Autoforum

/

Foto: Porsche Zentrum Moers, publikováno se souhlasem

V prodeji není pořádně ani rok, majitelé už přesto sčítají ztráty. Vozy prodané na přelomu loňského a letošního roku už stihly odepsat i přes 800 tisíc korun hodnoty, aniž by s nimi někdo někam najel. Tohle bude pro Porsche další osina v zadnici.

Opusťme na chvíli debatu o tom, zda elektrická auta jsou dobrá nebo špatná, zda jde o technický div nebo nonsens, zda má smysl je lidem vnucovat či nikoli. Ne snad, že bychom v těchto věcech pozbyli pevných názorů, pro dnes probírané téma je ale cokoli z toho druhotné.

Někteří lidé si zkrátka elektrická auta kupují ať už proto, že se jim na nich něco líbí, nic jim na nich nevadí, nechali si je vnutit v práci nebo to prostě „neřeší” a u dealera vezmou tu poslední novinku své oblíbené značky, ať už spaluje benzin, naftu nebo baští elektřinu. Nedá se sice říci, že by se starala o záplavu spokojených kupců či uživatelů, jak vidíme v Evropě i v USA, trend navíc není dobrý. Na poloprázdnou sklenici se ale pořád dá koukat jako na napůl plnou - cirka polovina lidí s nimi je schopna žít a dál s nimi jezdit.

Nelze to označit za úspěch ve světle toho, co je nám dokola tvrzeno a co je dále plánováno, není to ale zase tak málo. Hlavní problém je jinde - tady se pořád bavíme o krátko- až střednědobých pocitech, které pramení hlavně z toho, jak se auto chová, jak se s ním žije a kolik stojí průběžné výdaje typu „pohonné hmoty”, pojištění, pneumatiky, brzdy nebo servis. To ale není celý obrázek.

Ekonom si jej namaluje předem, většina lidí ale neuvažuje ve smyslu celkových provozních nákladů, ve kterých je téměř vždy naprosto dominantní pokles hodnoty. Je tomu tak i u spalovacích aut, problém elektromobilů je v tom, že tento klíčový náklad vlastnictví je diametrálně, ale zcela nesrovnatelně vyšší. A majitelé tuto bolest obvykle pocítí až v momentě, kdy auto prodají.

To je podle nás také hlavní důvod, proč například totálně propadlo Porsche Taycan, jinak možná jeden z nejlepších elektromobilů. Pokud se majitelů zeptáte na jejich pocity, když s ním jezdí, obvykle vám dají najevo svou spokojenost. Když se jich zeptáte na totéž poté, co vůz prodali, obvykle řeknou něco jako: „Nikdy víc!” Důvodem je, že na tomto voze nebylo těžké přijít o miliony za pár let a nízké desítky tisíc km, to zabolí i velmi bohaté lidi. Také proto se Taycan neprodává, už se to ví - v září Porsche prodalo pouhých 577 těchto aut v celé Evropě, skoro polovinu oproti loňskému, beztak mizernému výsledku. A pro srovnání jde také o třetinu supersportovních 911. To je skutečně fiasko.

Otázkou ale nyní je, jak si povede nový Macan. Jeho současné prodeje dalece zaostávají za očekáváními a vynucené jsou i dříve nevídanými slevami, úplná katastrofa to ale není, zvlášť když uvážíme, že samotné auto tak trochu katastrofa je. Ale má šanci to vydržet? Někteří - zřejmě ve stínu toho, jak excelentně si držel hodnotu předchozí Macan - avizovali, že ten nový na tom bude také dobře, i když je elektrický, protože prostě Macan. Nic tomu ale v tuto chvíli nenasvědčuje.

Už samotné slevy se do zůstatkových hodnot Macanů propisují, hlavní problém je ale jako vždy jinde - očekávaná kratší životnost elektrického auta, a tedy jiná křivka vývoje hodnoty v čase daná už tím. Považte, že první Macan je auto původně z roku 2014, tedy některým vozům na silnicích je už 11 let. A pořád jezdí i po 370 tisících km a dál jezdit budou. Bude to ale za 11 let platit o autech, která dnes lidé po 8 letech také někdy vyhazují do vzduchu 8, protože nová baterie pro ně je tak drahá, že se ji jednoduše nevyplatí koupit? Pochybujeme o tom.

A trh to vidí stejně, jak ukáže krátký průlet nabídnout současných ojetých Macanů II. Naprostá většina z nich není stará ani rok, přesto stihly ztratit významnou část své původní hodnoty. Za všechny případy verze Turbo na fotkách níže. Není to žádná bouračka, totálně odjetý kus nebo jinak pochybný stroj, ale pouhých 10 měsíců starý vůz z prosince 2024 s nájezdem 12 100 km, který prodává oficiální dealer značky s dodatečnou zárukou Approved. Tomuto autu není nic, nenajelo nic, vypadá na rozdíl od základnějších provedení docela k světu, ale zájem? Také nic.

Původně jde o vůz za 137 995,40 Eur přesně, to je skoro 3,4 milionu Kč. Dealer ho pustil do prodeje v červenci v očekávání, že se po něm lidé slétnou jako vosy na bonbón, ale píše se konec října a auto pořád není prodané navzdory ceně už jen 104 890 Eur, tedy asi 2,55 milionu Kč. To je pořádný sešup, dost přes 800 tisíc Kč, přesto ani za takovou cenu není vůz prodejný.

Však si promluvte s prodejcem, přiznává, že tohle konkrétní auto marně nabízí skutečně už déle jak čtvrt roku, během kterého bylo už třikrát zlevněno. A nic. Jaká sleva bude dost na přilákání zájmu? Milion? Ještě víc? Už takto se bavíme o ceně vlastnictví blížící se 100 tisícům měsíčně jen na ztrátě hodnoty, tohle spokojené zákazníky vážně generovat nebude.

Pro kupujícího je to pochopitelně potenciálně lákavá nabídka, bavíme se o nabušeném 640koňovém Macanu s minimálním nájezdem za 2,5 milionu s odpočtem DPH, to takhle řečeno není moc. Ale vyplatí se takový vůz aspoň druhému majiteli? Vzhledem k tomu, že lze čekat další relativně rychlý cenový sešup až někam nad milionovou hranici, asi ne. A pokud přece jen, naprostá většina trhu si to zjevně nemyslí a lidé na tyto nabídky nereagují ani po opakovaných výrazných slevách.

Zdroj: Porsche Zentrum Moers@Mobile.de

Petr Miler