Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Možná inspirován českým premiérem se Oleg Děripaska rozhodl vyřešit problém s omezeními pro jednu ze svých firem. Tu nyní „prodává“, ač si kontrolu nejspíše dál hodlá ponechat.

Pokud se zajímáte o dění ve světě, pak jistě víte, že evropské mocnosti, stejně jako Spojené státy, zavedly řadu sankcí vůči Rusku. Zpočátku za tím stála anexe Krymu, posléze se ale seznam prohřešků zvětšoval. A nakonec nesouvisel jen se samotnou zemí, ale i s některými jejími kontroverzními osobami a společnostmi, jež ovládají. Jedním z těchto hříšníků je Oleg Děripaska, jehož USA viní z mnoha trestných činů včetně objednávky vraždy nepohodlného konkurenta.

Na počátku letošního roku tak Spojené státy pohrozily Děripaskovi sankcemi, zatím ale šlo spíše o krok podobný strašení malých dětí čertem a peklem. Ruský miliardář se dočkal hned několika ústupků a odkladů, kvůli nimž sankce dosud nenabyly účinnosti. Americká strana by je podle všeho měla nově zavést až 7. ledna 2019, tedy tři čtvrtě roku od první zmínky o jejich příchodu. Děripaska tak má ještě dost času se o své „Čapí hnízdo“ postaral tak, aby nebylo nikomu trnem v oku.

Spojitost s obviněným českým premiérem není náhodná. Podobně jako Andrej Babiš oportunisticky převedl svůj Agrofert do svěřenského fondu a každý ví, že jej nadále ovládá, i Děripaska se na oko zbavuje majetku tak, aby se vyhnul dopadům zmíněných sankcí. Ty by mohly tvrdě zasáhnout značku Ural, která vyrábí náklaďáky a obchoduje i s jejich armádními verzemi. Dnes spadá pod Děripaskovu skupinu GAZ Group, podle ruských médií ale měl právě Ural od GAZu koupit Dmitrij Strežněv, spolumajitel společnosti Eurochem.

GAZ tyto informace nepotvrdil, oficiálně připustit pouze probíhající jednání a zdůraznil, že pokud k prodeji dojde, nebude mít spojitost se sankcemi západu. Snahou je prý pouze optimalizace fungování skupiny, která se v době, kdy se u Děripasky láme chleba, odehrává podle oficiálního komuniké jen náhodou. Jenže spojitost se sankcemi je zjevná. Strežněv je Děripaskovým dlouholetým společníkem a v minulosti působil na řadě postů přímo v GAZu. Kromě toho se ukázalo, že oba byli spolubydlícími za svých studentských let. Nadstandardní důvěra mezi těmito dvěma muži je zřejmá a jen posiluje spekulace, dle kterých ruský oligarcha továrnu formálně prodává, aby ji „osvobodil“ od sankcí, kontrolu si však ponechá.

Necháme samozřejmě jen na vás, zda spíše uvěříte spekulacím nebo oficiálnímu vyjádření značky. Každopádně, ve chvíli, kdy Ural bude pod po formální stránce majetkem Strežněva, sankce padnou. Problémy ovšem zůstanou spojené se samotným GAZem, pro který je chystán trochu jiný scénář. V tom figuruje Volkswagen, jenž se značkou spolupracuje a tuto kooperaci loni prodloužil až do roku 2025.

Němci zároveň oznámili, že propojení mezi společnostmi může být do budoucna ještě intenzivnější. Šéf VW Group Herbert Diess sice následně podotkl, že zavedení sankcí by mohlo Volkswagen přimět k přehodnocení názoru, nicméně nedávná jednání americké a ruské strany vnesla do celé záležitosti větší jasno. Spojené státy měly případný prodej kontrolního balíku akcií GAZu ve prospěch VW odsouhlasit.

Ani v tomto případě ještě není ruka v rukávu, nicméně vliv Volkswagenu v ruské značce začíná být stále patrnější. Nedávno vyjely do světa první dodávky GAZelle osazené německými pohonnými jednotkami. Je tedy více než jasné, že sankce jsou dál zcela bezzubé a s každou lze naložit tak, aby se vlk nažral, ovšem koza zůstala celá. Stačí totiž jen pár papírových změn a hned je vše v pořádku. Jako u nás.

Realita ale bude nejspíše odlišná. Ural nabízí mimo jiné i velké náklaďáky pro armádní využití, které by pod sankcemi prodávat nemohl. S jiným majitelem za zády s tím nebude mít problém

Petr Prokopec