Autoforum

/

Foto: Volkswagen

A nejde jen o prosté přiznání pochybení, spolu s šéfem vývoje nechal v neobvykle otevřeném rozhovoru nahlédnout i pod pokličku toho, jak VW jednu z největších chyb ve své moderní historii udělal. Zdá se, že ji šéf skutečně napraví, na nápravu toho největšího omylu ale nemá odvahu.

Auta Volkswagenu dlouho platila za „blbuvzdorná“. To není míněno nijak hanlivě, je to spíš svérázná pochvala. Bylo totiž jedno, zda jste laikem či expertem a do jakého modelu jste usedli - prakticky hned jste se za volantem cítili jako doma. Vše potřebné bylo na očích i po ruce a bylo jasné, co s tím máte dělat, abyste se domohli kýžené odezvy. Z interiérů navíc čišela promyšlenost a kvalita, prolezte si ještě takový VW Golf VII v některé z vysokých specifikací (třeba R) a budete koukat, co všechno Němci udělali proto, aby nikdy nic nemlátilo, neskřípalo, nadměrně se neopotřebovávalo apod. I dobová BMW za násobně vyšší ceny jen závidí.

VW se i díky tomu posouval stále výš, ať nakonec na pár let usedl na celosvětový prodejní trůn. Pak si ho ale vzala zpátky Toyota a znovu už ho nepustila. A důvod této rošády je vlastně prostý - japonská automobilka se rozhodla, že půjde zákazníkům na ruku víc než kdy dřív. VW šel úplně opačnou cestou.

V druhé polovině minulé dekády se po svém dieselovém skandálu pominul a začal tlačit na dvě věci, které nebyly žádány zákazníky a postrádaly i jiné logické vysvětlení - elektrický pohon a digitální interiéry. Většina funkcí se tak soustředila na dotykové displeje, což vedlo k eliminaci fyzických tlačítek, kvůli investicím do v podstatě druhé úplně nové větve vývoje pak došlo na snižování kvality aut VW obecně, což bylo znovu znát hlavně v interiérech. Přesedněte znovu z Golfu VII do osmičky a budete mít pocit, že sedíte v autě o třídu níž, ne o generaci dál.

VW dlouho odmítal, že by cokoli udělal špatně, donekonečna ale tuhle lživou kartu hrát nemohl. Thomas Schäfer tak nyní uznal, že to automobilka podělala, udělala chybu. „Začalo být zjevné, že jsme zamířili špatným směrem. VW byl vždy o autem, které byly součástí lidských životů. Byly spolehlivé a snadné k pochopení. Ano, geopolitický vývoj, dodavatelské řetězce a konkurence měly svůj vliv, ale my jsme rovněž poněkud změnili naše smýšlení,“ přiznal Schäfer neobvykle kolegům z Top Gearu. Dodal však, že aktuálně ve Wolfsburgu otočil kormidlem o 180 stupňů.

Podle šéfa VW totiž automobilka poslední dekádu přistupovala ke svým novinkám tak, že poskládala seznam všech funkcí, které v interiéru musely být obsaženy. Následně se přistoupila k jejich implementaci. A protože jich bylo opravdu mnoho, vsadila na dotykovou technologii. K té ovšem přistoupila ve stylu „čím víc, tím líp“. Ve hře tak skutečně nezůstalo pomalu jediné klasické tlačítko, místo nich totiž dorazily posuvné dotykové lišty na ovládání hlasitosti či dotykové plošky ovládání volantu. Obojí je nekonečně mizerným řešením.

Ona „blbuvzdornost“ tím vzala za své. Nešlo však o jediné negativum, které z dané strategie vzešlo. Postupně se totiž ukázalo, že VW napěchoval interiéry svých aut funkcemi, které v podstatě nikdo nepoužívá - v mnoha případech jen proto, že dostat se k nim je nadmíru složité. I kvůli tomu šla ale jejich cena nahoru, pročež zájem začal výrazně opadat. „Nyní ale znovu myslíme hlavně na lidi. Říkáme si, pro koho je to auto určeno? Kdo ho řídí?“ dodává Schäfer.

Podle šéfa VW tak automobilka nyní provádí všemožné průzkumy a výzkumy, kdy kupříkladu osazuje svá auta vnitřními kamerami. Ty pak sledují, kam se řidič kouká a jaké funkce používá. Klíčový pak má být návrat „blbuvzdornosti“, proto se v novinkách značky znovu začínají objevovat fyzická tlačítka a ovládací funkce, u nichž již Němci nevyjednávají a nepřistupují tak ke kompromisům. Přičemž typickým příkladem má být nové ID.Polo.

Zrovna tento vůz je ale rovněž typickým příkladem anglického pořekadla „too little, too late“, tedy příliš málo a příliš pozdě. Než se ale dostaneme k osvětlení, musíme se ještě chvíli zdržet u dalšího neobvyklého přiznání, tentokrát ze strany technického šéfa Kaie Grünitze. Ten uvedl, že vinu za špatné směřování VW nese jeho bývalý šéf Herbert Diess, který neuvažoval tak jako jeho předchůdci. V podstatě jen začal mít pocit, že Tesla dělá všechno správně, VW ji napodobí a bude v pohodě. A nikdo si mu neodvážil odporovat.

„Pracuji pro Volkswagen už zhruba 30 let. Každý Volkswagen byl vyroben podle idéalů představenstva a zejména generálního ředitele. Naštěstí Piëch a Winterkorn měli cit pro to, co zákazník chce. Změna generálního ředitele znamená, že všichni následují toho nového. A pokud řekne: ‚Hele, potřebujeme dotykové plošky...‘ Trochu se pohádáme, ale upraví se to tak, jak bylo požadováno,” řekl Grünitz, jak to u VW chodí. Diess tedy chtěl dotykové ovládání, tak ho dostal, ač dobrých 9 techniků z 10 musel vědět, jak hloupý nápad to je.

Diess ale rozhodl o dvou klíčových věcech a v té druhé nikdo jeho omyl nezvrátil dodnes, ač oponenti existovali už tehdy. Problémem není jen cesta digitálním, ale hlavně elektrickým směrem. I tu by chtělo napravit návratem ke kořenům, jenže právě ID.Polo dokládá, že Němci chtějí udělat jen jeden krok zpátky, a nikoliv dva. A ten první je mnohem méně významný.

Pokud by si Schäfer skutečně důkladně pokládal otázku: „Pro koho je to auto určeno? Kdo ho řídí?“ pak nemůže nedojít nejen k návratu tlačítek, ale i k posunu k jinému druhu pohonu. Anebo si myslí, že odpovědí na otázky klientů Pola je čtyřmetrové auto za víc než 610 tisíc v základu a víc než 730 tisíc Kč v první použitelné (a také zprvu nejlevnější dostupné) specifikaci, které v obou případech zůstává poníkem pro jeden příměstský trik? No není, jednoduše není.

Takový vůz zájem publika rozhodně na maximum nevybičuje, i kdyby byl tlačítky uvnitř posetý. Je tak sice hezké, že Němci přiznávají své chyby a snaží se je napravit, ovšem svému někdejšímu publiku se blíží jen v druhotnostech, nikoli v tom nejpodstatnějším. Možná tak bude třeba další výměna šéfa, kdy ten nový poukáže na nesmyslná rozhodnutí Schäfera a pokusí se je napravit. Lidé jako Kai Grünitz budou zjevně znovu připraveni poslechnout...

Zdroj: Top Gear

Petr Prokopec