Autoforum

/

Foto: Autohaus Ernst, publikováno se souhlasem

Vídáme auta i s vyššími nájezdy, obvykle ale mají dost výkonu na to, aby vysokou kilometráž zvládla s patřičnou nenuceností. Podstoupit takovou nálož s 54 koňmi chce opravdu hodně oddanosti.

Druhá generace Volkswagenu Golf zatím nedosahuje kultovního statutu svého předchůdce, z pěkných kousků v autobazarech se ale stala rarita už dávno. Auto, které mezi léty 1983 a 1991 stále ještě budovalo kult zřejmě nejuniverzálnějšího kompaktu světa, už na silnicích nebývá běžně k vidění, třebaže prodeje překročily hranici 6 milionů exemplářů. Auto bylo už tehdy k mání s širokou paletou motorů zahrnující kde co od litrového čtyřválce přes elektromotor (skutečně, prodalo se pouhých 100 kusů) až po turbodiesely, mezi nimiž nejvýkonnější benziny generovaly až 210 koní. O ničem takovém ale dnes řeč nebude.

Do oka nám totiž padl Golf II z úplně opačného konce nabídky v absolutně základní dieselové verzi 1,6 bez přeplňování. Atmosféricky plněný čtyřválec produkoval pouhých 54 koní (40 kW) a točivý moment činil jen 100 Nm. Dýchavičná jednotka byla napojena na čtyřstupňovou manuální převodovku příliš nepomáhající nepřesvědčivému zrychlení z 0 na 100 km/h za 18,7 sekundy a maximální rychlosti 148 km/h. Spotřeba ovšem činila jen 4,4 litru nafty na 100 km mimoměstské jízdy.

Taková auta obvykle daleko nedojedou už proto, že prostě nejedou moc rychle, němečtí majitelé auta na fotkách níže si ale právě tento Golf zjevně zamilovali, patrně i kvůli oné spotřebě. Koupen byl v roce 1987 a během dalších 35 roků byl používán s intenzitou odpovídající soukromému autu, až se odometr zastavil na pozoruhodných 474 132 kilometrech. Ujet takovou porci s výkonem základní Felicie muselo chtít velké odříkání. Majitel ale podle všeho netrpěl a auto nakonec také ne.

Jakkoli kilometráž napovídá cosi o dávno zničeném stroji, realita je úplně jiná. Z vozu s takovouto historií je nyní rarita, která pochopitelně není tak ceněná jako by bylo auto s 474 najetými km, ale přesto se prodává za ne úplně malých 1 999 euro, což je skoro 50 tisíc korun českých. Docela vysoká suma na totálně ojetý a starý vůz, současně je ale třeba dodat, že jeho stav je vzhledem k tomu, co má za sebou, mimořádně dobrý.

Navzdory tomu, že téměř všechny viditelné díly jsou originální, vypadá auto velmi dobře zvenčí i zevnitř. V interiéru je náročný život vozu vidět jen na opotřebení prvků, které nelze nepoužívat, jinak nevidíme žádné drastické následky. Zvnějšku ani není patrná zjevná koroze. A asi nejpodstatněji má vůz stále původní motor o převodovku a vše má fungovat bezvadně, stejně jako spojka.

Auto vám ale nakonec neukazujeme proto, abyste si jej koupili - třebaže můžete - zaujala nás oddanost majitelů něčemu takovému. Tak si na něj vzpomeňte, až budete hořekovat nad 245 koňmi své Octavie RS poté, co s ní ujedete 15 tisíc kilometrů. I s 54 koňmi se dá zvládnout 30krát víc a s autem do poslední chvíle s láskou a péčí jezdit.

Zdroj: Mobile.de

Mirek Mazal