Autoforum

/

Foto: Scania

Rostoucí ceny všeho, které jsou nezřídka ospravedlňovány zvyšujícími se náklady na přepravu, mohou působit dojmem, že dopravcům je hej. Jenže není, peníze navíc zdaleka vždy neskončí v jejich kapsách a jejich podnikání se snadno stane neudržitelným.

Válka na Ukrajině je v současné době tématem číslo jedna. Souvisí s tím i razantní zdražování pohonných hmot, ke kterému dochází nejen u nás či napříč Evropou, ale také ve Spojených státech. A stejně jako v Česku je problém hlavně ve vyšších cenách motorové nafty. Za oceánem nejde ani tak o individuální mobilitu, zastoupení dieselů v osobních autech je velmi malé, nýbrž o dopravce. Víceméně veškerý transport zboží, jenž se odehrává na silnicích, totiž zajišťují dieselové kamiony. A diesely jsou pak osazeny i mnohé lokomotivy, což znamená, že zasažena je také železniční doprava.

Po kolejích se nicméně v USA přepraví jen zhruba tři procenta veškerého zboží, zatímco na silniční dopravu připadá 70 procent. Přísloví „co koupíte, to přivezl kamion“ tady není mimo realitu. Problémem však je, že hned 90 procent všech dopravních kapacit zajišťují soukromí dopravci, tedy živnostníci s vlastním kamionem, či nanejvýš malé firmy. Prakticky tedy neexistuje společnost, která by na trhu byla dominantní, ostatně i na velkého dopravce J.B. Hunt připadá pouze 2,5procentní podíl. Jde přitom o největší americkou firmu, třetí FedEx pak s 1,6 procenty znamená ještě méně.

Soukromníci jsou tedy i majiteli kamionů, které poskytují i se svými službami na základě nasmlouvaných zakázek. Znamená to, že veškeré náklady jdou za nimi, a pokud dojde na jejich zvýšení, musí akceptovat i prodělek, než dojde na úpravu kontraktu. A i když jsou také v USA obvyklé jakési palivové příplatky zohledňující výkyvy v cenách nafty, zdaleka ne vždy končí v kapsách samotných přepravců, popř. nejsou přenášeny v plné míře - zprostředkovatelé si také chtějí urvat své. Na něco takového není každý připraven. Jak tedy dodává jeden ze soukromých dopravců Michael Whitaker, letos lze počítat se spoustou množstvím bankrotů. „Pokud nezvládáte vyjít s penězi, dlouho v tomto byznyse nepobudete,“ dodává.

Whitaker přitom dříve za plnou nádrž svého kamionu platil zhruba 600 až 700 USD (cca 13 150 až 15 350 Kč). Nyní se však jedná o tisíc dolarů (21 900 Kč), a to přesto, že využívá slevovou kartu a má k dispozici i aplikaci na vyhledávaní nejlevnějších čerpacích stanic po cestě. Není tedy překvapivé, že již musel zvýšit sazbu na kilometr z původních 5 USD (110 Kč) na 7 až 9 USD (155 až 200 Kč), ani to ale někdy není dost za současných cen paliv. A jak jsme už zmínili, příplatky za drahou naftu se vždy nedostanou do rukou těch, kteří ji reálně platí. Šéf asociace nezávislých dopravců Todd Spencer tato slova potvrzuje: „Někdy jiní, zprostředkovatelé a podobné subjekty v kamionové dopravě, si z toho mohou něco nechat, mohou si to nechat všechno a nic neposlat dál. I to se teď stává. Nemělo by se dít, ale děje se to,“ uvádí Spencer.

Rusko-ukrajinský konflikt má tedy opravdu dalekosáhlé následky. Na Spojené státy navíc dopadají v daleko menší míře, neboť tato země importovala z Ruska méně než 10 procent veškerých pohonných hmot a ropných produktů. Nicméně i tak vzrostla cena motorové nafty ve srovnání se stejným obdobím loňského roku o 1,94 dolaru (42,50 Kč) za galon. A jelikož většina dopravců ročně spotřebuje až 20 tisíc galonů, šly jejich náklady jen na palivu nahou až o 105 000 USD (asi 2,3 milionu Kč).

Řeči o bankrotech tedy nejsou přestřelené. Ostatně Whitaker zažil nejen globální ekonomickou recesi v letech 2008 a 2009, ale také ropnou krizi v 70. letech minulého století. Rozhodně tedy ví, o čem mluví. „Když začne jít do tuhého, musíte mít našetřeno opravdu velké množství peněz, abyste drsné časy přežili,“ říká dnes. Po dvouletém potýkání se s koronavirem ale zrovna něco takového u většiny dopravců bohužel nehrozí.

Zdroj: Autoblog

Petr Prokopec