Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Další velká ekologická iluze je v prachu. Údajný eko-sedan Fisker Karma prošel měřením spotřeby EPA a vykázal horší výsledek než lecjaký supersport.

Patrně už jste slyšeli o vozu jménem Fisker Karma. Jde o dítě úspěšného automobilového designéra Henrika Fiskera, který se v posledních dvou dekádách prakticky nepřetržitě točil ve světě velkých aut. V devadesátých letech pracoval u BMW a stvořil třeba model Z8 (už víte, co vám Karma připomíná?), začátkem nového milénia byl designovým ředitelem Astonu Martin a později z pozice šéfa dceřiné firmy Fordu CAPC ovlivňoval design rozličných modelů tohoto koncernu. Až skončil ve své vlastní firmě Fisker Coachbuild, která se zabývá přestavbami rozličných sériově vyráběných vozů na jedinečné designové skvosty. Právě tato firma se postarala i o vznik zmíněného modelu Karma, o kterém dnes bude řeč. A moc pěkné povídání to nebude.

Začněme ale pozitivně. Když už nic jiného, Henrik Fisker se nezdá být oportunistou. Jeho Karma není projektem vzešlým z excelové tabulky postavené na předpokladech Barrosových norem třeba jako Volvo V60 Plug-in Hybrid. Proč? Protože si tím nemá kam pomoci. Evropské normy totiž nutí (a americké s tím brzy začnou) hlavně velké automobilky investovat do nesmyslných technologií a vyrábět papírově úsporná auta. Jen tak mohou snížit své pokuty za nadlimitní emise CO2 produkované jinak velmi podobně efektivními vozy s tradiční technikou, neboť se vychází z průměrných emisí celé vyráběné „flotily”. Výrobci staví mnohá auta pro normy proto, aby ušetřili za pokuty, pozitivní motivaci zde není. A protože Fisker není velká automobilka a žádná tradiční auta nevyrábí, nemá si autem s papírově nízkými emisemi CO2 kam pomoci.

Věřím tedy tomu, že Henrik Fisker prostě chtěl udělat dobré a skutečně efektivní auto. Tím ale pozitivní pohled na věc končí. Zdá se totiž že pan Fisker příliš maloval a málo počítal. Jeho Karma podle všeho moc dobře nefunguje.

Tento týden vůz prošel certifikací americké Environmental Protection Agency (EPA), která vydává oficiální hodnoty normované pro americký trh. Jejich metodika je trochu jiná než v Evropě, a tak běžně vykazuje o něco jiné (vyšší) hodnoty, nejde ale o nic dramatického. Co je ovšem podstatnější, nepřistupuje k měření hodnot spotřeby hybridních a elektrických vozů tak zvráceně, jako ta evropská. Ta totiž považuje elektřinu za vzduch nebo spíše ještě méně, považuje ji za prosté nic. Jen tak může vyjít spotřeba Opelu Ampera na 1,2 litru benzinu na 100 km, i když s takovým apetitem reálně sjede leda z Mont Blanku. Proč, to si přečtěte v odkazovaném článku.

Americká norma na to jde trochu chytřeji, i když na první pohled ne až tak o moc. Nepracuje totiž jen s tamní tradiční hodnotou spotřeby paliva MPG (miles per galon), tedy počet ujetých mil (cca 1,6 km) na galon (cca 3,8 litru) paliva, ale i s loňskou novinkou, tzv. MPGe. Má jít o ekvivalent spotřeby jiných zdrojů energie, zejména té elektrické, přepočítaný na pro spotřebitele dlouhodobě srozumitelnou hodnotu - v Americe MPG, u nás by to byly l/100 km. Po něčem podobném jsme volali právě v článku o absurdní spotřebě Ampery, takže obecně je přístup Američanů potřeba pochválit. Jenže jeden britský politik by svého času zřejmě řekl, že ekvivalent je jen tak ekvivalentní, jak ekvivalentní si ho uděláte. A u MPGe to dopadlo všelijak.

Přinejmenším diskutabilnost výpočtu MPGe můžeme probrat v jiném článku, jeho pojetí v případě Karmy není podstatné. Metodika EPA totiž má i světlejší bod, který není založen na tak či onak zkresleném přepočtu a ukazuje věci takové, jaké opravdu jsou. Měří totiž spotřebu plug-in hybridu (či jakéhokoli jiného stroje podobného typu) i v momentě, kdy elektřina z akumulátorů dojde.

Je to naprosto logické - ona totiž vzhledem k možnostem dnešních akumulátorů dojde zpravidla velmi brzy a poté je pro zákazníka důležité, za kolik litrů benzinu nebo nafty skutečně pojede. Evropské normy na něco takového zvysoka kašlou a tváří se, že auto s onou nesmyslnou spotřebou pojede věčně, i když realita je spíše opačná. Americký test si ale počká, až baterky dojdou a změří ryzí spotřebu benzinu.

U auta jako je Toyota Prius Plug-in Hybrid nebo Volvo V60 Plug-in Hybrid to nebude žádné velké překvapení - pojedou se spotřebou velmi podobnou té, kterou budou mít jejich „non-plug-in” hybridní varianty, nebo obyčejné verze se spalovacím motorem, ale co takový Fisker Karma?

To totiž není klasický plug-in hybrid, ale elektromobil s generátorem energie pomocí spalovacího motoru podobně jako v případě Ampery či Chevroletu Volt. O pohon se starají pouze dva elektromotory s výkonem 300 kW (408 koní) čerpající elektrickou energii z akumulátorů o kapacitě 20 kWh. Jakmile šťáva dojde (spíše ještě o něco dříve), zapojí se do práce dvoulitrové benzinové turbo od GM s výkonem až 191 kW (260 koní), jenž začne pohánět generátor elektřiny, ten nabíjet baterie a ty zas živit elektromotory. Je to trochu drbání se levou rukou na pravém uchu, navíc je pravděpodobné, že velmi náročnou jízdu toto ústrojí těžko dlouhodobě zvládne. Spalovací motor o výkonu 260 koní totiž asi se všemi ztrátami těžko vyrobí dost energie pro elektromotory schopné generovat až 408 koní, jakkoli bude samozřejmě výjimečné jet dlouhodobě s potřebou tak vysokého výkonu, krátkodobé špičky jinak ustojí snad vždy alespoň trochu nabité akumulátory.

Pokud si dáte dvě a dvě dohromady, pak už asi tušíte, co test EPA mohl zjistit, začneme ale zlehka. Jednak konstatoval, že vůz jízdou, při které je testován (tedy velmi pomalu) ujede na plně nabité akumulátory jen 32 mil (cca 52 km). Výše zmíněná hodnota MPGe (tedy ekvivalent spotřeby benzinu při jízdě „na baterky”) vychází na 52 (4,52 l/100 km), ta ale vzhledem k metodě přepočtu i kapacitě akumulátorů Karmy (normovaný dojezd 52 km hovoří za vše) mnoho neříká. Velmi cenné je ovšem to, s jakou spotřebou jezdí Karma v momentě, kdy akumulátorům dojde dech a vůz začne živit spalovací motor znovu je dobíjející. Tedy za kolik pojede jen na benzin. Právě v tomto režimu se bude Karma pohybovat častěji a její spotřeba v něm činí 20 MPG, tedy přesně 11,76 l/100 km.

To je ohromně vysoké číslo a považte, je to jen normovaná spotřeba. Ta vzniká v laboratorních podmínkách a všichni dobře víme, jak moc je reálně dosažitelná v běžném provozu. Jinými slovy: až s Karmou vyrazíte kousek za město a po pár desítkách kilometrech (jistě dříve než po oněch 52, i to reflektuje jízdu lehkou jako pírko) vyčerpáte akumulátory, pojedete se spotřebou někde mezi 10 a 20 litry. A budete se vesele usmívat na své okolí, že máte „ten” ekologický auťák. Není to absurdní?

Ono ale vytvářet pohybovou energii na kolech tak, že nejprve vyrobíte z benzinu pohybovou energii, tou roztočíte alternátor, z vytvořené elektrické energie nabijete akumulátory a energií z akumulátorů začnete pohánět kola skrze elektromotory nezní jako nejlepší nápad. Na papíře se to vzhledem k možnosti nechat motor pracovat trvale v optimálních otáčkách může i tak zdát teoreticky efektivním, v praxi tomu tak ale očividně není. A nyní i víme, jak moc mizerné je to v případě vozu, který má být alespoň trochu výkonnější a rychlejší. Jedním slovem: hodně. Však takové BMW M5 má normovanou spotřebu 9,9 l/100 km (EU) nebo nové Porsche 911 991 Carrera S 8,7 l/100 km (EU). Nehrají si na žádné ekoauťáky, dokonce platí za symbol opovržení, přesto jsou vedle Karmy úspornější, a to výrazně.

To ale není vše. Nádrž Karmy má kapacitu jen 36 litrů, takže pokud pojedete trochu ostřeji (řekněme za 15-20 litrů na sto a ani to nebude žádná „střelba”), ani s generátorem elektrické energie na jedno natankování daleko nedojedete. Nemohu si pomoci, ale toto auto se mi zdá být zkrátka k ničemu. Ovšem jen za Atlantikem - podle evropských norem Fisker očekává spotřebu 2,6 litru. Vedle skutečných 11,8 to bude další z vybraných evropských lahůdek.

Perlička na závěr: výsledky se zdají být více než tristní, dokonce i prakticky všechna americká, ekologickým smýšlením až tak nezatížená média uvádí u zjištěné spotřeby Karmy slůvko „just”, tedy „pouze” (nezapomeňte, že u MPG platí, že čím nižší číslo, tím horší spotřeba). Fisker si ale ze zjištěných hodnot evidentně hlavu nedělá. V komentáři k nim mimo jiné uvedl, že vůz přesto ujede na jedno natankování přes 1 000 mil (1 609 km). Pokud jezdíte každý den 40 mil a ráno vyrazíte vždy s plně nabitou baterií (což mimochodem zabere 6 hodin času). Znáte lepší definici dojezdu na plnou nádrž?

Zdá se, že další iluze o ekologickém autě se rozplynula jak pára nad hrncem. A iluze nutně museli ztratit i zákazníci Fiskeru, vždyť slibována byla spotřeba zásadně nižší. Jestli známý ekologický aktivista a první majitel Karmy, herec Leonardo di Caprio, ještě nespáchal rituální sebevraždu, musí o ni nutně v tuto chvíli uvažovat. Copak asi řeknou jeho přátele z CO2 klubu, až uvidí, že jezdí autem produkujícím vyšší emise tohoto politicky zákeřného plynu než BMW M5 nebo Porsche 911?

Fisker Karma nevypadá špatně, z hlediska tolik kýžené efektivity provozu ale správným krokem očividně není.

Walter Kraft