Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dokud se při výrobě aut bude používat ocel, nebude žádné z nich v bezpečí. A ani „pozink” není všemocný. Proč?

Auta a koroze často jedno jsou. Dává to smysl, protože auta jsou vyrobena z oceli - tedy aspoň ta, se kterými každý den většina z nás jezdí - a ocel rezne. Sice se dnes ve stále větší míře používají jiné materiály jako hliník, plasty či karbon, většina aut ale stále vzniká z galvanizované oceli, tedy z oceli, na které je nanesena vrstva zinku jako protikorozní ochrana. Ta ale samozřejmě není u každého auta stejná - protikorozní ochrana se u různých aut velmi liší. Některá reznou už po pár letech provozu, na jiných zase ani po deseti letech nenajdete ani smítko koroze.

Vrstva zinku na oceli je nejběžnější ochranou, ale není ani zdaleka ochranou na věčné časy. Zinek na povrchu galvanizované oceli ochranu poskytne, ale takovým způsobem, že sám zkoroduje dříve než ocel. To je v pořádku, protože není strukturálně podstatný, zatímco ocel ano. Nicméně to znamená, že pozinkování karoserie má omezenou životnost.

Pochopitelně, kvalita tohoto řešení se z dlouhodobého hlediska zvyšuje. Dnešní kvalitní ocele bývají pre-galvanizovány pro zajištění protikorozní ochrany a hrany po řezání bývají znovu natřeny ochranou. Karoserie vyrobené z obyčejné oceli jsou galvanizovány po výrobě. Pak můžou dostat vrstvu polymeru a až pak přichází na řadu lakování.

Úroveň protikorozní ochrany pak závisí na tom, jak tlustá a jak kvalitní je ochranná vrstva a jak dobře byla aplikována. Stejné auto může být také různě chráněno proti korozi v závislosti na tom, na jaký trh míří - zda to je Kanada, Evropa, Rusko nebo třeba Blízký východ. Tam, kde nemají sníh, auta proti korozi tolik chránit nepotřebujete, naopak v místech, kde přes zimu mrzne a také v přímořských oblastech, je nutná lepší ochrana.

Existuje také důvod, proč jsou některá japonská auta s protikorozní ochranou na štíru - v tomto směru je vyhlášeným průšvihářem zejména Mazda. Zatímco u nás nemají silničáři problém solit silnice i v chráněných krajinných oblastech, v Japonsku se sůl používá zcela minimálně. Silnice jsou ošetřovány jinými chemikáliemi nebo prostě inertním posypem. Proto japonská auta nepotřebují protikorozní ochranu tak silnou. Problém nastává ve chvíli, kdy se auta se stejně chabou ochranou exportují k nám či do Severní Ameriky, kde se posypovou solí nešetří. Případ Dacie Duster zvané Ruster je v tomto ohledu podobný.

Spousta případů koroze ovšem nemá co dělat s protikorozní ochranou, ale spíše s konstrukcí daného auta. Stává se, že někde kus plastu dře o kov a ošoupe lak i protikorozní ochranu, čímž vystaví holou ocel vzduchu a vlhkosti. Co poměrně rychle následuje, asi netřeba dodávat. Protikorozní ochrana také odchází rychleji v místech, která jsou zakryta plastovými kryty, odhlučňovacími materiály apod., protože se pod nimi drží vlhkost a ta korozi napomáhá.

Pro auto, kterému se koroze bude dlouho vyhýbat, tedy lze poradit jediné - chce to suchou a větranou garáž, málo provozu na posolených silnicích, důkladné mytí po provozu na nich a hlídat spodek auta. A nejlépe ho nechat nastříkat dodatečnou ochranou dlouho před tím, než se nějaká rez vůbec objeví. Pak existuje docela dobrá šance, že se s korozí během vašeho vlastnictví auta nikdy nesetkáte...

Marek Bednář