Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Podle nového amerického výzkumu nikoliv. Čím složitější je systém na ovládání, tím je větším rozptýlením. Špatně dopadl Mercedes i Apple.

V poslední době už většina automobilů na evropském či americkém trhu může být vybavena systémem, který umožní jejich hlasové ovládání. Nemusí to být jen telefon, co se dá hlasem ovládat, ale také rádio, navigace nebo klimatizace. Smyslem je, aby řidič při jízdě stále sledoval silnici a měl ruce na volantu a při tom mohl ovládat i další funkce auta kromě samotné jízdy.

Teorie zní, že budete-li sledovat silnici, držet volant a diktovat SMSku, vaše jízda bude bezpečnější, než kdybyste za jízdy psali tu zprávu na normálním či dotykovém mobilu - totiž kdybyste jej drželi v ruce a střídavě se dívali na mobil a na silnici. Je to však jen teorie; ve skutečnosti většina systémů rozpoznávání hlasu funguje přinejmenším nespolehlivě a většinou je potřeba se dost snažit, aby vám auto rozumělo. I proto americká organizace AAA, zabývající se bezpečností na silnicích, provedla několik experimentů.

Výzkum probíhal na základě otázek, zda i za použití veškerého hlasového ovládání a tedy neustálého držení volantu a sledování silnice, není mozek zaměstnán hlasovými příkazy dostatečně na to, abyste přese všechno skončili v příkopu. Zaměřil se jak na jednoduché příkazy, jako například výběr jiné stanice rádia nebo změnu teploty klimatizace, tak i na složitější věci, jako například diktování SMS zpráv nebo jejich čtení systémem. Zde byly zkoumány i rozdíly mezi tím, čte-li zprávy syntetický počítačový hlas nebo nahraný lidský hlas.

Účastníci výzkumu při jízdě měli diktovat telefonní číslo, zavolat někomu z telefonního seznamu v připojeném mobilu, změnit stanici rádia a přehrát určenou skladbu z předem vloženého CD. Zkoumané palubní systémy byly MyFord Touch ve Fordu, MyLink v Chevroletu, Uconnect v Chrysleru, Entune v Toyotě, Command v Mercedesu a Blue Link v Hyundai. Měřil se reakční čas řidičů pomocí zařízení nasazeného na jejich hlavě a také jejich tepová frekvence.

Výzkumy ukázaly až ohromující rozdíly mezi tím, jak moc řidičův mozek zaměstnávají jednotlivé palubní systémy. Samotné řízení aut bylo na mozky řidičů náročné téměř shodně a řidiči také se všemi palubními systémy měli stejný čas se trochu seznámit. Stejně tak byly ve všech případech stejné nebo alespoň velmi podobné podmínky na silnici, zejména týkající se hustoty provozu nebo počasí. Výsledky uvedené níže lze tedy přiřadit čistě k palubním systémům.

Nejlepších výsledků, tedy nejmenšího rozptýlení, dosáhl systém Entune japonské Toyoty - mozky řidičů byly zaměstnány zhruba stejně, jako by si pustili audioknihu. Nejvíce rozptylující bylo ovládání systémů Chevy MyLink a Mercedes Comand. S rostoucí délkou interakce, tedy jak dlouho trvá a kolika kroky musíte projít, kolik jednotlivých příkazů vydat, než hlasovými příkazy např. přeladíte rádio, souvisela míra rozptýlení - což není příliš překvapivé.

Ovládání aplikace Siri od Applu, zkoumané v rámci systémů založených na skutečném, nahraném hlase, za jízdy bylo na mozek řidiče ještě náročnější, ale také zahrnovalo tweetování nebo úprava položky v kalendáři. Řidič na telefon vůbec nesahal ani se nedíval, jeho prsty zastoupil jeden z výzkumníků, přesto však v části výzkumu, která se prováděla na simulátoru v laboratoři, se dvě ze tří nehod staly právě v souvislosti s používáním Siri.

Velká náročnost na používání Siri tedy není dána tím, že by řidič musel na telefon sahat, ale že příkazy s spojené s jejím používáním jsou komplexnější a méně intuitivní, než v případě výše zmíněných palubních systémů montovaných do aut výrobci. Siri také například potřebovala přesné vyslovení vět k vykonání něčeho a jen drobné odchylky znamenaly, že se účastníci výzkumu nedostali, kam chtěli. Někteří účastníci výzkumu také uvedli, že je rozptylovaly občasné sarkasmy ze strany Siri.

V závěru, třebaže kognitivní rozptýlení pozornosti je v různých autech a s různými systémy jiné, studie nemapuje vztah mezi mírou rozptýlení jednotlivými systémy a rizikem nehody. Dá se ale předpokládat, že mezi mírou rozptýlení a rizikem bude přímá úměra, dodává studie. Celou si ji v PDF můžete stáhnout zde. Nedávná změna zákona v Irsku, která de facto umožnila mobil ovládat za jízdy pouze hlasem, tedy dost možná bude spíše kontraproduktivní, také ve vztahu s jinou, starší americkou studií.

Kde totiž přímá úměra podle této americké studie není, jsou zákazy používání mobilů za jízdy (rozumějte jejich ovládání rukama, ne hlasem) a počet nehod. Tato studie pochází také ze Spojených států a uvádí, že počet nehod za určité časové období před zákazem mobilů a za stejné časové období po jeho zavedení se nezměnil nijak výrazně, resp. změnil se tak málo, že je odchylku možno považovat za statisticky zanedbatelnou změnu.

Zjištění na tomto poli z poslední doby naznačují, že zakazování mobilů vládami a propagace hlasového ovládání automobilkami tedy může mít přesně opačný efekt, než o který se zákonodárci snaží. Ostatně, nebylo by to nic nového, snahy vlád něco zlepšit se nezřídka setkávají s opačným než zamýšleným efektem - třeba i nízkoemisní zóny jsou toho příkladem, efekt mívají přinejlepším zanedbatelný.

Jen doufejme, že nějakého äpachatele dobra” nenapadne zakázat při řízení dělat úplně všechno. Znáte to, „i kdyby to mělo zachránit jediný lidský život...”

Při starším, částečně souvisejícím výzkumu bylo použito Subaru Outback. Tentokrát mezi zkoumanými vozy nebylo, ale veškeré zařízení na měření rozptýlení bylo stejné

Marek Bednář