Autoforum

/

Foto: Pixabay, CC0 Public Domain

Totální výpadek elektrické energie je něco, co nás přirozeně děsí. Až popsaný člověkem, který ho právě prožil, ale ukazuje, jak nepříjemná věc to reálně je. Ani elektrickým autům nedělá dobrou reklamu, především ale říká jedno: Ti, kteří nás tlačí „zeleným směrem”, opravdu netuší, co dělají.

Asi by se o tom mělo mluvit víc, neboť je to velmi varovná zkušenost. Ukazuje, jakým směrem - a s kým - jsme se v Evropě vydali, co toho může být následkem a jak šílené sekundární dopady to také má. Někteří to nesmyslně bagatelizují jako „další výpadek elektrické energie”, ale takhle jednoduché to není.

Elektřina přestala jít v životě na nějakou dobu snad každému z nás, něco takového ale není blackout, to vám prostě přestal jít proud. Pokud šlo o plánovanou odstávku, o které jste věděli, nabili jste si telefon a notebook, na internet se připojili přes mobilní síť, chvíli neotevírali mrazák a vlastně se nic moc nedělo, protože těch pár hodin šlo snadno přežít. Mohli jste si třeba číst Autoforum.cz, že?

Také jste mohli dělat cokoli jiného. Mohli jste sednout do auta, ať už poháněného čímkoli, a zajet do nedalekého města do kavárny, kde jste mohli dělat úplně všechno. Mohli jste si také pustit autorádio, mohli jste si zajít do obchodu v jiné oblasti, kde jste mohli obstarat pochůzky, které jindy nestíháte, mohli jste zajet za rodinnými příslušníky a bavit se o dětech, počasí a zvířátkách jako obvykle. Mohli jste zkrátka dělat skoro všechno, maximálně trochu jinde a trochu jinak.

Při skutečném blackoutu nemůžete nic.

A také nevíte nic.

Protože nefunguje nic.

To není scénář nějakého katastrofického hollywoodského trháku, ale realita, se kterou byli před pár dny konfrontováni obyvatelé Španělska, Portugalska a částí Francie. Ve všech těchto místech došlo k totálnímu blackoutu kvůli rozhození rovnováhy elektrické sítě a její vzájemné propojenosti v těchto zemích. Bylo by jistě zajímavé o tom mluvit i „jen tak”, ale protože se o tom ale rozepsal kolega a náš přítel Gustavo Henrique Ruffo z Auto Evolution také automobilovým pohledem, musíme se tomu věnovat tím spíš.

Gustavo Henrique je totiž rodilý Portugalec, který sice strávil podstatnou část života v Jižní Americe, loni v prosinci (skvělé načasování...) se ale usídlil zpátky v rurálnější oblasti Portugalska. A co zažil, se opravdu nečte s lehkostí.

Ačkoli tak nějak tušíme, že „moderní společnost je závislá na dodávkách elektrické energie”, však tyhle fráze slýcháme odevšad co chvíli, je těžké si představit, co takový blackout reálně znamená. Gustavo Henrique jej popisuje zcela přirozeně - stalo se to v pondělí asi v 10:30 ráno, kdy pracoval na dalším článku, najednou ale vypadl proud. Myslel si, že je to další výpadek, který už zná, neboť u něj doma to není s elektrikou v pořádku a proud čas od času nejde. Po chvíli ale zjistil, že tohle je jiné, neboť elektřina dál nešla a nešla.

Gustavo Henique popisuje: „Když obnovení dodávek trvalo déle než obvykle, pokusil jsem se kontaktovat poskytovatele. Pro tyto nouzové situace mají automatickou službu WhatsAppu. Na zprávy nikdo nereagoval, tak jsem se jim pokusil zavolat. Můj telefon ale nefungoval, nemohl jsem tedy mluvit s manželkou, dětmi, s nikým.” Skutečný blackout vás prostě uvrhne do absolutní tmy, je to jako návrat o stovky let zpět - víte bezpečně jen to, co se děje bezprostředně kolem vás, jinak se nespojíte s nikým, nedozvíte se nic, existujete už jen vy, vaše „jeskyně” a nejbližší okolí, které je ale v odlehlejších místech minimální až žádné.

