Autoforum

/

Foto: Fiat

Fiaty nikdy nebyly vzorem kvality, spolehlivosti ani dlouhověkosti, a tak od nejmenšího modelu značky nelze v těchto ohledech čekat zázraky. Těch se skutečně nedočkáte, vysloveně průšvihové auto to ale není. Stejně tak ovšem není levné.

Pokud bych měl dát dohromady jakousi racionální garáž snů, figurovala by v ní pouze čtyři auta. Sporťák by sloužil k občasným projížďkám, stejně jako off-road, který bych ovšem nebral na hladký asfalt, nýbrž jen do náročného terénu. Zrovna u těchto vozů by mi ani nevadila absence registračních značek, které bych vyměnil za naprostou suverenitu na okruzích a jejich terénních ekvivalentech. K nim bych se pak dostal s pomocí kombíku s tažným zařízením, který by plnil roli auta na delší trasy. S jeho pomocí bych se tedy dopravoval třeba na chatu, k moři nebo na hory.

Bylo by to ovšem číslo čtyři, které bych používal nejčastěji. Tedy vůz do města, s nímž bych tu sjel pro nákup, tu odvezl děti do kroužků nebo tamhle zamířil na jednání. Miniaturní rozměry by mi umožnily nejen rychlé protáhnutí se ucpanou pražskou dopravou, tak i parkování v místech, kam se pětimetrová limuzína nevejde, ani když za jejím volantem sedí profík, který se běžně skoro poslepu trefí do garáže s milimetrovou přesností. A to ani nezmiňuju nízké provozní náklady, pojištění a vše s tím související.

Dříve bylo možné v kategorii nejmenších aut najít řadu vhodných kandidátů, nicméně v důsledku politických tlaků je tento segment zralý na vymření. To vlastně jen dokládá absurditu regulací majících vést k ekologičtější dopravě, ale to dnes nechme stranou. Každopádně platí, že pokud dnes chcete menší vůz, je třeba místo do showroomů s novinkami zamířit do bazarů, kde na vás čeká třeba novodobý Fiat 500. Tedy to provedení, které se začalo vyrábět v roce 2007 a ze známých důvodů ji poněkud násilně opustilo před příchodem letošního léta. Nebýt ovšem nových směrnic Evropské unie, Italové by nejspíše svůj národní poklad vyráběli dále a slavili by s ním daleko větší úspěch než s elektrickým nástupcem, jehož výrobu kvůli nezájmu soustavně zastavují.

Na jedné straně je to potvrzení svého druhu, že Fiat 500 ještě s „normálním” motorem, který je dnes morálně starý skoro 20 let, je vhodnou volbou. Ovšem ani během tak dlouhého životního cyklu se značce nepovedlo vychytat veškeré mouchy. Ďábel se dle známého pořekadla skrývá v detailech, z nichž mnohé zamrzí, neboť jsou velmi nekvalitní. Třeba ložiska kol a brzdy odcházejí velmi předčasně, navzdory nízké hmotnosti vozu. Motory TwinAir pak konzumují až příliš mnoho oleje, napříč celou nabídkou pak lze počítat s problematickými výfuky.

Fiat sice na vůz poskytoval osmiletou záruku na prorezavění, ovšem pokud někdo s vozem jezdil často v prosoleném sněhu, pak již má svůj kousek poznamenaný. A také v případě „hnědého moru“ platí, že s jídlem roste chuť. Pravdou však zůstává, že jakkoli za celou řadu neduhů může automobilka, jsou to hlavně majitelé a jejich liknavost, co vše umocňuje. Pokud si tedy Fiat 500 pořídíte po svědomitém vlastníkovi, nebudete toho řešit tolik.

I to říkají naši kolegové z Auto Bildu, kteří proklepli kousek z roku 2018 s 75 171 km najetými km. I když jde o verzi po předposledním faceliftu, její multimediální systém UConnect již nezvládá kráčet s dobou. Mimo to poukazují na kliky dveří, které zjevně nebyly navrženy s ohledem na dlouhou životnost, a mohou tedy poměrně snadno prasknout. Varování před korozí se pak dle nich vztahuje také k nápravám, stěžovat si ovšem budete spíš na slabší výdrž spojky.

Doporučovaným motorem je pak před dvouválcem TwinAir čtyřválcová jedna-dvojka, a to i navzdory citelně nižšímu výkonu (69 vs. 105 koní). Nicméně dynamika vám i tak bude připadat jako dostačující, čelit budete nižší spotřebě oleje a hlavně nižším cenám mnohých komponentů. Co se však podvozku týče, ten je vždy naladěn spíše prkenně, pročež vlastně cokoli jiného než ony kratší cesty po městě ani nepřipadá v úvahu.

Tím se dostáváme k cenám, přičemž kolegy testovaný šest let starý kousek je nabízen za 7 680 Eur (cca 194 tisíc korun). O láci tedy rozhodně nejde, na internetu ale najdete řadu nabídek, s nimiž jsou spojené o poznání nižší částky - na nejstarší a nejvíce olítané exempláře vám pomalu stačí jeden průměrný český plat. Jakmile jsou nicméně doplněny logem Abarthu, rázem pro změnu nemusí ani suma trojnásobně vyšší.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec