Autoforum

/

Foto: Fabian, publikováno se souhlasem

Když nějaké auto začne stoupat na ceně, jeho majitelé jej obvykle začnou „sušit”, protože to je jediná cesta, jak na něm něco trhnout. Pak se ale najdou i takoví, kteří si s ním dál jezdí pro všechny ty důvody, pro které na ceně roste. A užijí si jich do posledního doušku.

Když Honda v roce 1999 představila roadster S2000, automobilový svět byl na nohou. Nejen z designu, který stále dokáže zaujmout, ale hlavně z jeho motoru. Pod dlouhou kapotu se nastěhoval dvoulitrový atmosférický plněný čtyřválec vybavený variabilním časováním ventilů VTEC. Do šesti tisíc otáček se motor choval vcelku poklidně, s přepnutím na ostřejší vačku ale přišlo malé motorové peklo, které trvalo dalších 3 200 otáček.

Jednotka s kódovým označením F20C nezaujala jen svou točivostí a s ní korespondujícím zvukem, ale také výkonem. Na většině trhů (mimo jiné i na tom našem) ze dvou litrů dával 240 koní výkonu a 208 Nm točivého momentu, což je na „atmosféru” něco mimořádného dodnes. Pro srovnání, Ferrari 360 Modena, které dorazilo ve stejném roce 1999, mělo „pouze“ 111 koní na litr - Honda jich měla 120.

Jistě lze namítnout, že i před dvaceti lety bylo možné dosáhnout vyšších litrových výkonů, nešlo to ale bez přeplňování anebo docela jiné ceny. Honda se obešla bez turba i kompresoru a vše zabalila do hávu dostupného roadsteru. Ten s 240 koňmi přenášenými šestistupňovým manuálem na zadní nápravu zvládal zrychlit z klidu na stovku za 6,2 sekundy, maximálně se pak rozjel na 241 km/h bez ohledu na polohu střechy.

V této formě Honda S2000 vydržela v prodeji do roku 2004, na domácím trhu japonská automobilka díky vyššímu kompresnímu poměru 11,7:1 dokonce vyšroubovala výkon na 250 koní. Poté ovšem přišel facelift a jistý ústup ze slávy. Dvoulitrová pohonná jednotka byla totiž nahrazena 2,2litrovou, o světové prvenství v případě litrového výkonu tak značka přišla. Neznamená to ovšem, že by s modernizací šlápla úplně vedle.

Objemnější agregát si sice zachoval stejný nominální výkon, 240 koní ale nově bylo dostupných již od 7 800 otáček místo předchozích 8 300, pásmo použitelných otáček pak bylo širší. Kromě toho na 220 Nm narostl točivý moment, zároveň však byly sníženy maximální otáčky motoru na 8 200. A aby toho nebylo málo, pak ona japonská verze nově produkovala nižší výkon. Na jízdní dynamiku to ale vliv nemělo, navíc vzrostla efektivita pohonné jednotky i její spolehlivost.

S rokem 2009 Honda výrobu roadsteru ukončila bez nástupce, čímž se oklikou dostáváme k podstatě tohoto článku. Dobová výjimečnost, neexistence nástupce a vůbec vše, co automobilový svět stihlo během poslední dekády a půl, udělalo u S2000 ikonu, jakou v době svého prodeje coby nového vozu nebyla. Nikdy to nebylo tuctové auto, to jistě ne, ale mohli jste jej mít a nemuseli. A většina lidí nakonec volila z jiných alternativ. Dnes je S2000 ve středu terče, a to přibližně ze tří důvodů - jejímu motoru, jejímu motoru a jejímu motoru.

Jak moc obyčejnou nabídkou S2000 byla, ukazují nejlépe jeho americké ceny z konce produkce. V roce 2008 ani odlehčená špičková verze Club Racer nestála víc než 36 935 dolarů. Dnešním kursem je to asi 800 tisíc Kč, jenže dolar v roce 2008 zdaleka nestál tolik, a tak to tehdy na české koruny vycházelo přibližně na 660 tisíc, z finančního pohledu šlo o docela obyčejné auto už tehdy na úrovni lepší Octavie. Nyní se ale v aukcích prodává za miliony. S malými nájezdy snadno za 2 až 3.

Že je Honda S2000 výjimečným vozem a na ceně bude jen stoupat, jsme zmiňovali mnohokrát, ani my jsme ale netušili, že už tak brzy po jejím „prodejním skonu” budou lidé ochotni za ni dávat o stovky procent víc než za nové vozy, i když nestály jen v garáži. Tento vývoj ale má za následek jednu nepříjemnou věc - s těmito auty lidé nejezdí, ač by často chtěli, Hondy S2000 raději „suší” kvůli finančnímu prospěchu. Dá se to chápat, o to větší čest ale patří těm, kteří na to kašlou a jezdí.

Přesně to lze říci o autě na fotkách níže, který patří jednomu nizozemskému majiteli. A ten s ním jezdil snad den co den, protože s autem rok výroby 2002 stačil najet 500 tisíc kilometrů. Skutečně půl milionu, půl mega, půl míče, říkejte tomu jakkoli. Na Passat z roku 2002 čajíček, ale na tuhle Hondu? Extrém mezi extrémy. A až teď auto prodává.

Chce za něj 17 500 Eur, tedy ne zase tak malých 430 tisíc Kč, snadno to ale může být o milion dva míň než v momentě, kdy by auto zavřel do garáže. A auto mimochodem vypadá na takový nájezd velmi slušně a majitel říká, že technicky je pořád naprosto fit a jde o pojízdnou ukázku odolnosti japonských strojů všeho druhu. Asi bychom si jeho auto ani tak nekoupili, ale možná není špatná představa pořízení některého z těch sotva jetých strojů v aukcích za možná šílené 2 miliony. Však když s nimi pak můžete ujet nějakých 490 tisíc km? To by mohl být slušný automobilový... „zbytek života”.

Přeberte si to, jak chcete, buď jak buď i tento prodej připomíná, jak výjimečným vozem Honda S2000 byla. A dnes je jím jen víc - smutně nikoli proto, že by jej už nešlo vyrobit, různými regulacemi je nepřímo prakticky zakázáno jej vyrobit. Kolik takových věcí na čtyřech kolech už existuje? Přibývají každým dnem...

Zdroj: Honda 2002 Grijs@Marktplaats

Petr Miler