Autoforum

/

Foto: Porsche

Samo o sobě je to bizarní tvrzení, navíc jak se to má stát? Zní to opravdu zoufale. Tento člověk zřejmě žije ve skleněném zámku se svítícím logem Porsche nad ním, ze smyslu pro realitu v něm zjevně nezbylo už nic.

Ztráta smyslu pro realitu lidí u kormidla. To je podle nás věc, která způsobuje řadu problémů, se kterými se jako společnost v posledních letech opakovaně potýkáme. A nemluvíme zdaleka jen o problémech automobilového světa, platí to velmi obecně.

Můžeme začít u politiků, kteří po pár letech ve vysokých pozicích stěží vědí, jak vypadá život obyčejného člověka. Můžeme pokračovat u vysoce postavených manažerů, kterých se dříve nebo později dotkne totéž. Můžeme navázat u novinářů, kteří často také žijí ve specifickém prostředí a hodnotí věci optikou, která je valné většině společnosti cizí. A skončit můžeme klidně i u běžných lidí žijících ve velkých městech - z pohledu Pražana opravdu netušíte, jak vypadá život většiny ostatních Čechů, protože je prostě hodně jiný.

Nechci paušalizovat, tohle začne platit jen tehdy, když se nesnažíte, aby se to nestalo. Pokud vnímáte věci z širší perspektivy, netrávíte téměř veškerý čas ve stejném prostředí, nasloucháte jiným, smysl pro realitu neztratíte. Ale většina lidí asi nemá čas se o to dnes snažit, a tak dochází k opaku. Sám se o to jako člověk píšící články pro široké publikum snažím, seč mi síly stačí - nechci žít ve vlastních domněnkách a iluzích, snažím se být v kontaktu se všemožnými uživateli aut a vnímat jejich potřeby a preference. A snad i proto u vás naše články nachází zastání a rezonují.

Někteří lidé toho ale prostě schopni nejsou, popř. z jakéhokoli důvodu nemají reálnou možnost to činit. A v určitou začnou jednat způsobem, který je kontraproduktivní, protože z pohledu naprosté většiny lidí nedává smysl. Jsem přesvědčen, že celá iluze o možnosti prodávat jen elektrická auta během pár let úplně všem s tím má mnoho společného. Sám žiji v malém městě a stačí v něm strávit tak hodinu, abyste pochopili, že pro možná 97, možná 95, možná 93 procent lidí, kteří zde žijí, to absolutně není řešení, které by mohli používat, i kdyby nakrásně chtěli. A a spousta z nich ani nechce. Už tohle vědomí stačí k tomu, abyste takovou utopickou myšlenku pustili z hlavy, ti, kteří smýšlí opačně, to ale zjevně neví.

Manažeři automobilek ostatně obvykle žijí ve specifických sociálních bublinách a ve velkých městech. Navíc pod tlakem stejně etablované politické garnitury ze strany jedné a bez zpětné vazby od nekritických novinářů, jejichž schopnost je s něčím konfrontovat končí u otázky: „Pane řediteli, jak to děláte, že jste tak skvělý?” na straně druhé. V takovém prostředí se snadno utvrdíte ve vlastním přesvědčení o čemkoli a stále pronikající kritické hlasy začnete ignorovat či rovnou umlčovat. To, co jsem uvedl, řekne automobilkám i naprostá většina jejich vlastních dealerů. Nezajímá to ale obvykle nikoho.

Bez konfrontace s každodenní realitou, bez drobných nekomfortních nárazů do „věcí, které jsou trochu jinak”, se pak snadno zaslepeně jede až do stanice Ouha, kde koleje náhle končí. A přichází tvrdé nárazy jako ten, který si prožilo Porsche. Německá automobilka kdysi spustila hurá akci jménem přechod téměř jen na elektrický pohon a navzdory miliardě kritických ohlasů v ní pokračovala až do chvíle, kdy se celý její dekády budovaný obchodní model začal rozpadat. Po nárazu zatroubila k obratu a dobře že tak. Ale nebylo to celé zbytečné? Stačilo mít u vesla lucidní lidi, kteří před realitou nezavírají oči, neztrácí s ní kontakt. A nemuselo se to stát.

