Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Je to problém, o kterém se v minulosti opakovaně mluvilo, nikdo na to ale nedbal. Nyní máme, co jsme chtěli - zdejší výroba aut se stala tak závislou na dodávkách zejména některých materiálů z Číny, že stačí jedno politické rozhodnutí a stojí. Brusel přitom dráždí čínského hada bosou nohou.

Od chvíle, kdy se Brusel rozhodl posvítit si na dovoz čínských elektromobilů a bojovat proti nim cly, se tomuto rozhodnutí podivujeme. Evropská unie na jednu stranu elektromobilitu klade nade vše, takže by měla být ráda za každý tlak na snížení jejich cen a zvýšení dostupnosti. A k tomu konkurenční boj obvykle vede, cla se postarají o úplný opak. A protože spalovací a hybridní vozy novými cly zatíženy nejsou, relativně je to naopak zvýhodňuje.

Nejde ale jen o to, jsou tu také druhotné dopady. Jednak v Číně vyrábí svá elektrická auta i řada evropských a amerických automobilek od BMW po Teslu, které jsou jimi zasaženy též. Ale především - Čína je daleko nejvýznamnějším světovým producentem vzácných kovů potřebných pro baterie i elektromotory, bez kterých se elektromobily, hybridy a dnes vlastně už ani spalovací auta neobejdou. EU tedy riskuje obchodní válku s Říši středu, kterou na tomto poli nemůže vyhrát. A je vlastně jen s podivem, že Číňané s náznakem odvetných kroků přicházejí až nyní.

Jako rozebírá Focus, minulý týden prezident Evropské obchodní komory Jens Esklund poznamenal, že vítá zjemnění podmínek, které souvisí s exportem vzácných kovů. Čína totiž v dubnu po zvýšení cel americkým prezidentem Donaldem Trumpem vývoz některých materiálů enormně omezila, mimo jiné i vydáním pouze několika licencí, které jsou pro takovou činnost potřebné. Původní pravidla pak nově již neplatí pro evropské společnosti, pouze pro americké, tchaj-wanské a jihokorejské.

Pokud by na zjemnění pravidel nedošlo, dle Esklunda by se „mnoho evropských montážních linek zastavilo“. Němci tak varují, že výroba aut v Evropě čelí riziku téměř okamžitého zastavení, o kterém může rozhodnout někdo v Číně, pokud se zrovna špatně vyspí. Existující zásoby vzácných kovů totiž automobilkám vystačí jen na čtyři až šest týdnů provozu. A jejich nahrazení z jiných zdrojů je bezprostředně nemožné.

Esklund říká, že takový scénář teď na stole není, naznačuje ale, že zmírnění pravidel nebude zadarmo. Čína prý zatím ještě nedala Evropě najevo, co bude za svou velkorysost očekávat, z dobré vůle to ale pochopitelně nedělá. Je tak sice logické, že se mnozí výrobci snaží ze závislosti na čínských dodavatelích vyvázat, alternativ však mnoho nemají. Rafinace vzácných kovů je totiž velmi špinavý byznys, který nikdo nechtěl mít na vlastním písečku, a proto jej přenechal právě Říši středu. Ta toho nyní patřičně využívá, čemuž se vážně nelze divit.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec