Autoforum

/

Foto: Bring a Trailer, tiskové materiály

Chápeme, že tohle auto není ekvivalent Golfu, ale koupit si ho a pak s ním během 19 let ujet takové kilometry? To je skutečně zločin. A to nevíte vše - majitel s ním pořádně nejezdil ani poté, co investoval skoro 3,2 milionu korun do úpravy a doladění jeho motoru.

Firma Saleen vznikla již v roce 1983, a to zejména kvůli tehdejším závodním aktivitám jejího zakladatele, Steva Saleena. Ten své know-how získané na okruzích zužitkoval při úpravách silničních modelů, které začal nabízet zákazníkům toužícím po vyšším výkonu a agresivnějším vzhledu. Ostruhy si značka získala zejména modifikacemi Fordu Mustang, který se v její nabídce objevil už dva roky po jejím založení.

S příchodem nového milénia se ale Saleen posunul od modifikací existujících aut k výrobě vlastního vozu s názvem S7. A nízko opravdu nemířil. S7 byl supersport s největším množstvím průduchů na světě, který při rychlosti 257 km/h vytvářel přítlak odpovídající vlastní hmotnosti (1 247 kg). O jeho pohon se v základním provedení staral sedmilitrový osmiválec od Fordu, který dával 558 koní a s nímž zrychlení z klidu na 96 km/h zabralo 3,3 sekundy.

V roce 2005 automobilka přišla s další evolucí tohoto auta, která si říkala Twin Turbo. Jak už její název napovídá, motor dostal dvojici turbodmychadel Garrett, se kterými výkon narostl na 760 koní. Souběžně s vyšším výkonem se Saleen podíval také na bodykit, kde přepracování předního nárazníku a zadního difuzoru a křídla navýšilo přítlak o 60 procent.

O přenos výkonu na zadní nápravu se staral šestistupňový manuál, přičemž akcelerace z 0 na 97 km/h zabrala pouze 2,8 sekundy, na 322 km/h pak jen 27 sekund. Maximální rychlost 248 mil v hodině odpovídá 399 km/h - to všechno by vůz řadilo mezi smetánku supersportů i dnes, S7 Twin Turbo je jedním z nejrychlejších aut světa a ve své době to byl jediný skutečný konkurent Bugatti Veyron.

Komu to navíc nestačilo, pro toho tu byl paket Competition zahrnující další ladění motoru dokonce na 1 014 koní a karoserii vyrobenou kompletně z uhlíkových vláken. Jak rychlá tahle varianta byla, Saleen nikdy nezveřejnil, docela snadno to ale mohlo být ještě víc než 407 km/h, kterými se do historie zapsalo Bugatti Veyron.

Výroba S7 skončila v roce 2009 po 20 vyrobených exemplářích, z nichž 14 mělo být vyrobeno v provedení Twin Turbo. Varianta Competition pak vznikla jen ve dvou kusech. Přesně ta se nyní prodává na aukčním webu Bring a Trailer, jak informuje prodávající společnost. Je to výjimečná událost tak či onak, pikantní ovšem je nejen vůz jako takový či jeho peprná barva, ale i fakt, že vůz měl od roku 2005 dva majitele, kteří auto „sušili” jako investici. Dnes tak má najeto jen 1 100 mil, tedy asi 1 770 km, přičemž druhý vlastník vozu (podle všeho nám dobře známý Manny Khoshbin) s ním od roku 2017 najel jen 350 mil, tedy asi 563 km. To je vážně spousta promarněného potenciálu, pro nás zločin svého druhu.

A pozor, to není vše. Khoshbin auto nechal v roce 2020 rozsáhle upravit u firmy Heffner Performance, aby lépe fungovalo a zvládalo jezdit také na 93okatnový benzin. Spousta vývoje a testování nakonec přišla skoro na 138 tisíc dolarů, dnešním kurzem bezmála 3,2 milionu korun. To je záslužná snaha udržet vůz bez problémů provozuschopným, majitel s ním ale přesto dál pořádně nejezdil.

Ve výsledku tak jde pořád o prakticky nový vůz, což dobře dosvědčují i fotografie. Zvenčí se pyšní už zmíněným exkluzivním lakem Lizstick Red s minimem chyb, uvnitř pak černo-červeným koženým čalouněním. Dále můžeme zmínit brzdy Brembo či sadu originálních zavazadel a potah na vůz.

Nabídka je to tedy velmi ojedinělá, čemuž bude odpovídat i cena. Už týden před koncem aukce za vůz někdo nabídl 657 tisíc dolarů, tedy asi 15,1 milionu Kč. Tušíme tedy, že na pořízení může být i 1 milion dolarů málo, což ale tuhle S7 znovu odsoudí k tomu, aby ji někdo „sušil v jeskyni”, jako je ta z hlavní fotky. Místo jistě krásné, ale ve výsledku i trochu smutné.

Zdroj: Bring a Trailer

Petr Miler