Autoforum

/

Foto: Troostwijk Auctions, tiskové materiály

Bugatti Veyron je extrémně specifické auto, a to i optikou nákladů na jeho provoz. Pokles hodnoty ho netrápí, to vůbec, na tom snadno i vyděláte. Ale nesmíte s ním jezdit, protože provozní náklady jsou tak vysoké, že je ani brutální sazby půjčovného nepokryjí.

Výměna oleje za půl milionu, nové pneumatiky za 700 tisíc a skoro 3 miliony za každých 12 tisíc ujetých km, pokud budete podle předpisu měnit i disky, ke kterým je obutí přilepené. To není cen servisních zásahů Škody po dalších 10 letech vysoké inflace, ale dobrých 10 let známé ceny servisních prací na Bugatti Veyron. Je to extrém svého druhu, který jednak (technicky vzato) reflektuje konstrukční specifičnost vozu, na které není skoro nic „normálního”. A jednak (ekonomicky vzato) reflektuje výjimečné postavení majitelů Bugatti a jejich bohatství, neboť se o služby celé automobilky uchází jen pár set lidí z celého světa.

Co se asi může pokazit, když tohle auto zařadíte do flotily půjčovny nabízející v zásadě zážitkové výpůjčky výjimečných aut? O tom dokáže dlouze vyprávět nizozemská firma Buena Vida Supercar Rentals, která v květnu zařadila Veyron do své nabídky. A už ho z něj zase vyřadila.

Dozvídáme se o tom díky společnosti Troostwijk Auctions, která právě Veyron z portfolia Buena Vida nabízí k prodeji v dražbě. Auto má docela dost najeto, tedy na poměry Bugatti, když na tachometru svítí přes 32 tisíc km. V pokračující aukci už za vůz na fotkách kolem někdo nabídl 775 000 Eur bez DPH, tedy asi 19,5 milionu Kč, přesto se tento kousek může stát jedním z relativně levných Veyronů, neboť aktuální tržní cena podobných aut se pohybuje okolo 1,5 milionu Eur. O tom jsem ale dnes mluvit nechtěl.

Zarazilo mě, že ač společnost s velkou pompou začala tohle auto nabízet teprve na jaře, ještě před začátkem podzimu se ho zbavuje. Obrátil jsem se tedy na zástupce firmy, který mi celkem bez okolků řekl, že nabízet tohle auto k půjčování bylo ekonomickou sebevraždou svého druhu, a to přes brutální ceny půjčovného a snahu řešit maximum servisních potřeb levněji, než je běžné.

Půjčit si tento Veyron přitom opravdu nebylo levné. Za hodinu u Buena Vida chtěli 1 000 Eur (25 tisíc Kč), za půden 000 Eur (125 tisíc Kč) a za 24 hodin 10 000 Eur (250 tisíc Kč). Záloha byla 10 000 Eur při krátkých zápůjčkách a 25 000 Eur při delších. Do firmy jste tedy při zájmu o týdenní půjčení museli přinést 95 000 Eur (2,4 milionu Kč), aby se s vámi vůbec bavila, a pozor - součástí přesto nebylo pojištění kryjící veškerá rizika a kilometrový nájezd byl omezený.

Přes takové ceny ale nedokázala Buena Vida s Veyronem rozumně hospodařit - buď by musely být tak vysoké, že by si auto nikdo nepůjčil, nebo moc nízké na to, aby pokryly relevantní náklady. Firma chvíli doufala, že auto zužitkuje jako reklamní magnet (přijeďte si pro Veyron, odjeďte „levným” Ferrari), ale po pár měsících ji přešlo i to a Veyronu se raději úplně zbavuje.

Pokud bychom nějaké auto opravdu nechtěli mít doma, i když nás jinak samozřejmě přitahuje, je to tohle. Tedy na koukání bude asi fajn, ale k čemu je vám luk bez šípu? Zase takový krasavec Veyron není a jezdit s ním znamená připravit se na opravdu vysoké provozní náklady. A navíc na rány pro jeho zůstatkovou hodnotu. Inu, někdo na to má a někdo ne, Buena Vida se zařadila mezi ty druhé.

Zdroje: Troostwijk Auctions, Buena Vida Supercar Rentals/Autoforum

Petr Miler