Autoforum

/

Foto: Tesla

Už před dvěma roky kývla Tesla na to, že zpřístupní své relativně rychlé a spolehlivé nabíjecí stanice konkurenčním elektromobilům. Ostatními výrobci to bylo oslavováno, mnoho toho ale dosud nedostali. Jen asi 100 z 2 500 Superchargerů v USA je dnes plně kompatibilních.

Kde by byli výrobci elektromobilů, kdyby nebylo všemožných dotací, grantů a nespočtu jiných, méně zřetelných mechanismů, které hrnou peníze „těch druhých” jejich směrem? Upřímná odpověď je nepublikovatelná, jistě si ji ale snadno domyslíte.

Z těchto programů profituje i Tesla, a to mnoha způsoby po celém světě. V USA se jejích aut týká i tzv. federální daňový kredit, který její auta fakticky zlevňuje o 7 500 dolarů (cca 182 tisíc korun). Na ten již dávno neměla mít nárok, měl se týkat prvních 200 tisíc prodaných elektromobilů každého výrobce, Elon Musk se nicméně dohodl na jeho pokračování, a to výměnou za zpřístupnění sítě Superchargerů i elektromobilům jiných značek. Ty to mocně oslavily jako vítězství, ale kdo vlastně vyhrál? Zdá se, že lišák Elon si za jednou udělal ze všech ostatních dobrý den.

Tesla totiž díky zmíněnému může svá auta prodávat levněji, ovšem majitelé elektrických aut konkurenčních automobilek mají povětšinou stále smůlu. A to přesto, že k dohodě na zpřístupnění Superchargerů došlo už před dvěma roky. To vypadá jako spoustu času na to udělat cokoli, Tesla ale celé věci dopřává homeopatické dávky podpory, aby se nikdo neurazil, ale nikdo také nebyl nadšen. Prostě konkurenty drží v šachu.

Jak zjistil Bloomberg, ze zhruba 2 500 stanic ve Spojených státech jich ke konci letošního roku bylo jen zhruba 100 plně přístupných jiným autům než Teslám. Krom softwarových úprav je totiž nutná také instalace portu zvaného Magic Dock, který umožňuje dobíjení jiných elektromobilů i bez adaptéru. A bez něj žádné široké zpřístupnění není možné.

Tesla totiž od počátku používá svůj port zvaný NACS (North American Charging Standard), zatímco konkurence spoléhala nejvíce na globální řešení CCS (Combined Charging System), případně na CHAdeMO (Charge de Move). Různé adaptéry existují, ale ani to není pomyslná stříbrná kulka. Jen ona „magická schránka“ lidem umožňuje nekompatibilitu překlenout, ta je ale dostupná jen asi u 4 % stanic.

Tesla je v její implementaci pomalá a je těžké věřit tomu, že to nedělá schválně. Třeba v Kalifornii, která je americkým elektrickým rájem, bylo takto upraveno pouze pět stanic. Na Floridě pak jediná, zatímco v případě Texasu šlo o dvacítku. Firma tak ve výsledku docela účinně oddaluje něco, co jí zbavuje části jejích konkurenčních výhod.

Až od příštího roku se totiž port NACS má stát téměř americkým standardem, jenž bude preferovat většina výrobců. Prakticky všechny novinky s bateriovým pohonem, které budou představeny, tak již nebudou mít u Superchargerů problém. Jenže bavíme se jen o nově prodaných autech, naprostá většina elektromobilů v provozu bude dál nekompatibilní. Jak už padlo, řešením jsou dnes jen adaptéry, jenže pro Ford či Rivian je vyrábí znovu přímo Tesla. A hádejte, jak rychle jí to jde... Jiní výrobci vsadili na alternativní dodavatele, při ceně 225 dolarů (5 500 Kč) jen za adaptér (např. u GM) se pro ně ale nikdo nežene. A některé automobilky se na aktivitu na tomto poli vykašlali zcela.

Jistě, lze vyčítat Tesle, že se takto chová, ale to je byznys - konkurenci s nadšením nevypisujete tučné šeky. To spíš fakt, že ostatní výrobci nedokáží s touto příležitostí zacházet lépe, ač by mohli, svědčí o jejich reálné schopnosti Tesle konkurovat, která není patrná jen na této záležitosti.

Zdroj: Bloomberg

Petr Prokopec