Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Také se ohlížíte za svým zaparkovaným autem? Zpozorníte, když zaslechnete v dáli nějaký vůz? A nebo ztlumíte rádio při parkování? Věřte, že nejste sami.

Existují věci, které děláme automaticky, podvědomě, zcela samozřejmě. Dějí se a nepochybně naším přičiněním, přesto o nich vůbec nepřemýšlíme. Pro někoho to je odhození klíčů na poličku, když přijde domů, jiný je zas zvyklý klíč strčit zevnitř do zámku. A také automaticky zamykáme dveře domu, když odcházíme, takže si leckdo pak nemůže vzpomenout, jestli za sebou zamkl či nikoliv.

Podobné zvyky mají i řidiči a lidé, kteří alespoň trochu žijí auty. Prostě se v určitých chvílích nějak chováte, na jisté impulsy nějakým způsobem reagujete a přesto nemůžete říci, že byste chvíli předtím soustředěně přemýšleli nad tím, že právě tohle budete dělat. Kolikrát přitom ani není nutné, aby byl člověk zrovna automobilový nadšenec - různé zvláštní zvyky jsou vlastní všem, kdo usedají za volant.

Tentokrát jsme se ale nechtěli zaměřit na ně a nechtěli se zabývat ani zlozvyky, kterými si lidí ničí auta. Jsou to neškodné automatické rituály, pocity, nevědomé reakce. A nebo věci, které děláme vědomě, ani nevíme proč. Tady jsou.

1. Sledujeme odraz vlastního auta, kdekoli se naskytne

Výlohy obchodů, protihlukové stěny, moderní kancelářské budovy. Nejen to jsou místa, kde lze na silnici spatřit odraz svého vozu a pakliže auta milujete, nebudeme vám věřit, že alespoň na chvíli nepodlehnete pokušení pohlédnout na to, jak se ve svém stroji vyjímáte za jízdy. Děláte to, možná si to ani neuvědomujete. Perfektní jsou na to i skleněné výplně zábradlí u tramvajových zastávek na křižovatkách - když čekáte na červenou, můžete ve skle sledovat odraz svého čerstvě naleštěného auta nebo třeba pozorovat, jak se kola pomalu točí, když dojíždíte k autu před vámi. Jen se nenechte unést, abyste si nepoškodili přední nárazník...

2. Tlumíme autorádio při couvání

Vlastně stačí jakákoli potřeba prostorové orientace, třeba hledání toho správného čísla domu v ulici, ve které jste poprvé. Vypadá to jako velký nesmysl, však prostor neslyšíte a pokud vám jeho množství dává najevo jakákoli akustická signalizace, rádio spolehlivě zastiňuje. Jenže o to tu nejde, mnoha lidem ztišení rádia uvolní mozkové kapacity, které potřebují věnovat tomu, aby dokázali kormidlovat auto do míst, kam moc nevidí. Aniž by při tom trefil cizí vůz nebo hrozivě vysoký obrubník. Že to neděláte? A jste si jistí?

3. Ohlížíme se za zaparkovaným autem

Znáte to rčení, že pokud jste schopni odejít od svého zaparkovaného auta, aniž byste se na něj podívali, koupili jste si špatné auto? I o to tu jde. Někteří prostě chtějí vidět své neobyčejné auto, jak se skví na parkovišti mezi těmi obyčejnými. Nemusí tu ale jít jen o jistý druh narcismu, většina z nás prostě chceme i z této perspektivy nabýt vizuální jistoty, že vůz opouštíme v pořádku. Zkuste se na to jednou soustředit a neohlédnout - zjistíte, že se cítíte špatně, když jste to neudělali.

4. Zajímáme se o motorizaci vozů, které potkáváme

Když vidíme auto, hlavně nějaké zajímavě vyhlížející, hned nás zajímá, jaký má motor. Proč? Ví bůh, ale je to tak a neuvěříme opak nikomu, kdo auta neignoruje. Hledáme na jeho zádi nebo na boku jakýkoli náznak toho, o co tu vlastně jde - množství červených písmenek, něco jako V6, V8 Kompressor nebo 330i. Prostě to chceme vědět, třeba i proto, jestli ta pěkná trojka v M-paketu je jen směle se tvářící 320d nebo nabušená 335i.

