Autoforum

/

Foto: Ferrari

Nejlepší dary si člověk musí dát sám, říká jedno staré sarkastické úsloví. V případě aut to platí skoro dokonale a tady si někdo naděloval opravdu štědře. Samo k nohám mu ale rudé Ferrari nespadlo.

Vánoce píší každý rok řadu dojemných příběhů, jejichž podstata by nás za jiných okolností nevzrušovala. V mé hlavní práci jsme poslední dny před svátky žili snahou kolegy dostat k němu do 23. prosince dárek pro jeho milovanou ženu, který musel být doručen z druhého konce světa. A i když kolega nic nepodcenil, stejně se z toho stal nervák.

Prakticky všechny články řetězu od samotného výrobce až po doručující firmu někde udělaly chybu a bylo třeba je přimět ji napravit. I když se tedy vše začalo řešit včas, bylo nakonec otázkou, zda se mezi pátkem 20. a pondělím 23. prosince podaří překonat posledních pár tisíc kilometrů vzdálenosti, což chtělo řadu „buzerace”, pozitivní motivace, „úplatků” i zapojení několika lidí. Nakonec jsem to byl já, kdo skončil v roli člověka, který měl 23. odpoledne cestu kolem logistického centra, kde se balík zrovna nacházel, po domluvě jej převzal, naložil do auta a večer přivezl kolegovi. Bylo to... dojemné, velká výhra a zdroj radosti, ve kterou už nikdo za zúčastněných nedoufal. Byla to logistika za milion, přitom kdyby nikdo nedělal nic, balík by přišel v 27. prosince a vlastně se nic podstatného by se nezměnilo. Ale kdo nechce vidět pozitivní překvapení milovaného na Štědrý den?

Jedno takové si sám sobě a vlastně i celé svojí rodině dopřál muž z videa níže, který po 40 letech tvrdé práce prodal svou vlastní firmu. A nenapadlo ho nic lepšího, než se hned druhý den štědře odměnit za celoživotní úsilí. Jistě to není první ani poslední člověk, který něco takového udělal, tento nás ale zaujal, protože ho nenapadlo nic lepšího, než aby vyrazil k dealerovi a okamžitě si pořídil Ferrari, o jehož vlastnictví celý život snil. Koupil si ho vlastně až na důchod, ale lepší později než vůbec, že?

Dotyčný se zamiloval do už nevyráběného Portofina, které si od dealera odvezl v klasické závodní červené (Rosso Corsa )na černých kolech se žlutými brzdovými třmeny. Nevěděl o tom předem nikdo z jeho okolí, ani jeho manželka, která byla jeho nákupem pozitivně překvapena snad ještě víc než sám obdarovaný. Ten prý uvažoval i o jiných modelech, bál se ale jejich moc velkého výkonu a malého prostoru - relativně decentně pojaté a praktické Portofino je „pro začátek” dobrý model.

A také ho hned nezruinuje, neboť koupil už dříve registrované auto za v přepočtu 3,2 milionu korun. Novopečený majitel po koupi říká, že se cítí jako dítě v cukrárně, což jen umocní nastartování 3,9litrového motoru V8 s dvojitým přeplňováním, který dává až 600 koní výkonu a 760 Nm. Stovka za 3,1 sekundy a maximálka 320 km/h přichází spolu s tím jako už velmi malé překvapení.

I takhle může vypadat splněný vánoční sen, dotyčnému to jen přejeme. Nejvíc je z toho ale dojatý zřejmě on sám, neboť podle manželky prý od chvíle pořízení auta „neustále brečí”, pochopitelně štěstím. Podívejte se na víc na videu níže, třeba vás přiměje k zamyšlení, jak byste mohli třeba už příští Vánoce udělat lepšími vy sami...

Zdroj: Warford Cars@Youtube

Petr Miler