Autoforum

/

Foto: Porsche

Je to člověk, kterého snad není nutné představovat, však letos oslavil své už šestasedmdesáté narozeniny a jeho tvář musela protnout život každého automobilisty bez ohledu na věk. Vždy byl na straně zdravého rozumu a zůstává tam dál - je proti paušálním rychlostním limitů na dálnicích i elektromobilům pro všechny.

Walter Röhrl je jedním z nejtalentovanějších a nejslavnějších závodních pilotů všech dob. Svou kariéru odstartoval v roce 1968, v letech 1980 a 1982 pak získal titul mistra světa v rallye. Mezinárodní věhlas mu přinesl hlavně ten druhý, neboť Röhrl dokázal se zastaralým Opelem Astona 400, jenž byl navíc pouhou zadokolkou, překonat hlavně tovární tým Audi používající modernější čtyřkolku v ikonickém Quattru. A ne snad, že by ho sedadla nějaká ořezávátka, v jeho kokpitu se střídala taková esa jako Michele Mouton, Hannu Mikkola či Stig Blomqvist.

V posledních dekádách byl nicméně Röhrl spojen se značkou Porsche, za kterou nejen závodil, ale u které rovněž působil jako testovací jezdec. Právě za volantem kultovní devětsetjedenáctky letos již šestasedmdesátiletá legenda poskytla rozhovor šéfovi německého autoklubu Mobil in Deutschland Michaelu Haberlandovi. Pokud máte půl hodiny volného času a němčina pro vás nepředstavuje problém, rozhodně se na něj podívejte na videu níže - Röhrl se vyjádřil ke všem ožehavým automobilovým tématům současnosti včetně elektromobility. A jako obvykle zůstal sám sebou, tedy člověkem se zdravým rozumem v hrsti.

V prvé řadě se dvojice zaměřila na stále četnější návrhy, dle kterých by na německých dálnicích měl být zaveden plošný rychlostní limit jako v jiných zemích. S tím ale bývalý závodník ani v nejmenším nesouhlasí, u moderních aut pro něco takového dle jeho názoru není jediný důvod. Spíše než ke zlepšení místo toho totiž dojde na zhoršení, neboť při rychlostech okolo 130 km/h se dnešní vozy v podstatě řídí samy. Kvůli tomu ovšem řidiči nemají co na práci a přestávají se soustředit, což jen zvyšuje riziko havárie. „To je flákání se a ne řízení. Lidé pak akorát dostávají hloupé nápady,” říká.

Röhrl kromě toho poukazuje i na vyšší pravděpodobnost vzniku dopravních zácp, neboť v nižší rychlosti se na stejně dlouhou silnici vejde méně aut, tak jednoduché to je. Něco takového ostatně poznal asi každý motorista ve chvíli, kdy dojde na omezení rychlosti. A na přeplněné silnici nikdy není daleko k řetězové reakci - jeden šofér šlápne na brzdu, ovšem ten další to zopakuje s větší vehemencí. A podobně je tomu u dalších a dalších aut, až jednoduše to desáté, padesáté či třeba sté v pořadí musí zcela zastavit. Je to nebezpečné, navíc takové poskakování vede jen k tvorbě mnohem vyšších emisí, než kdyby lidé daný úsek projeli třeba dvoustovkou.

Pokud jde o ony emise, jsou podle bývalého závodníka syntetická paliva tím nejlepším způsobem, jak lze bojovat s klimatickými změnami. Proč? Jednoduše proto, že začít pomáhat mohou okamžitě, nikoli až za několik let, jako tomu má být u elektromobilů. „Politici tak musí být otevřeni vůči všem technologiím. Poté se mohou během velmi krátkého času přesvědčit, že existují i jiné alternativy než jen cesta, kterou sami naplánovali,“ říká k vnucování elektromobilů všem.

Tím nám ostatně německá legenda mluví z duše. Ke svému životu totiž skutečně nepotřebujeme obří nehospodárný dvanáctiválec, jehož spotřeba je ostatně postrachem bankovních účtů i skutečných boháčů. Elektromobil nám ale zároveň kvůli mnoha omezením daným limity technologie nevyhovuje. Syntetická paliva tak mohou být ideálem pro podobně smýšlející, kterých je ostatně většina.

Röhrl dodává, že řada jeho známých již elektromobily vyzkoušela, jen málokdo u nich ovšem setrval. Smysl podle něj dávají ve městě, jenže k něčemu takovému je 1 000 či 1 500 koní naprostou zbytečností. Mimo něj pak lidé v podstatě jen tráví svůj čas hledáním funkčních či volných dobíjecích stanic. „Já nehodlám mrhat svým životem. Ostatně pro mě každá cesta není o tom dostat se do cíle. Pro mne je každá jízda potěšením,“ uzavírá Röhrl.

Zdroj: Mobil in Deutschland

Petr Prokopec