo z tohoto Peugeotu? V podstatě nic, Ni-Cd bateri zbývá asi 30 procent původní kapacity a majitel, se kterým jsem hovořil, říká, že pokud se opravdu nesnažíte, ujet s autem více než 20 km na nabití je obtížné. A to je třeba zatleskat, že díky konstrukci baterie vůbec dál funguje, modernější vozy s Li-ion akumulátory už často nejsou vůbec schopny normálně fungovat, pokud kapacita jejich akumulátorů klesne pod nějakých 70 procent.

Je to na jednu stranu zajímavé auto, to jistě, také ukazuje, že nějaký pokrok se na poli elektromobilů od té doby odehrál - baterie jsou větší, s výkonem není problém, ale co dál? Dál nic, zbylé problémy jsou v principu pořád stejné a ty klíčové zůstávají. Jde pořád o drahá a hůř použitelná auta a zatímco ta spalovací mohou prakticky pořád stejně fungovat dekády, většina elektromobilů starých více než jednotky let se rychle stává neperspektivními a bezcennými. Tento Peugeot může být váš za 4 950 Eur, tedy asi 122 tisíc Kč, což je dost. Cena tu ale odráží jen jeho vzácnost a historickou, nikoli užitnou hodnotu. Ta je vedle prakticky jakékoli méně jeté 106 z té doby s benzinovým motorem prakticky nulová. A to ani nemusela jezdit jen mrzkých 3 640 km ročně...

Zdroj: Peugeot 106 Electric 1998 Wit@Marktplaats

Petr Miler