Autoforum

/

Foto: Bugatti

Když se Bugatti ještě snažilo znovu dostat do hledáčku nejmovitější kupců, neváhala postavit omezenou sérii pěti aut, která jako jediná dosahovala silničního rychlostní rekordu, kterým se tehdejší Veyron Super Sport chlubil. Tohle auto bylo jakýmsi předskokanem a hodně toho najezdilo. Teď je jako nové.

Na počátky znovuzrození Bugatti si pamatuji velmi dobře. Jakkoli automobilka z Molsheimu spadala pod koncern Volkswagen, během prvních let svého fungování neměla ani své PR oddělení, pročež jste se k tiskovým zprávám či oficiálním fotkám neměli šanci dostat. Až po mnohaměsíčním pátrání jsem se nakonec na ženevském autosalonu dostal k novináři Georgu Kacherovi, který komunikaci Bugatti zajišťoval. Ten mi pak zajistil jak přístup k jinak utajenému webu, kde jsem našel vše potřebné, tak i projížďku v tehdy novém Veyronu.

Od té doby uplynulo 20 let, během nichž se mnohé změnilo. Momentálně PR oddělení značky jede na vyšší obrátky, než jakých byl schopen osmilitrový šestnáctiválec. Jen za letošní rok totiž vypustilo 11 tiskových zpráv, tedy víc než na počátku milénia za několik let. V té poslední se Bugatti vrací k variantě Veyron Super Sport, která v roce 2010 dosáhla na testovací dráze Ehra-Lessien rychlosti 431,072 km/h. A stala se tak stal nejrychlejším silničním vozem planety.

Veyron Super Sport stejně jako výchozí kupé disponoval zmíněným motorem W16, jeho výkon však vzrostl z 1 001 na 1 200 koní. Souběžně s tím došlo také na revizi aerodynamiky. Automobilka se nicméně u limitované edice čítající 48 kusů rozhodla instalovat elektronický omezovač, který rozlet vozu zastavil při rychlosti 415 km/h, a to kvůli ochraně pneumatik. Vedle toho ale přišla s provedením World Record Edition, aby její rekord platil. A vlastně jen oné rychlosti přes 431 km/h reálně dosahuje.

Tato série čítala pouze pět vozů, u kterých byl onen omezovač odstraněn. Majitelé se tedy skutečně mohli rozjet až na 431 km/h. Jejich auta pak od zbytku produkce každý poznal na první pohled, neboť se lišily oranžově lakovanými koly a spodkem karoserie ve stejně zářivém odstínu. Vršek ovšem dával jasně na odiv karbonová vlákna. Toto dvoubarevné téma bylo zopakováno i uvnitř, kde se ovšem oranžová objevuje jen na detailech.

Vedle pěti produkčních kusů Bugatti postavilo také jeden vývojový předprodukční exemplář, ke kterému se váže zatím poslední tisková zpráva značky. Tento vůz má totiž za sebou - na poměry Bugatti - neskutečně náročnou službu, neboť absolvoval vývoj verze WRE i následné světové turné. Za jeho volant tedy usedali testovací jezdci značky, kteří jej využívali jako vysokorychlostní laboratoř a zkoušeli na něm různé chladicí systémy či stabilizační prvky, později jej ale okusili i zákazníci a novináři.

Předprodukční Super Sport World Record Edition tak najel 70 800 kilometrů, tedy skoro jistě víc než veškerá sériová produkce rekordního Veyronu Super Sport dohromady. Automobilka jej ovšem loni protáhla programem La Maison Pur Sang, kdy její technici dlouhých šest měsíců pracovali na renovaci exteriéru, interiéru i samotné techniky. Automobilka navíc některé starší komponenty nahradila moderními, pročež se předprodukční kus paradoxně stal tím nejvyšperkovanějším z celé edice.

Za veškerou touto námahou nestojí nostalgie či snaha zařadit vůz do firemního muzea, nýbrž skutečnost, že Bugatti tento exemplář prodalo jednomu ze svých vážených klientů. A i přes nemalý nájezd je jisté, že za vůz zaplatil vyšší sumu, než jakou složili na konto značky původní kupci v roce 2010. I to ale zapadá do vývoje, jakým Bugatti prošlo. Kde totiž dříve klientelu pomalu prosilo, aby si něco koupila, tam má dnes práce až nad hlavu s uspokojením jejích požadavků.

Zdroj: Bugatti

Petr Prokopec