Autoforum

/

Foto: Kia

Když ujedete s benzinovým nebo naftovým autem 100 tisíc km během 7 let, nestane se mu prakticky nic. Je to to nejtuctovější z využití, které dobře postavenému modernímu autu neublíží. Pokud má elektrický pohon, může být všechno jinak.

O přehlížených úskalích elektrických aut píšeme skoro den co den, neboť jim v záplavě uměle vyvolávaného optimismu není věnována patřičná pozornost. Pozitiva existují, ne že ne, jsou i zajímavá. Není ale možné přehlížet, že jako celek představují elektrická auta podstatně horší řešení než ta spalovací, navíc za ně výrobci žádají zásadně více peněz.

Obvykle je řeč o krátkodobých problémech z hlediska použitelnosti, kdy se stočí řeč na dojezd, dobu nabíjení, složitosti se sháněním rychlé nabíječky atp. To jsou už dobře známé potíže. Pak je tu ale ještě jakýsi trojský kůň uvnitř každého z těchto auto, kterému se říká akumulátor. Je to největší, nejtěžší, nejdražší a také nejnezbytnější součást vozu, přesto má velmi omezenou životnost. A ta se neprojeví hned.

Je to svým významem spíše něco jako motor benzinového nebo dieselového auta, problém je ale v tom, že doba jeho smysluplné použitelnosti není a i bez ohledu na péči nemůže být věčná. Vzhledem k tomu, že současná spalovací auta dokáží bez potíží sloužit 20 i více let, zvláště když se s nimi moc nejezdí, je predikovaná použitelnost akumulátoru okolo 8 let, k nimž obvykle se váží i záruky výrobce, velmi malá. Navíc se dnes ani rozumně nedozvíte, kolik bude stát náhradní, protože půjde obvykle o sumu, která bude pro zbytek auta znamenat náhlou smrt. I to už jsme viděli.

Dnes tu máme další auto, které k podobnému osudu nemá daleko. Do rukou jej dostal fanda elektromobility, Nor Bjorn Nyland, takže snad ani příznivci elektrických aut nebudou křičet, že by šlo o „účelovku”. Ten se zmocnil Kie Soul EV, tedy relativně raného elektromobilu z roku 2015, kterému brzy bude 7 let. Najel dosud 100 tisíc kilometrů, což vskutku není nic mimořádného, přesto je bez většího přehánění nad hrobem.

Jak Nyland různými pokusy zjistil, že vozu zbylo už jen 17 kWh, tedy asi 65 % původní kapacity. Každým rokem tak z originální 27 kWh ztratil asi 5 procent a teď už má problém dojed alespoň 100 km na nabití. Navíc už není s to se dobíjet tak rychle jako dříve, i z této vlastnosti čas leccos ukousl. Když se navíc začtete do komentářů diváků, zjistíte, že po 7 letech není podobný stav ničím zvláštním, některým zbylo z původní kapacity i méně. A Soul rozhodně není jediným autem, kterému se to děje. Co k tomu říci? Snad jen tři slova: Je to tristní, třebaže v tomto případě může přispěchat na pomoc 7letá záruka s limitem 150 tisíc ujetých km (jen může, neboť ani Bjorn neví, jestli ztráta 35 % kapacity bude na uplatnění záruky stačit).

Považte, že je nám jako cesta k ekologičtější dopravě předkládáno auto, které místo 20 let životnosti může stěží myslet na polovinu, kdy navíc posledních pár let půjde už jen o příměstské přibližovadlo. Novou baterku do něj už stěží kdo koupí a i kdyby to udělal, znamená to novou „emisní investici” do téhož vozu. To přece nikdo soudný nemůže myslet vážně. Budeme-li se dívat na ekologičnost aut optikou celého životního cyklu, je toto jasná prohra pro nás všechny - nejen uživatelská, ale i ekologická. Není zase tak těžké to zjistit, není zase tak těžké to spočítat, přesto skoro všichni po hlavě míří jedním směrem. Snad alespoň některým otevřou podobné zkušenosti oči, i když o tom pochybujeme. Mnozí slyší jen to, co chtějí slyšet. A toto se prostě nehodí.

Zdroj: Bjorn Nyland@Youtube

Petr Miler