Něco takového ve vás pochopitelně probudí hlad po informacích, sehnat je ale najednou není kde. Mimo civilizaci nemáte moc sousedů, ti navíc stejně nic neví. Nejde vám mobil, nejde vám televize, pochopitelně se nedostanete na žádný web. Rádio si můžete pustit v autě nebo možná ještě někdo vyhrabe nějaký starý „tranďák” na baterky, ale je to k ničemu, protože ani rádio nejde. Nepůjde ani vesnický rozhlas s tlampači na ulicích (to je v Česku pořád živá věc, někde tak i hrají hudbu!), neboť ani ten nefunguje bez elektřiny. Prostě nejde nic a nevíte nic, což je nekonečná živná půda pro divoké spekulace.

I samotného Gustava Heniqueho napadlo, že by mohlo jít o následek nějakého kybernetického útoku, což bylo něco, co se začalo šířit mezi lidmi jako ten „správný” hoax. Ruský kybernetický útok na Evropu, to je ono, Rusko dnes může za všechno. Když tedy manželka kolegy přijela z práce, doufal, že mu něco kloudného řekne, zjistil ale v podstatě jen to, že elektřina nejde nikde a ani „ve městě” nic neví. Tak se i tam jen spekulovalo - manželka přijela s informací, že podle jejího šéfa jde o výsledek kyberútoku, který Evropu ponechá ve tmě po dlouhé tři dny. Taková informace pochopitelně dál podnítila paniku, která změnila chování lidí.

Lidé tak vzali útokem obchody, které nějak dokázaly fungovat (co nakonec uděláte třeba s chlazeným zbožím? Lepší je ho rozprodat, papír, tužka a hotovost aspoň přes den fungují dobře), a chovali se jako zvířata. Zásobili se jako před válkou, někteří začali krást a rabovat, jiní si brali zboží z košíků. Situace byla tristní a můžeme jen spekulovat, co by se také stalo, kdyby některé věci přece jen občas nešly ze záložních zdrojů (příbuzní Gustava Henriqueho žijící v Brazílii věděli, co se děje lépe než on a v náhodných momentech fungování sítě jej odpoledne zpravili přes WhatsApp) a kdyby blackout trval i celou noc. To by teprve lidé ztratili zábrany.

Naštěstí byly dodávky „už” po asi 12 hodinách obnoveny, noc byla „pod proudem” a nejpozději ráno se všichni dozvěděli, co se stalo. Žádný ruský útok, žádný útok, zas jednou jen nekompetence nás samotných. Nerovnováha sítě byla způsobena přílišným spoléháním se na nestálé „zelené” zdroje, primárně byl ale problém jen ve Španělsku. Gustavo Henrique ohledně situace v Portugalsku cituje bývalého ministra energetiky, který vše popsal jasně - Portugalci s v rámci zeleného šílení vypnuli své vlastní stabilní zdroje a po odstavení uhelných elektráren v Sines a Pego musí dovážet 30 % elektřiny ze Španělska, kterou nemají jak vykrýt ze zdrojů vlastních.

Pokud tedy Španělsko přestane dodávat, protože je samo „black”, padne i celé Portugalsko, protože poslední dvě stabilní elektrárny na vodu a plyn celou síť neutáhnou. Takhle prosté to je a můžeme se jen ptát, jestli se v Česku náhodou nevydáváme úplně stejným směrem. Dnes to tak není, ale to v Portugalsku před pár léty také nebylo. Onen ex-ministr, Luís Mira Amaral, k tomu také dodal, že jeho nástupci už obvykle nebyli ministry energetiky, ale ministry „energetické transformace”. O to se starali, samotné energetice nerozuměli, a celý chaos „způsobili politici, kteří byli ochotni proměnit Portugalsko v zelený energetický ráj bez potřebných technických znalostí”.

Co nám to jen připomíná? Bingo, automobilový sektor. Také v jeho případě mnozí žijí v tom, že „zelená tranzice” (jak my to spojení milujeme) probíhá pod taktovkou kvalifikovaných lidí, kteří ví lépe než vy, co dělají. Houby s octem, neví často nic, dělají jen onu „zelená tranzici”, cesta je prostě cíl. Nikoho nezajímá, co to způsobí z dlouhodobého hlediska, prakticky nikdo z odpovědných lidí to nezkoumá. „Muž s koženou brašnou nesmí projet” je celé zadání, první i poslední bod plánu, a tak se jen na tom pracuje. Všechna auta budou elektrická co nejdříve a nazdar bazar (tady skoro doslova). Však ani to, že třeba v pro změnu mém skoro domovském Nizozemsku síť kolabuje poté, co 95 procent aut jezdí pořád na benzin a naftu, nikoho nezajímá - jede se dál, cíl přece není 5 % elektroaut, ale 100 %. A zbytek si sedne, hlavně ta stovka, chlapi, hlavně ta.

