Autoforum

/

Foto: Tesla

O tom, že baterky elektromobilů mají omezenou životnost a dříve nebo později jejich kapacita klesne tak nízko, že je bude třeba vyměnit, se ví. Jak rychlý ale tento proces je? Právník ohleduplně používající Teslu Model 3 si to nechal zjistit a nadšený není.

Tento týden mě jeden známý poprosil o pomoc při výběru pro něj nového, jinak ojetého auta. S ohledem na aktuální situaci byly jeho hlavním požadavkem co nejnižší náklady na vlastnictví, i když úplně malý rozpočet a požadavky do placu nedal. Na závěr pak řekl, že auto může být také elektrické.

Obecně nic proti tomu. Jakkoli mohou mít někteří pocit, že se elektrických aut bojíme jako čert kříže, není tomu tak. Dotyčný má více vozů, rodinný dům s garáží a tento potřebuje na ježdění asi 50 km denně, přičemž vůz bude přes noc povětšinou stát u něj doma. To je skoro ideální situace pro volbu elektromobilu - nemáte problém s dojezdem, dobíjením a když potřebujete jet dál, máte jiné auto. S jednou představou si ale takový vůz absolutně netyká - s minimálními náklady spojenými s jeho vlastnictvím.

Nejde o to, že elektrické auto musí být v tomto ohledu automaticky špatné, je spíše naprosto nevyzpytatelné. A to zvlášť v případě, kdy je ojeté. Jakkoli náklady na doplňování energie lze alespoň nějakým způsobem vytušit (při současné geopolitické situaci odtud potud, ale to se týká i všeho ostatního) a ty servisní též, ztráta hodnoty je neznámou. Dlouhodobé zkušenosti s těmito vozy jsou pořád minimální, v případě horizontu 10, 15 nebo 20 let pak v podstatě nulové. A právě tady se bude lámat chleba.

Lépe situovaný čtenář jistě podotkne, že mu může být jedno, co bude s jeho elektroautem za 10 let, protože on si jej tak dlouho nenechá. To je ale velmi krátkozraký pohled. Problémem dlouhodobé udržitelnosti hodnoty elektroaut jsou především dvě věci - jednak je to přirozený vývoj těchto aut, který může ze současné žádoucí špičky nabídky udělat za pár let nechtěný odpad. Ale to dnes nevymyslíme. Jednak je to ale životnost akumulátorů, které prostě nejsou věčné a mají klíčový vliv na cenu nových aut i hodnotu těch ojetých. A troufneme si říci: Koncová hodnota elektroaut je nevyhnutelně nulová mnohem dříve než u těch spalovacích.

Byli jsme už mnohokrát svědky toho, jak majitelé klidně vyhodili do vzduchu 8 let stará auta, protože autu už skončila záruka na baterku, kapacita té existující klesla pod akceptovatelnou úroveň a nová by byla tak drahá, že udržovat starý vůz naživu se prostě nevyplatí. Tady šlo o Teslu, ale je to problém všech - auto může být klidně japonské nebo korejské, jakékoli, baterie zkrátka už po jednotkách let hází ručník do ringu. A přesně tento faktor je s dlouhodobou minimalizací nákladů na vlastnictví auta absolutně neslučitelný.

Až čas ukáže více, jakmile se ale zjistí, že toto je obecný problém a naprostá většina elektromobilů s původními akumulátory nedokáže rozumně fungovat třeba po 10 letech, zásadně to ovlivní i cenu 3-, 5- nebo 7letých ojetin. Lidé budou vědět, že si nekupují auto s perspektivou dalších 10 nebo 15 let provozu, ale třeba už jen vůz na 5 roků. A cena tomu bude odpovídat, i kdyby si jej sami nechtěli nechat déle než rok nebo dva. Neboť i další zájemci tento faktor zohlední, všichni budou na jiné křivce vývoje hodnoty, která bude klesat mnohem strměji, než jsme dnes zvyklí.

Proto jsem nemohl dotyčnému doporučit koupi elektrického auta, zvlášť pokud vyhlíží cca tří-, čtyřletou ojetinu. Do rozpočtu by se takové auto i na elektřinu vešlo, je ale možné, že jeho cena by se během pár let propadla o 80, 90 procent, a to nelze v takovém případě riskovat. Skončili jsme tedy u dieselu, kde je naopak pravděpodobné, že vzhledem k jejich omezující se nabídce a přetrvávající poptávce na trhu ojetin bude prodejní cena velmi vysoká. Je to všechno sázka, hra s pravděpodobností, ale dnes to tak vypadá. A koupit si elektrické auto s cílem nízkých nákladů na vlastnictví je nedbalost. O problémech s akumulátory už se ví, jen se neví, jak moc velký je.

Připomíná to i test kolegů z nizozemského Auto Weeku, kteří oslovili majitele Tesly Model 3 Long Range z roku 2019, aby podstoupil test zbývající kapacity akumulátorů. Majitel je právník a jezdí prakticky denně po klientech, proto s autem za 3 roky najel 137 tisíc km. To není málo, současně to ale není kilometráž, která by u moderního konvenčního auta něco změnila na jeho použitelnosti. V případě Modelu 3 je tomu jinak.

Majitel přitom říká, že auto používá velmi mírně, dobíjí jej téměř výlučně pomalu doma, jen asi jednou za měsíc použije rychlodobíjení. To je skoro ukázkový případ využití vozu, který by měl vést k zachování maxima kapacity baterek, ale výsledek přesto není uspokojivý. Test ukázal, že z originálních 74,3 kWh použitelná kapacita klesla na 66,24 kWh. To je ztráta 11 % za pouhé tři roky a nijak ohromující kilometráž. Není divu, že majitel je zklamaný: „Očekával jsem při mém stylu řízení a způsobu dobíjení méně,” říká.

Nedivíme se, tohle je baterie na nejlepší cestě do pekel a prakticky úplnému „spotřebování” vozu během oněch osmi let. Může to být dobré auto, může to být příjemné svezení, cokoli takového. Ale malovat si jeho vlastnictví jako ekonomicky efektivní je naprosto nemístné. Pokud ztratí vůz v řádu jednotek let naprostou většinu své hodnoty, je celkem jedno, jaké máte náklady na palivo či servis - ztráta hodnoty vozu je dalece zastíní.

Zdroj: Auto Week

Petr Miler