Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Některá sportovní a luxusní auta se na trh dostávají v omezených počtech, které vytváří převis poptávky nad nabídkou. To je šance pro překupníky.

Občas píšeme o tom, že se zdá, že nějaké auto koupil překupník a hned ho prodává za vyšší cenu, aby na tom něco vydělal. Automobilky tyhle lidi nemají příliš v lásce a snaží se jim auta neprodávat - např. Ferrari zavazuje kupující k tomu, aby si vůz po nějaký čas nechali, Porsche už neprodá nic výjimečného tomu, kdo se nějakého vozu hned po koupi zbavil. Jsou to zvláštní praktiky, však překupníci dělají jen to, že využijí rozdílu mezi nabídkou a poptávkou. A faktu, že lidé jsou ochotni za exkluzivní auta utratit ohromné množství peněz - obojí mohou automobilky řešit jinak.

Doug Tabbutt se obchodováním s auty nějakou dobu živil. Začal, když mu bylo dvacet, ještě bydlel u rodičů a na účtě měl 4 000 dolarů, dnešním kurzem asi 87 tisíc korun. Člověk by neřekl, že to je kapitál, se kterým by se dalo začít obchodovat se supersporty, ale Doug se do toho přesto pustil a byl v tom úspěšný. Jednou se mu doslova pár e-maily podařilo prodat Porsche 911 993 GT2 za víc než milion dolarů, jak říká na videu níže. A shrábl z toho tučnou provizi.

Většinu svého života se ale zabýval něčím jiným - přeprodáváním zajímavých nových aut. V určité době byla obrovská poptávka po Range Roverech Sport v barvě oranžové Vesuvius. Ovšem, v rámci USA byla ta poptávka největší v Los Angeles, v Miami a v New Yorku. Jenže dealerství měla tahle auta i ve zbytku Států, tak si je Tabbutt rezervoval tam - a začal je prodávat v místech, kde po nich byla větší poptávka.

„Dealerství byla šťastná, protože prodala auto, zákazníci byli šťastní, protože dostali auto s menší přirážkou, protože třeba Land Rover v Beverly Hills požadoval 20 tisíc dolarů navíc k ceníkové ceně. Takže těch pár tisíc dolarů navíc, které jsem si přirazil já, byla dobrá koupě,” vysvětluje Tabbutt výsledek svých prvních takových obchodů.

Pak se zaměřil na Nissany GT-R. I po těch byla ve své době obrovská poptávka, kterou dealeři nebyli schopni uspokojit, ale jen někde. Doug zvolil stejnou strategii a říká, že jich prodal „tuny”, pochopitelně se ziskem. To nejlepší ale přišlo s Porsche 911 997 GT3 RS.

Tato auta jsou dodnes ceněnou výjimečností, kterou Porsche dodalo so Spojených států v pouhých 400 kusech. Tabbutt stejným postupem získal po Státech celkem více než tucet rezervací vozu za ceníkovou cenu. Něco takového bylo v té době téměř nemožné. K prvnímu z těchto aut si přirazil 40 tisíc dolarů, tehdy před 1 milion korun. „To byly časy,” říká. Jenže to nemělo mít dlouhého trvání - Porsche se o něj začalo zajímat, došlo mu, že to je překupník, a svým dealerům zakázalo prodávat mu auta pod hrozbou nikoliv pokuty, nýbrž zrušení licence na prodej vozů téhle značky.

Dealeři tak začali rušit jeho rezervace a vracet zálohy. Logika, kterou dealeři používali, je, že si Tabbutt auto koupit nemůže, protože ho plánuje hned prodat. Nakonec z oněch prý zhruba 15 aut, která podle uzavřených smluv musel dostat, získal jen dvě. O něco později podle VIN kódů zjistil, že většina těchto aut, která měl dostat a nedostal, potkal stejný osud - někdo je koupil a obratem je prodal s ještě větším ziskem, než by to udělal on.

O něco později mu volal člověk z vedení Porsche a snažil se ho navést k tomu, aby mu řekl, že je překupník aut. Tabbutt to otevřeně přiznal: „Ano, jsem, no a co? Co vám je po tom?” Reakce, které se mu dostalo, v podstatě zněla, že by vozy Porsche neměl prodávat nikdo kromě dealerů Porsche. „Nic z toho nebylo, jen mi zabránili vydělat asi půl milionu dolarů.” dodává Tabbutt.

„Porsche říkalo, že bych neměl prodávat jejich auta. Já jsem řekl, 'Jen napravuji problém, který jste vytvořili,'” zní poměrně zajímavé Tabbuttovo vysvětlení, proč dělal to, co dělal. Americké zastoupení Porsche rozdělilo lákavá auta dealerům po celých Státech, jenže dostatečně nebralo v potaz geografické rozložení poptávky - že v Los Angeles bude větší zájem než v Nebrasce. „Kdybyste zvedli ceny a všechna auta poslali do míst jako Miami, Los Angeles nebo New York, neexistoval bych,” tvrdí Tabbutt. A nejhorší je, že má pravdu - automobilky uměle omezují nabídku některých modelů, aby z nich udělaly větší exkluzivitu za neadekvátně nízkou cenu (třebaže může jít o desítky milionů...) a s těmi se pak logicky kupčí. Vyřešit to mohou samy - zvýšením výroby nebo zvýšením ceny.

Jenže automobilky neudělaly nic z toho. Jen některé např. zavedly pravidlo, že pokud dealerství prodá auto mimo „svůj” stát, bude pokutováno, protože to není „jeho teritorium”. Porsche třeba má pravidlo, že když máte v garáži 918, máte mezi prvními právo koupit vůz divize GT. A pokud ten vůz do půl roku prodáte, tohle právo ztratíte. Samozřejmě, lidé teď jen čekají šest měsíců a jeden den a pak auta prodávají, většinou se ziskem, nic jiného se nezměnilo .

„To jediné, co se Porsche povedlo, je, že přeměnilo své nejlepší zákazníky na oportunisty,” říká Tabbutt s tím, že dnes už se živí prodejem aut poněkud obvyklejším způsobem. „Odstavili mě a vytvořili jiné lidi, co dělají to stejné,” dodává. Boj automobilek proti překupníkům se tak zdá být poněkud neúčinný, jen ono překupnictví není tak vidět. Přitom by to výrobci ve většině případů mohli vyřešit během pár dnů a ještě vydělat více. Proč to neudělají? Máte-li nějaké rozumné vysvětlení, podělte se o něj v diskuzi...

Svého času nedostupné Range Rovery Sport, Nissany GT-R nebo později hlavně model GT od Porsche mu vydělaly miliony svou omezenou dostupností

Zdroj: VinWiki@YouTube

Marek Bednář