Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Dá se celkem chápat, že ve své pozici nebude na produkty automobilky házet špínu, i chvála vlastní nabídky se ale musí držet v rozumných mezích. Tohle nedává žádný smysl a jasné to bude každému, kdo rozezná automobil od automatické pračky.

Nekompetentnost. Tímto jedním slovem bychom shrnuli největší problém současného evropského automobilového průmyslu. V oboru se pohybujeme už několik dekád a lidi, kteří vedli automobilky v technických, obchodních, marketingových i dalších řídicích pozicích jsme obvykle ctili jako mimořádně schopné, talentované, obvykle i vzdělané a také zkušené lidi, kteří věděli, co dělají. Prsty mnoha rukou by nám nestačily na to, abychom je vyjmenovali, v automobilových firmách už z nich ale dělá málokdo.

Příklad za všechny? Jost Capito, automobilový génius svého druhu, který podstatnou část své kariéry strávil i u VW, musel ale odejít, protože s nově nastoleným směřování firmy se prostě nemohl smířit. A je to modelová situace, která se v různých podobách automobilových firmách opakuje jako přes kopírák. Ti lepší byli z automobilek obvykle vyštípáni, protože se odmítli smířit s technickými nesmysly uspokojujícími přání nikoho, stejně jako Capito.

A není to vážně zdaleka jen on, vzpomeňme třeba i bývalého ředitele Audi Sportu, který se o tom dokonce nebál otevřeně promluvit. Zkrátka si představte situaci jako z filmového Amadea - geniální Mozarty z firem vyštípávají mnohem průměrnější Salieriové. A to je vážně kámen úrazu, neboť výjimečné produkty automobilek jsou obvykle dílem pár výjimečných lidí s novátorskými nápady, mimořádným citem pro věc a silným tahem na branku.

Zapomeňte na vývojové týmy sestávající z desítek a stovek lidí - ty jsou nezbytné, jejich členové jsou ale schopni maximálně dobře udělat kdeco, záleží, co se po nich chce. To, co se po nich chce, je ale dílem jednotlivců. A když v těchto pozicích přestávají být ti mimořádní, vede to k chřadnutí celé firmy. Pokud se tedy ptáte, proč je Mercedes najednou schopen pouštět do prodeje tolik nesmyslných věcí, které u zákazníků nenachází téměř žádné zastání, můžeme si zase jednou ukázat na rybu a hlavu.

Šéfem Mercedesu je už od roku 2019 Ola Källenius, takže posledních pár roků je těmi, kdy je obraz firmy hlavně jeho dílem, první cirka tři až čtyři roky byl z nevyhnutelné setrvačnosti hlavně dílem jeho předchůdce ve vedení. Odpovědnost za nynější novinky už nese on a vlastně se ani nevidíme, že je širší vedení označuje i za „nesmysly, které nikdy neměly vzniknout”. Källenius se občas chytne za nos a vezme zpátečku, někdy si ale nedá pozor a i takové vozy se pokouší vyzdvihnout jako něco skvělého. Na jednu stranu se tomu v jeho pozici nedivíme, na tu druhou je někdy zjevné, že už kompletně ztratil soudnost a image německé značky jen dál škodí.

Tak se tomu stalo i v rozhovoru s kolegy z Autocaru, ve kterém prohlásil, že se po svezení s poslední novinkou cítí jako „znovuzrozený křesťan”. Dokážeme si představit modely, které by v nás takové pocity vyvolaly, ale on mluví o novém elektrickém Mercedesu CLA 45 AMG, velmi kontroverzní to novince vážící brutálních 2,3 tuny.

Takové auto bychom nanejvýš potichu nabízeli jako „compliance car”, kterým je, Källenius jej ovšem chválí až na půdu a neodpouští si další absurdní vyjádření. V jednu chvíli dokonce říká, že jde o „nejlepší osmiválec, jaký kdy řídil”, což je mimořádně nesmyslné. Nejenže to není osmiválcové auto, CLA 45 EV je elektrickou napodobeninou čtyřválcového sedanu. On ale říká: „Cítil jsem vše, co u osmiválce můžete cítit, jen s tím rozdílem, že jsem měl k dispozici víc výkonu a točivého momentu.” To je neuvěřitelné.

Nepochybujeme o tom, že Källenius ví, že auto žádný osmiválec - a spalovací motor vůbec - nemá, ale pokud si skutečně myslí, že takovými řečmi dojme někoho, kdo vyhledává osmiválce pro všechny jejich přirozené vlastnosti, je to zas jednou obraz mimořádné nekompetence. A kolikátý už? Je obrazem nekompetence myslet si, že dnes může vzniknout smysluplný elektrický sporťák. Se současnými bateriemi to nejde. Je obrazem nekompetence pokusit se takový vůz udělat atraktivní tím, že simuluje projev auta, jež má evolučně překonávat. A je obrazem nekompetence pokoušet se takové bizarní řešení prodat jako „nejlepší osmiválec”, zvlášť pak u modelu, který osmiválcový ani nikdy nebyl.

Jsme si celkem jisti, že zákazníci nebudou se šéfem Mercedesu na jedné lodi stejně jako my. To už ostatně nejsou nějaký čas a na výsledcích firmy je to znát. Jak je možné, že takoví lidé vůbec zůstávají ve svých pozicích? Možná je to tím, že už v automobilkách žádní lepší nezůstali. A pokud ano, ve vedení by stejně nebyli tolerováni záplavou Källeniů, Döllnerů, Schäferů a dalších, kteří dnes a denně působí dojmem totálního odtržení od reality.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec