Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nová auta musí být stále ekologičtější nejen z hlediska svého provozu, ale i způsobem, kterým jsou vyráběna. Tak se stalo, že obaly drátů vyrobené na bázi ropy nahradily produkty ze sóji.

Motorový prostor nepřitahuje jen automobilové nadšence, ale rovněž hlodavce. Zejména v zimě vnímají vyhřáté místo pod kapotou jako skvělé útočiště, jež je ochrání před zimou. Mrazy ovšem nejsou jediným důvodem, proč se sem stahují. Kromě přístřešku zde stále častěji začínají hledat také potravu. Stojí za tím hlavně posun automobilek k „zeleným“ technologiím. Dokud se prakticky veškeré komponenty vyráběly z „neohleduplných“ materiálů na bázi ropy, krysy a jiné hlodavce by motorový prostor skutečně lákal pouze teplem a některé komponenty mohly posloužit leda k ostření chrupu. Teď zejména kabely slouží i jako potrava.

Nejde pochopitelně o samotné vodiče a polovodiče, nýbrž jejich obal, který byl v rámci „ekologizace” produkce vyroben na bázi sóji. Janice Perzigian z michiganského Royal Oak tak uvádí, že utratila již více než 600 dolarů (cca 12 850 Kč) za opravy kabelů, jež krysy pod kapotou jejího Fordu Mustang rozkousaly. „Udělám vše možné proto, abych tento problém sprovodila ze světa, a zajistila, že se již nebude opakovat,“ dodává žena.

Janice péče o její muscle car vychází každý týden na 20 dolarů (430 Kč), což sice není až tak vysoká částka, nicméně vynásobte si ji dvaapadesáti, a rázem máte nemalé roční náklady. Jsou zbytečné a jdou na vrub ekologickým snahám. Majitelka Fordu Mustang tak každou noc musí své auto obsypat solí, pneumatiky postříkat esenciálními olejíčky a pod kapotu alespoň jednou týdně aplikovat dávku pepřového spreje.

John Pappas, majitel servisu ze stejného městečka, dodává, že Janice není v boji proti hlodavcům osamocená. Minimálně jedou měsíčně se v jeho dílně objeví další člověk s dráty rozkousanými krysami. Ty dle Pappase nepreferují nějakou konkrétní značku nebo model, jednoduše pouze jdou po jejich obalech ze sóji. Problémy, se kterými pak mají majitelé co do činění, se liší dle míry ohlodání jednotlivé kabeláže.

Že navíc nejde o úplně nový problém, byť je spojen pouze s moderními vozy, neboť u těch starých byly obaly drátů vyráběny z ropy, dokazuje i případ Alberta Herbera z Indiany. Ten je majitelem Toyoty Tundra z roku 2012, jejíž motorový prostor navštívili hlodavci třikrát během pouhých dvanácti měsíců od koupě. Muži nakonec způsobili škodu ve výši 1 500 dolarů (32 100 Kč).

Herber musel tuto sumu vytáhnout z vlastní kapsy, neboť Toyota neuznala jeho nárok na bezplatnou opravu v rámci záruky. Muž se proto od předloňského roku s japonskou automobilkou soudí, přičemž k jeho žalobě se postupně přidali další majitelé „okousaných“ vozů značky. Jak dodává Herberův advokát Brian Kabateck, ve hře nejsou ani tak peníze, jakožto spíše zodpovědnost, již má Toyota přijmout.

Automobilka ovšem veškerá pochybení odmítá s tím, že si „není vědoma žádného vědeckého důkazu, který by spojoval krysy a kabeláž automobilů, která byla zčásti vyrobena ze soji“. Herbera tedy nese těžké důkazní břemeno, neboť ostatně podobný soudní spor byl již v roce 2016 veden proti Hondě. Nakonec však byl právními zástupci žalující strany stažen, i pro nedostatek důkazů „proti krysám”.

Majitelé si zkrátka musí pomoci hlavně sami. Pro minimalizaci rizika je třeba dokonale utěsnit garáže a případně v nich nalíčit i pasti. Pravidelně by pak měli kontrolovat i prostor pod kapotou, neboť pokud zde najdou natahané listí, traviny či chomáče chlupů, je jasné, že hlodavci si v motorovém prostoru staví nový „bejvák“. Jak je ale patrné z výše zmíněného, tento boj je vždy buď relativně drahý nebo neúčinný...

Zdroj: Detroit Free Press

Petr Prokopec