Autoforum

/

Foto: Nabil al-Jurani, AP

Irácký diktátor tento stroj miloval, a to tak moc, že jej krátce před vojenskou invazí nechal odplout na bezpečné místo. Do toho se však 120metrový kolos nedostal, dnes slouží jako memento jednoho obrovského pádu.

Za necelé tři týdny bude svět slavit dvacetileté výročí od pádu Saddáma Husajna. Ten se formálně stal neomezeným vládcem Iráku v roce 1979, otěže země ale třímal v rukou už dlouho předtím. Pod jeho vedením vládní kasa začala bobtnat ve švech, a to v důsledku ropné politiky. A jelikož Saddám od ní měl klíčky, nebylo vlastně nikdy možné přesně odhadnout výši jeho majetku. Mluví se tedy o 2 až 40 miliardách dolarů (cca 45 až 897 mld. Kč), ve skutečnosti ale mohl irácký diktátor disponovat ještě docela jinými penězi.

Nebylo tedy nikterak překvapivé, že se Husajn obklopoval jen neskutečným přepychem. Jedním z jeho korunních klenotů pak byla 120metrová jachta Al-Mansur, kterou finská společnost Wärtsilä dokončila v roce 1983. Tehdy loď s osmi palubami a poháněná 15 tisíci koňmi tehdy vyšla na 25 milionů dolarů (560,65 mil. Kč), v dnešních cenách by to bylo třikrát víc. Skutečná aktuální hodnota takové jachty by ovšem byla daleko vyšší, šlo totiž o skutečný kolos s „bondovskými hračkami“.

Husajn totiž nezatoužil pouze po mramoru či zlatých kohoutcích v koupelnách, ale rovněž po obrovském atriu, které mohlo jako jídelna posloužit až 200 hostů. Přespat však na lodi mohl jen málokdo, k dispozici bylo totiž pouze pět kajut. Respektive obřích apartmánů. Největší pochopitelně sloužila samotnému diktátorovi, který nechal vybudovat i tajnou pasáž vedoucí k miniponorce, s níž by v případě nouze jachtu opustil. Mimo to jej hlídalo 120 členů posádky.

Mnohá média aktuálně zmiňují, že Husajn nikdy nevkročil na palubu. Tomu se ale nechce příliš věřit, a to jak s ohledem na termín dodání, tak kvůli následujícímu dění. V roce 2003 totiž Spojené státy zahájily invazi do Iráku. Pět dní před jejím začátkem Husajn neřešil mnohem důležitější vojenské záležitosti, místo toho se obával o osud milované jachty. Vydal proto příkaz, aby se pod plnou ochranou vydala do vnitřního přístavu v Basře.

Al-Mansur měl nicméně tu smůlu, že byl zařazen do iráckého námořnictva, jakkolv nebyl nikdy vojensky využit. Rozvědka Spojených sil však zjistila, že pro vojenské účely je využívána radiová komunikace lodi. Do vzduchu tak vzlétly dvě stíhačky F-14 Tomcat, které krátce poté jachtu zasáhly na vjezdu do přístavu v Basře. Jelikož však nesly bomby, které detonovaly po kontaktu s trupem, místo až po proniknutí dovnitř, loď se nepotopila.

I tak bylo nicméně jasné, že jachta i diktátor jsou na konci svých sil. Během několika měsíců následujících po zásahu byl Al-Mansur doslova oholen na kost. Íránci z lodi odnesli nejen křišťálové lustry či nábytek z kořenového dřeva, ale rovněž ze samotné struktury vyřezali tolik ocele, co jen šlo. Zbytek pak byl již natolik načatý korozí, že torzo lodi nakonec zůstalo v přístavu jako symbol Husajnova pádu. Dnes je pak místem svérázných čajových dýchánků.

„Když jej vlastnil bývalý prezident, nikdo se k ní nemohl ani přiblížit. Opravdu nemůžu uvěřit tomu, že patřila Saddámovi, a nyní jsem to já, kdo se na ní pohybuje,“ svěřil se jeden z místních rybářů, který si prakticky každý den užívá na palubě šálek čaje. My pak už jen dodáme, že Husajn měl ještě dvě další jachty, z nichž jedna byla v mezičase předělána na hotel v Basře, zatímco druhou využívá iránská vláda ke sběru oceánografických dat.

Zdroj: Reuters

Petr Prokopec