Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Při současných debatách o udržitelnosti nařízení elektrických aut je to docela cenný příspěvek do diskuze. Představa, že lidé budou hynout jen proto, aby dostáli podobným nařízením, je evidentně lichá, v Austrálii nyní uvažují o radikálním kroku kvůli AdBlue.

Na ochraně životního prostředí rozhodně není nic špatného. V tomto ohledu jsme možná až přílišnými idealisty a věříme, že každý se snaží přispět v rámci svých možností. Je pak vlastně jedno, zda jen třídíte odpad či během čištění zubů vypínáte vodu, počítá se zkrátka každý krok. Jakkoliv je nutné přiznat, že jakmile podmínky nejsou ideální, dochází, a nikoliv ojediněle, k jeho vynechání. Pokud tedy kupříkladu ráno zaspíte, rázem jde nějaké šetření vody stranou, stejně jako i odpadky z předchozího večera hodíte do jednoho pytle, který následně vynesete do směsného odpadu.

Neznamená to pochopitelně, že by se z lidí rázem stávali bezohlední škůdci. Ovšem pokud vám hrozí, že nestihnete autobus do práce, kde na vás při pozdním příchodu čeká postih, pak máte zkrátka jinak seřazené priority a není na tom nic špatného. Pokud budete bez příjmů, asi jen stěží budete moci uvažovat třeba o tom, jak svůj jednodenní ranní prohřešek odčiníte třeba odpoledním sázením stromků. To je přitom něco, co by si zákonodárci měli uvědomit. Jakmile je totiž jejich tlak až příliš velký, rázem se může stát kontraproduktivní. A co by mnohý rád dělal dobrovolně, náhle nebude dělat ani rozkazem.

Je tedy vskutku otázkou, čeho hodlá taková Evropská unie dosáhnout novým návrhem, jenž by od roku 2040 odstavil plynové elektrárny. Tedy ty, ke kterým jsou aktuálně upínány pomalu veškeré naděje. Jakmile totiž Brusel skončí s těmi uhelnými, bude se vedle jaderných, které jsou europolitikům rovněž trnem v oku, jednat o jediný stabilní zdroj elektrické energie. Solární či větrné elektrárny při svém nestálém výkonu stále se zvyšující spotřebu nepokryjí.

Jakkoliv ceny energie stoupají do dříve nevídaných výšin, z Bruselem nic z toho nehne a stále neochvějně kráčí za svým cílem, i kdyby mu bylo nutné obětovat cokoli. Neznamená to ale, že by tomu tak muselo být až do sebezničení, jak ukazuje dění v Austrálii. U protinožců totiž momentálně řeší stejný problém, s jakým bojuje i starý kontinent, akorát v trochu jiném měřítku. Australanům totiž mnohem naléhavěji začíná docházet močovina zvaná též AdBlue, která slouží k eliminaci emisí oxidů dusíku naftových motorů.

Tamní vláda proto zvažuje, že by u aut povolila jeho nepoužívání, a to včetně úpravy softwaru, který jeho používání hlídá. AdBlue totiž není pro chod motoru vůbec potřebné, jezdit bez něj není možné jen z legálních důvodů, tedy umělým omezením chodu pohonné jednotky v momentě, kdy dojde. Vláda říká, že půjde až o poslední možné opatření pro chvíle, kdy již nebude zbytí, právě to ale nakonec ukazuje, jak to může skončit s jakýmkoli dnešním ekologickým nařízením. Skutečně budou politici nařizovat například stoprocentní elektromobilitu ve chvíli, kdy by to ohrožovalo ekonomické fungování té které země? Stěží, to by si podřezávali větev, na které sedí.

Ať už tedy dnes politici hlásají cokoli, nevěřte jim, že se to nezbytně stane realitou, pokud to prostě nebude rozumně schůdné. Hranice mají tito lidé nastavené dále než my, nic to ale nemění na tom, že „prozřou”, jakmile to „přestane vycházet”. Že se nesmyslnosti některých plánů dá dopočítat předem, je jiná věc, přes mrtvoly ale dotyční nepůjdou. Neboť by se pak snadno mohli zařadit mezi ně.

Zdroj: Drive

Petr Prokopec