No nesedne si to, stejně jako si nesedlo to, že Portugalsko ani Španělsko neumí vyrábět dost elektřiny pro své potřeby nezávisle na podmínkách, které kolem panují. Ani to nikoho nezajímalo, ani to nikdo neřešil, dokud se to celé nepo... Však vy víte.

Tato událost má pochopitelně ještě jeden automobilový přesah, kde Gustavo Henique - vzhledem k jeho racionalitě v jiných oblastech překvapivě - konstatuje, že je nakonec jedno, na co jezdíte, protože při blackoutu stejně nepůjde nic a nebudete mít ani benzin nebo naftu. A to navzdory zprávám o tom, kolik elektrických aut zůstalo vybitých bez možnosti pokračovat v cestě v těchto končinách při popisovaném výpadku.

Z dlouhodobého hlediska má kolega pravdu, za pár dnů či týdnů jsme si skoro všichni rovni, ale při 12hodinovém výpadku to neplatí ani trochu. Tam jsou rozdíly nekonečné. A to jak kvůli relativně malé kapacitě baterií elektrických aut (dnes obvykle okolo 80 kWh, to je ekvivalent asi jen 20litrové nádrže na naftu v dieselovém autě), tak kvůli nemožnosti elektřinu ve velkém skladovat v domácích podmínkách. Skladovatelnost a přenositelnost „dinosauřích džusů” je oproti tomu prakticky nekonečná, 8 velkých láhví od koly vám zajistí tolik energie, co snadno skoro půltunová nabitá baterka.

Sám pro strýčka příhodu (a nemyslím nutně hned na podobný blackout) v garáži skladuji 50 litrů benzinu a 50 litrů nafty v kanystrech, které čas od času „otočím”, aby nezašly. Nestojí to prakticky nic a nevyžaduje to nic, kanystry jsou z vojenských přebytků za pár korun, benzin stejně projezdíte a místa v garáži je dost a tohle zabere jen pár desítek centimetrů prostoru u zdi. Kdyby se stalo to, co v Portugalsku, mám palivo na několik dnů podle intenzity ježdění, mohu se také v autě ohřát, ochladit, pustit si rádio, pokud nějaké půjde, dobít si mobil, pokud se někdy rozběhne síť, mohu kdeco. V tomto je spalovací auto kouzelné, jste s ním v mnoha klíčových ohledech aspoň dočasně zcela nezávislí. A nikdo vám nebrání koupit si celý sud paliva, bazén paliva, každých 100 litrů navíc bude znamenat klidně měsíc nezávislosti.

Elektrické auto bude ve srovnání s tím rychle mrtvé, má prostě málo energie, ekvivalentem oněch pár kanystrů na 100 litrů paliva za skoro žádné peníze schované ve skoro žádném prostoru by byly skoro 400kWh baterie vážící tuny, stojící miliony a zabírající snadno několik metrů krychlových místa. To nikdo nemá. A pokud si někdo maluje, že si vystačí se soláry na střeše, pak pro základní domácí potřeby možná, bez většího lokálního úložiště elektřiny ale jen přes den za dobrého počasí. A že by z toho nabil elektroauto? Průměrný domácí fotovoltaický systém dnes vyrábí okolo 8 kWh za den, tak si spočítejte, co z toho asi tak nabijete. I pokud byste doma nespotřebovali nic, dobíjet tuctovou baterku budete 10 dnů. Šťastnou cestu.

Slova o potřebě jakési energetické nezávislosti - ať už v případě elektrické sítě nebo osobního auta - zní jako strašení něčím, co nemůže nastat. Jenže zkušenost Španělů, Portugalců a některých Francouzů ukazuje, ze to nastat velmi snadno může. A to dokonce jen kvůli tomu, že jsme si zmrvili energetické soustavy až do té míry, že si takovou věc vlastní nekompetencí způsobíme úplně sami. Tepelné elektrárny tak najednou nevypadají tak špatně. A spalovací auta už vůbec - primitivní ojetina za desítky tisíc, několik kanystrů a zásoby paliva za pár tisíc vám zajistí pár velmi důležitých věcí k životu na řadu dnů i týdnů. Zkuste to vyrovnat s elektrickým autem, zkuste...

Zdroje: Auto Evolution, sic noticias, Autoforum.cz

Petr Miler