5. Vyjíždíme palivové nádrže až do mrtě

Nedává to smysl, tankování není zase tak časově náročné, abychom si nemohli dovolit doplnit nádrž klidně do půlky několikrát týdne. Přesto to dělá málokdo. Spousta lidí ráda tankuje plnou nádrž do co nejprázdnější, protože pak zastavují u pumpy co nejméně. Někteří jezdí tím úsporněji, čím méně mají paliva, a tak se tímto motivují, další si prostě dělají sport z toho, jak daleko ještě ujedou se svítící kontrolkou rezervy. Někdo jiný zase tankuje vždy jen část nádrže pro co nejlehčí auto a ano - někteří také nemají volných 1 500 Kč na plnou a nechtějí si „zatěžovat cash flow” spoustou ne zrovna potřebného paliva v nádrži...

6. Vypínáme klimatizaci, když chceme jet rychle

Že klimatizace odebírá autu trochu výkonu, je známá věc. Když jezdíte dýchavičným tříválcem, vypnutí klimatizace je opravdu znát, naopak šestilitrové V8 to je v podstatě jedno. Přesto to děláme, u všech aut, při ostré jízdě jde klimatizace stranou, však čím méně nám bude spotřebovávat výkonu, tím více jej zbude pro kola...

7. Okamžitě hledáme, co je zdrojem toho zajímavého zvuku

Většina obyčejných aut má relativně tiché výfuky. Takže když člověk slyší vzdálený jekot motorky, ryk pečlivě laděného výfuku nebo bublání osmiválce, zpozorní a hledá, co ten zvuk vydává. Na křižovatce, na chodníku a nezřídka i doma, když něco uslyšíme z přilehlé silnice. Protože to prostě může být něco, co je třeba i vidět.

8. Naparujeme se v čerstvě naleštěném autě v domnění, že někoho zajímá

Čisté auto je lepší než špinavé, pokud to není offroad, kdy by příliš málo bláta ukazovalo, že člověk před leckterou nástrahou lesa couvnul. Takže když si umyjeme a naleštíme auto, jsme na to pyšní, hrdí a tváříme se tak v neopodstatněném dojmu, že to zajímá i někoho jiného než nás. Možná ano, ale spíš asi ne.

9. Vidíme policejní auto a přemýšlíme, co jsme provedli

Teorií je, že když slušný a zákona dbalý člověk potká policistu, cítí se v bezpečí. V praxi ale, když za vámi jede policejní auto, spíš přemýšlíte, jestli jste neudělali nebo zrovna neděláte něco, co by se mužům a ženám zákona nemuselo úplně líbit. A to ani nemusí blikat či houkat. Je to v podstatě paranoia - většinou jsme neudělali vůbec nic a „nedopravním” policistům plnícím úplně jiné úkoly jsme do značné míry ukradení. A i pokud policejní vůz houká a bliká, obvykle nejede za námi.

10. Trochu přidáme, když nás někdo dojede

To není zlomyslnost jako přidání plynu při předjíždění, k něčemu takovému tady ještě nedochází. Jen prostě vidíte blížící se vůz a trochu přidáte. Někdo zkouší, jak moc rychle ten za námi pojede a zda by se s ním nedalo trochu „závodit”. Někdo má pocit, že zase o tolik rychlejší nebude a když se nechá předjet, tan druhý jej bude akorát zdržovat. Další nechtějí mít jiné auto za zády, a tak trochu přidají v domnění, že rozestup se navěky prodlouží. A spousta jiných prostě trochu zrychlí, když je někdo dojede a nepředjede je hned, aniž by uměli říci proč...

Napadají další podobné případy často opravdu podvědomého, automatického chování za volantem, které by tu měly být? Podělte se o ně v diskuzi...

Inspirace: Car Throttle

Marek Bednář