Autoforum

/

Foto: Bring a Trailer, tiskové materiály

Na tohle je třeba si dávat pozor, neboť jakmile k takovému kroku jednou svolíte, cesta zpět už neexistuje. Má své výhody, o tom žádná, poměr rizika a potenciální odměny za to ale podle nás nestojí prakticky nikdy.

Aukce ojetých aut byly ještě docela nedávno jen kratochvílí společenské smetánky. Noblesní aukční domy daly dohromady katalog superaut z celého světa, svezly je třeba do Paříže, tam pozvaly zámožné sběratele z různých koutů planety a pěkně v tichosti je za ťukání šampaňského nechaly přihazovat své jejich miliony v kláních o kupce toho či onoho skvostného vozu. Nanejvýš pár osvědčeným kupcům daly možnost zúčastnit se na dálku po telefonu.

Taková dostaveníčka se konají pořád, byť obvykle méně okázale, těžiště aukčních prodejů je ale dávno jinde - na internetu. Nakonec i domy jako RM Sotheby's nebo Chrsties byly donuceny začít pořádat vcelku primitivní a přímočaré online dražby, kormidla dějin se ale ujaly hlavně projekty jako Bring a Trailer, Collecting Cars nebo Cars and Bids. Už žádné svážení skvostů, už žádné svážení hostů, už žádné šampaňské, už žádné podstatné překážky.

Tyto firmy nepustí do svých aukcí všechno, moc vybíravé ale také nejsou. Poskytnou vám nanejvýš lokálního fotografa, pochopitelně za úplatu navíc, jinak vás ale klidně nechají nafotit si auto za domem a nabídnou jej online komukoli, kdo je ochoten se zaregistrovat na webu a aspoň vágně potvrdit svou identitu. Tento způsob prodeje se tak stal najednou stal dostupným prakticky pro kohokoli, a byť asi nikoho nenapadne takto dražit orezlou Octavii I s 370 tisíci najetými km, cokoli zajímavějšího, výjimečnějšího, si tak může najít cestu k mnohem většímu počtu potenciálních zájemců a logicky znamenat i vyšší výtěžek z prodeje.

Aukce ale není inzerce na Bazoši, má svá specifická pravidla, v nichž je dobré se orientovat. Nikde totiž není psáno, že bude automaticky znamenat vyšší výnos - vaše auto nemusí být tak zajímavé, jak si myslíte, jeho povaha se nemusí sejít s preferencemi osazenstva aukčního webu, na kterém ho vystavíte apod., a tak nabídky mohou být nakonec velmi nízké. Aby se vůz neprodal moc levně, je dobré definovat tzv. rezervní cenu v rozumné výši, kdy přihazování zájemců musí překročit určitou mez, jinak se prodej prostě neuskuteční.

Zní to jako banální věc, rezervní ceny jsou odpradávna běžnou záležitostí, problém je ale v tom, že aukční domy je moc nemají rády. Peníze obvykle berou jen formou provize z realizovaných prodejů a nedosažení rezervní ceny znamená žádný prodej a žádný příjem pro aukční firmu. Ta tak tlačí na co nejmenší „rezervu”, popř. na prodej „bez rezervy”, tj. s žádnou rezervní cenou, kdy se auto prodá za jakoukoli sumu, kterou někdo nabídne - i kdyby to koruna byla.

Aukční firmy obvykle motivují prodávající k tomu, aby svolili k prodeji bez jakékoli rezervy s tím, že to přinese víc zájmu. Je to na jednu stranu pravda, psychologie „možná dám jen 10 Kč a mám auto” funguje, prostě se víc lidí přijde podívat, kde cena je a zda náhodou nemohou udělat výhodný obchod. A nakonec třeba zjistí, že nemohou, ale auto je zaujme na tolik, že se o něj poperou a cenu vyšroubují naopak výš. Může to tak dopadnout, ale také nemusí - nulová rezerva ve výsledku negarantuje, že se kdokoli z takto oslovených o vůz začne zajímat a vlažný zájem ostatních může ponechat cenu nepříjemně nízko. A jakmile ji jednou odsouhlasíte, nemůžete udělat krok zpět, auto se v konkrétní spuštěné aukci už prostě prodá za jakoukoli nejvyšší sumu.

Právě to se stalo na Bring a Trailer člověku, který tam vystupuje pod přezdívkou InfantElf. Rozhodl se nabídnout k prodeji svou klasickou Toyotu Pickup z roku 1982 z fotek níže, která kombinuje vzhled s původní patinou, velmi zachovalý stav a vylepšenou techniku včetně motoru 22R Stroker o objemu 2,4 litru, pětistupňové manuální převodovky, tlumičů Old Man Emu, navijáku Warn a několika dalších drobností. Tohle auto u nás sotva někdo zná, v USA je ale žádaný typ a lidé za něj běžně v aukcích platí přes 40 tisíc dolarů, tedy víc jak 900 tisíc Kč.

BaT tady InfantElfa tlačil do prodeje bez rezervní ceny, což se po předchozích úspěšných aukcích nezdálo být riskantní. Bohužel pro něj k tomu svolil a v aukci za vůz dostal pouhých 15 000 USD, tedy asi 336 tisíc Kč. To je obrovský provar, je to statisíce méně, než čekal, navíc mnohem méně, než za kolik auto koupil a kolik do něj později investoval. Teď je naštvaný na BaT, že jej do takového kšeftu uvrtal, jeho milované auto mu někdo v podstatě vyfoukl za drobné. Ale upřímně - měl být sám opatrnější.

Jakkoli chápeme psychologii za prodejem bez rezervní ceny, nevěříme, že ve většině případů něčemu pomůže. Pokud máte opravdu žádoucí auto, pro které existuje kupec ochotný zaplatit solidní cenu, prodej bez rezervy nemá smysl - může se stát nakonec jen to, že se v jedné konkrétní aukci neobjeví a vy prodáte zbytečně levně. Když rezervní cenu nastavíte, víte, že prodej za méně není ospravedlnitelný a první aukce proběhne bez úspěchu, není problém ji prostě zopakovat, „ten pravý” nakonec mohl mít jen dovolenou.

Stejně tomu mohlo být i v tomto případě, prodej bez minimální sumy přinesl jen ztrátu stovek tisíc pro majitele. A nakonec ani aukční firma nemůže být moc spokojená - pokud bere procenta z kupní ceny, takto dostane méně. Podobné případy jí navíc nedělají dobré jméno, vytváří dojem, že nepracuje s dostatečně vysokým počtem zájemců přinejmenším o určité zboží.

Zdroje: Bring a Trailer přes Carscoops

Petr Miler