Čistka ve vedení už proběhla a nový je i nejvyšší šéf, změny ale zjevně budou muset jít ještě hlouběji. Dalším člověkem žijícím ve skleněném zámku se zdá být šéf australského zastoupení značky Daniel Schmollinger, který je sice schopen uznat, že elektrifikace poslala prodeje do kytek, nic proti tomu ale neudělal předem a máloco s tím dělá nyní. Jeho další komentáře ostatně ukazují, že víc než co jiného čeká na další zázrak, když už nepřišel ten první.

Ten druhý v jeho hlavě je vážně epesní a připomíná uvažování zoufalého člověka, který ztratil skoro všechny prostředky a situaci vyrazí vyřešit do kasina. Jak to asi dopadne? Schmollinger je na velmi podobné vlně, když sice vidí, jak nemohoucné evropské automobilky daly prostor čínským konkurentům se prosadit, jak jejich elektrická auta válcují ta jejich zejména za Velkou zdí a jde o trend, který se nedaří zastavit.

Přesto Schmollinger neuvažuje v rovině toho, že Číňané jsou hrozba, že je třeba jim konkurovat něčím jiným, třeba něčím, co umí Evropa lépe, co umí Porsche lépe, co prostě bude představovat jinou nabídku, jaké se nedokážou (aspoň hned tak) vyrovnat. Však žádná čínská automobilka neumí ani dnes postavit nic, co by se komplexností svých kvalit byť jen blížilo spalovacímu Macanu morálně z roku 2014. Zato ten nový elektrický je vedle řady jejich aut k smíchu.

Ne, ve skleněném zámku se takto nepřemýšlí. Tam se ví, že jednáte správně, jen se to teprve musí projevit.

Schmollinger se tak v rozhovoru pro Drive nechal slyšet, že se čínských elektrických novinek vlastně nebojí. A nebere je jako hrozbu, se kterou by bylo třeba bojovat, bere je dokonce pozitivně - jako příležitost, která konečně Porsche pomůže prodávat víc elektrických aut, se kterými dnes těžce strádá.

„Nenazval bych to obavami, neřekl bych, že se toho bojím, dívám se na to jako na příležitost. Je zřejmé, že se pohybují v jiné cenové relaci než my. Jsem vlastně rád, že se těmto značkám daří, protože v určitém okamžiku uvidíme, třeba po třech letech, první elektrický vůz od čínské značky. A lidé budou chtít něco dalšího. Co může následovat? Pak jsme tu pro ně,” uvedl.

Chápete? Pan Schmollinger říká, že vlastně vítá, že Číňané přichází s atraktivními levnými elektromobily, které si na rozdíl od elektrických Porsche nachází na trhu aspoň nějaké zastání, protože lidi dostanou do elektrických aut. A jak si na ně zvyknou, budou chtít víc, takže... Co místo čínského elektromobilu? Třeba ten německý? Je to absurdní.

Teoreticky by to mohlo fungovat, v praxi si ale nedokážeme představit cestu, kterou by se to reálně odehrálo. Číňané dnes za ceny lepší Octavie prodávají soupeře aut jako Porsche Taycan, který má jeho vzhled i výkon. A už vidíme, jak si někdo, kdo si koupil 700koňové auto za 700 tisíc, půjde koupit to samé za 5krát tolik od Porsche. Kdyby cenový rozdíl nebyl tak velký, pak možná, takto ale vidíme jen dva reálné scénáře - buď kupující zjistí, že čínské auto je křáp a koupí si cokoli, jen ne míň za víc od Porsche. Anebo s ním bude spokojen, pak si ale stejně nepůjde koupit míň za víc od Porsche. Je to utopie.

Porsche prostě musí i na těchto úrovních své existence pochopit, že šláplo vedle, že je s takovými produkty nekonkurenceschopné a Číňané jej se svými produkty budou jen válcovat a dál nic. Nakonec to sama automobilka vidí v Číně, tam je už tak daleko, že chce trh s elektromobily úplně opustit, protože na něm prostě prohrála. Proč by to kdekoli jinde mělo dopadnout jinak? I pan Schmollinger zjevně ztratil veškerý kontakt s realitou, bohužel.

Zdroj: Drive

Petr Miler