Autoforum

/

Foto: Dodge

Zdá se, že i novináře lze vyléčit z „elektritidy”, stačí, aby dopady provozu těchto aut pocítili na vlastní kůži. Magazín to v případě jednoho z nich má na stole z první ruky. Za rok „neježdění” s ním musel dát přes milion korun jen na ztrátě hodnoty.

Novináři bývají k elektrickým autům velmi nekritičtí, ačkoli už při troše vzdělání musí stejně jako my chápat jejich technické limity, při troše smyslu pro obchodní realitu musí vnímat, že o ně téměř nikdo z jejich čtenářů nestojí, a při troše ochoty vnímat je v širším kontextu musí vidět jejich nekonkurenceschopnost v případě některých aplikací a ohromné náklady jejich vlastnictví.

Nechme nyní stranou, že to obvykle všechno ví a osobně s vámi mluví jako rozumní lidé, napsat si to ale netroufnou kvůli atmosféře v oboru, který - podobně jako v jiných oblastech v případě podobně ožehavých témat - démonizuje kohokoli, kdo si troufne o věci byť jen přemýšlet a diskutovat. Obdivovat je za to nebudu, ale odsuzovat také ne, hypotéka na krku a přetlak poptávky po práci nad její nabídkou v tomto oboru mají někdy kouzelnou moc. A na jejich omluvu mohu vytáhnout ještě jednu věci - oni tato auta obvykle nevlastní.

Bez toho pořádně resp. vůbec nepoznáte dva z klíčových neduhů těchto aut - jejich neschopnost zvládat dlouhodobě bez zaváhání všechny situace, které jsme s auty dávno zvyklí zvládat, a jejich extrémní ztrátu hodnoty během velmi krátké doby. Když takové auto dostanete na začátku nabité na týden ježdění po Praze a nemusíte za něj dát ani haléř, je skoro dokonalé...

Chce to dlouhodobé testy. A za vlastní, ne na účet automobilek. Přesně k takovým přistupuje americký Edmunds, který si auto na takový test koupí a pak ho po určité době prodá. A v případě pořízení elektrického Dodge Charger za tímto účelem to byla v případě ztráty hodnoty tak konsternující zkušenost, že o tom musel napsat samostatný článek.

Zatímco v případě spalovacích aut je experty v tomto oboru odhadováno, že během následujících pěti let od pořízení ztratí v průměru 45 % své hodnoty, což je suma přibližně odpovídající dosavadním dlouhodobým zkušenostem, v případě elektrických aut mohou ztratit víc než to... za jediný rok. A právě s tím byli kolegové z Edmunds konfrontováni.

Jejich Dodge Charger Daytona Scat Pack modelového roku 2024 byl po slevě pořízen za 85 tisíc dolarů. Nejde tedy o ceníkovou cenu, kdy srovnáváme hrušky s jablky, ale reálnou pořizovací cenu postavenou proti reálné prodejní sumě, kterou magazín obdržel po prodeji auta po 12 měsících provozu, kdy s autem najel 7 tisíc mil, tedy něco málo přes 11 tisíc km. Některé vozy Edmunds prodává i později, rok života s Charger Daytona ale přirovnal k „smrti tisíci ranami”, a tak s jeho prodejem neotálel. A to si vyžádalo svou cenu - auto se nedalo prodat dráž než za 35 tisíc dolarů.

Ztráta hodnoty za jediný rok tak činí 50 tisíc dolarů, to je přes 1 milion Kč. A také 59 % pořizovací ceny, pokud máte raději relativní pohled na věc. Podle Edmunds tak vůz napsal poslední smutnou kapitolu za celkově smutnou zkušeností s ním. „Většina komentářů v deníku k tomuto vozu má jako hlavní téma zklamání, frustraci nebo přímo nenávist,” uvádí kolegové v rozlučkovém článku.

Seznam problémů s ním je opravdu dlouhý, od problémů s elektronikou, jako je zamrzání obrazovky infotainmentu, přes couvací kameru, která se občas zasekává, až po opakovaně vybitou 12voltovou baterii. Jeden recenzent také popsal auto jako „nudné”, což je „to poslední, co by takové auto mělo být”, zatímco jiný si stěžoval na mnoho nesrovnalostí, jako je samostatné přepínání stanic rádia. A objevily se také stížnosti na hlučný systém klimatizace, otravné „klepání” vydávané motory pokaždé, když se auto rozjede z místa, nebo problematický poloměr otáčení.

„Charger byl velkým a drahým zklamáním. V našem vozovém parku nám nebude chybět,” uzavírá Edmunds své rozloučení. Víc než milion korun mu ale chybět bude. V případě cesty léčby z nemoci zvané „elektritida” to zní jako dobrý začátek...

Zdroj: Edmunds

Petr Miler