Autoforum

/

Foto: Pixabay, CC0 Public Domain

Francie k různým „zeleným” nápadům tíhne přirozeně a dlouhodobě, současně je ale také mimořádně rovnostářská. A když jde jedno proti druhému, hluboce zakořeněný socialismus zjevně tahá za delší kus provazu.

V roce 2019 se Francie rozhodla bojovat s přímo nebezpečnými emisemi aut vypouštěnými ve městech. Přišlo nám to trochu s křížkem po funuse, neboť tou dobou už tyto škodliviny nepředstavovaly takový problém jako o dekády dřív, kdy se proti nim takto nebojovalo, ale budiž.

V patnácti nejvíc znečištěných městech v tu chvíli vznikly nízkoemisní zóny nikoli nepodobné těm německým, které letos již najdete v každé aglomeraci, kterou obývá víc než 150 tisíc lidí. Auta pak byla rozdělena do několika kategorií (Crit'Air 0 až 5), přičemž vozy tříd 4 až 5 (vyrobená před rokem 2005 resp. 2001) měla v takových místech smůlu. To s sebou přineslo obrovskou kritiku, kterou schytávala vláda za to, že upřednostňuje bohaté před chudými, jež si novější vozy nemohou dovolit. Ostatně auta plnící Euro 4 nejsou zase takoví veteráni ani dnes. A před několika roky jimi byla ještě méně,

Za delší kus provazu chvíli tahaly „zelené” tendence, ty ale v poslední době ztrácí na síle. Zatímco volnost, rovnost a bratrství se zdají být věčné. Francouzský parlament tedy aktuálně rozhodl, že nízkoemisní zóny končí, jak informuje Auto Week. Konkrétní datum zatím nebylo určeno, ostatně se dá předpokládat, že v různých městech se bude postupovat různým tempem. I během letošních prázdnin bude tedy nejspíš třeba počítat s tím, že pokud vaše auto nemá aspoň plaketku Crit'Air 3 (v zásadě vozy plnící Euro 5 a novější), pak se musíte oněm zónám vyhnout, jinak riskujete pokutu ve výši přinejmenším 68 Eur neboli 1 700 Kč.

„Každý hrál při hlasování svou úlohu. Ministři buď hlasovali pro konec této noční můry, nebo se hlasování zdrželi. Obávali se totiž vrátit zpátky do svých volebních obvodů, pokud by hlasovali proti zrušení těchto nízkoemisních zón,“ sdělil médiím spisovatel Alexander Jardin. Ten založil hnutí Les Gueux (česky Žebráci), které proti vládní politice brojilo s tím, že „ekologie se stala sportem pro bohaté“. A mělo nemalou podporu veřejnosti.

Zóny měly značné zastání hlavně u zelených, ale i u některých socialistů, kteří se oháněli tím, že znečištění ovzduší má každoročně na kontě 40 tisíc předčasných úmrtí, což je z podstaty problematické tvrzení. Zbytek politického spektra se ale obrátil proti nim a hlasoval pro konec tohoto nápadu.

Do Francie se tedy evidentně vrací alespoň špetka zdravého rozumu, jakkoliv boj stále ještě neskončil. Třeba zelená senátorka Anne Souyris uvádí, že „zabít nízkoemisní zóny znamená zabít stovky tisíc lidí“. Ve Francii přitom loni celkově zemřelo 684 349 lidí, dle některých politiků je tedy zjevně naprosto všechny mají na svědomí emise vyprodukované automobily. To je ovšem již tak do očí bijící hloupost, že není divu, že si emisní zóny důvěru veřejnosti nevysloužily.

Nešlo tu nicméně jen o samotný zákaz vjezdu, ale i náročnou administrativu spojenou s vydáváním nálepek, která daňové poplatníky vycházela velmi draho. Zmiňované nálepky Crit'Air informují o emisní třídě vašeho vozu je totiž možné pořídit jen skrze oficiální web francouzské vlády. Ta navíc musela vyrukovat s obrovským množstvím dopravních značek, které pochopitelně musí také udržovat. To vše ve jménu vytváření „blaha”, o které zjevně málokdo stál.

Zdroje: Auto Week

Petr Prokopec