Autoforum

/

Foto: Fernando Arús, Europa Press

Pokud by to byla pravda, Evropa by byla zase o krok blíže ekonomickému kolapsu. Podle všeho ale šéf francouzské automobilky jen doufá v to, že ostatní postupují stejně nekoncepčně jako sám Renault.

Přede dvěma lety nikdo nevěřil, že by Rusko mohlo napadnout Ukrajinu. Místo toho se předpokládalo, že země bude i nadále dodavatelem levného plynu, který bude v zemích EU využit pro transformaci celého průmyslu, ten automobilový nevyjímaje. Ovšem poté Moskva zavelela k útoku a dřívější plány se rozplynuly rychleji než pára nad hrncem. Místo toho musí starý kontinent čelit dříve nepoznané energetické krizi, jejímž plným dopadům prozatím zabránila jen mimořádně mírná zima.

Otázkou nicméně je, k čemu dojde za pár měsíců. Na konci dubna totiž Německo udělá tlustou čáru za jadernou energetikou. Kvůli tomu ale můžeme očekávat hlavně zhoršení kvality ovzduší, neboť obnovitelné zdroje jsou nestabilní a elektrické energie je i kvůli tlaku na masové rozšíření elektrických aut potřeba více. Nejspíše tedy nebude zbytí a z komínů uhelných elektráren se bude kouřit více než dosud, zvláště pak, pokud k nám příští zima nebude tak vlídná.

Aktuálně tedy nikdo neví, co bude za pouhých sedm nebo osm měsíců. Ani v nejmenším se tedy nedá odhadnout, co se stane v roce 2035. Přesto Evropská unie k tomuto datu chtěla zakázat prodej spalovacích aut. Ten sice nakonec nebude definitivní, neboť výjimku dostala syntetická paliva, ovšem i tak lze na Brusel koukat jen se svraštělým čelem. Již z dob komunismu totiž víme, že jakékoli podobné pokusy o centrální plánování nefungují a vedou pouze k devastaci ekonomiky a omezením inovací. Přitom zrovna další vývoj spalovacích motorů je tím, co by mohlo nejen Evropě pomoci.

Šéf francouzské automobilky Renault Luca de Meo ovšem zastává názor, že vývoj spalovacích jednotek napříč celou branží byl v Evropě ukončen. „Nemyslím si, že by tu byl kdokoli, kdo v Evropě vyvíjí zcela nový motor. Nikdo žádnou novou spalovací jednotku v Evropě od základu nevyvíjí. Veškeré peníze jdou na elektromobilitu či vodíkovou technologii,“ říká de Meo. Můžeme se samozřejmě bavit o tom, co znamená „úplně novou” nebo „od základu novou”, málokdy automobilky přichází s motory, které by využívaly 100 % dříve nepoužitých komponentů, z dřívějších zpráv ale víme, že třeba BMW vyvíjí hned několik nových generací spalovacích jednotek. A není v tom samo.

Ze strany de Mea to tak vypadá spíše jako slepá víra v to, že ostatní nedělají víc než Renault, kdyby ale měl pravdu, měli bychom se takového stavu děsit. Je totiž třeba si uvědomit, že elektrická a vodíková auta jsou velmi drahá. A přestože výrobci chystají i levnější modely, bateriového nástupce Škody Fabia, který bude startovat nad 600 tisíci korunami, si stejně většina běžných motoristů nepořídí. Nikoli jen kvůli vysoké ceně, ale také s ohledem na velmi špatnou využitelnost. To ovšem znamená, že lidé setrvají u stávajících spalovacích aut. Udržovat při životě je pak budou hlavně svépomocí, což neprospěje ani bezpečnosti.

Ve snaze udělat ze sebe zeleného lídra si tedy Evropa začíná kopat svůj vlastní hrob. Životnímu prostředí přitom pomůže maximálně na papíře, neboť do emisní stopy elektromobilů není započítána ani ona uhelná energie, ani cesta lithia z Chile do Číny, kobaltu z Konga do Číny a niklu z Austrálie do Činy. V Říši středu navíc probíhá pouze rafinace, případně pak výroba bateriových článků. Ty je ovšem následně třeba rozvézt do Evropy či USA. A teprve poté za zákazníky.

Na tomto hrobě jsme nicméně plakali již mnohokrát. Prakticky pokaždé, když pak vytáhneme kapesníky, jsou o něco špinavější právě kvůli stále vyšším uhelným emisím hlavně v Německu. Vlastně tak nezbývá než doufat, že se politici proberou dříve, než bude pozdě. Ať tak či onak, výhodu vždy bude mít ten, kdo nevsadil vše na jednu kartu, takový přístup dlouhodobě nikdy fungovat nebude.

Zdroj: Politico, Reuters

Petr Prokopec