Autoforum

/

Foto: David McNew, Getty Images

Lidskou činností vyvolané změny klimatu se dle Patricka T. Browna staly laciným vysvětlením pro všechno špatné, co se kolem nás děje. Realita je podle něj mnohem složitější a podobné zjednodušování podle něj napáchá více škody než užitku.

„Nejteplejší den v roce zasáhl celé Česko. V Dobřichovicích v okrese Praha-západ dokonce padl absolutní teplotní rekord, když tam meteorologové naměřili 40,4 stupně Celsia.“ Pokud máte pocit, že tato slova zazněla letos v létě, jste vedle. Jde o větu z článku Hospodářských novin vydaný 20. srpna 2012. Zároveň bylo uvedeno, že rekordem platným do té doby byla hodnota 40,2 stupně Celsia, která byla naměřena 27. července 1983. Letošním vrcholem byl 15. červenec, kdy teploty dosáhly 38,6 stupně Celsia. Znamená to tedy, že letošní teplotní maximum bylo o takřka dva stupně Celsia nižší než před jedenácti lety a o přibližně 1,5 stupně Celsia chladněji než před dlouhými čtyřiceti lety.

Přesto je to nicméně letošní rok, kdy média chrlí do éteru poplašné zprávy o tom, kterak planeta pomalu hoří a mohutné vlny veder zabíjejí jednoho člověka za druhým. To všechno vlivem změn klimatu vyvolaných lidskou činností. Že se Země cyklicky ochlazuje a otepluje již od nepaměti, autoři článků již nezmiňují. A pro jistotu už vůbec neuvádí, že záznamy o naměřené teplotě jsou staré jen zhruba 150 let. Historie lidstva je ovšem stará asi 10 tisíc let. A historie samotné planety... O tom ani nemá smysl hovořit.

Na to, že je realita mnohem složitější, než je nám mnohými články předkládáno, upozorňuje renomovaný klimatolog Patrick T. Brown. Jeho vlastní publikace mířily podobným směrem, dnes ale uvádí, že aby mohl publikovat články v magazínu Nature and Science, musel řadu dalších důležitých faktů vynechávat. A nemluví o nějaké dávné historii, poslední článek v magazínu mu vyšel letos v srpnu. Dobře tedy ví, že kdyby nezaujal jen „správné názory”, jeho práce by ve zmíněném periodiku nebyla publikována - prostor pro jiné pohled vedení redakce nedávalo a nedává. To by ovšem poznamenalo jeho kariéru, neboť s publikováním právě v tomto magazínu jsou spojené mnohé granty, bez nichž vědci ve své práci nemohou pokračovat.

Brown se právě kvůli tomu z této pozice vymanil, opustil svou akademickou kariéru a začal jako vědec pracovat pro The Breakthrough Institute, kde se může soustředit na všechna fakta bez nutnosti vybírat jen ta, která se líbí redakci Nature and Science. Podle něj právě tato tendenčnost (a zdaleka ne jen ze strany Nature and Science) způsobila zaujatost celého vědeckého výzkumu na toto téma. Nepopírá sice, že změny klimatu existují a mají svůj vliv na negativní události kolem nás, nejsou ale zdaleka tím jediným a nutně ani hlavním faktorem. Tendenční články na toto téma se starají o to, že změny klimatu a jejich následky působí hůř, než jaké je ve skutečnosti jsou.

Sám poukazuje hlavně na lesních požáry, které jsou v poslední době aktivisty a politiky zneužívány k prosazování jejich cílů. Podle Browna je 80 % všech lesních požárů způsobováno lidmi, ať už náhodně nebo úmyslně. Zdůrazňuje také vliv péče o lesy, obojí je ale v diskuzích na toto téma zanedbáváno stejně jako to, že žháři jsou nezřídka identifikováni a potrestáni, po propuštění ale páchají trestnou činnost dál. Však proč zkoumat takové „detaily”? Negativně koncipované články spojené se změnami klimatu přitahují pozornost snáz.

Brown naznačuje, že lidé se i proto s klimatickými změnami vyrovnávají spíše manichejským způsobem - buď je považují za světovou zkázu, nebo se o ně vůbec nezajímají, bagatelizují je. Ani jedno není dobře. Další faktory, které hrají roli, kvůli tomu ztrácí pozornost, i když mohou být pro řešení problémů stejně relevantní nebo dokonce důležitější. Pokud ale takto začnete hovořit, bude to považováno za popírání oněch změn, i když to reálně neděláte - jen se pokoušíte na základě objektivních faktů malovat celý obrázek, ne jen jeho „populární” část.

Všechny problémy tak dnes musí mít jedno vysvětlení. A ještě bizarněji - všechny problémy pak musí mít ideálně jedno řešení. Je to zjednodušení na zjednodušení, které ve výsledku neřeší nic. Ať už se mrtvá velryba vyplaví na břeh, chladnější zima na některých místech zabije víc lidí, v rybnících je více řas nebo se někde objeví v daném místě neobvyklý přírodní jev, za všechno můžou změny klimatu. Stejnou absurditou je tlak na elektrifikaci aut v reakci na to. Mnozí jej prezentují jako konečné řešení, ale řeší něco skutečně? Doprava jako celek se podílí pouze 18 % na všech emisích CO2 generovaných lidmi, které se na všech emisích CO2 podílí z 3,5 %. A osobní auta? Ta představují necelou třetinu z oněch 18 „dopravních” procent podílu na 3,5 % celku. Bavíme se ve výsledku o zanedbatelných hodnotách. I kdyby tedy zmizelo 100 % z nich, což se nikdy nestane, opravdu to něco změní?

Změnami klimatu se máme zabývat, je ale vždy třeba dělat to racionálně. Bohužel máme i díky Brownově zkušenosti pocit, že k věci je přistupováno podobně jako ke spalovacím autům a jejich zákazům. Se změnami klimatu se pracuje jako s univerzální příčinou všeho špatného, a to i mezi vědci, kteří očividně sami ví, že skutečnost je složitější. Raději ale drží ústa a krok, nechtějí si komplikovat život.

Jak praví náš kolega z Auto Evolution, jsou to především novináři, kteří musí napadat zjednodušená vysvětlení, klást složité otázky, přinutit všechny zúčastněné strany k zamyšlení a přimět je volit řešení správná, nikoli jednoduchá. Pokud v tomto selžeme, stěží se kdy dočkáme nápravy věcí, které nás i oprávněně mohou trápit. Budeme totiž celou dobu přehlížet skutečné příčiny a volit nesmyslné cesty, které k ničemu lepšímu nevedou.

Zdroje: The Free Press, The Breakthrough Institute, Auto Evolution, Hospodářské noviny

Petr Prokopec