Autoforum

/

Foto: Audi

S generací B9 se Audi A4 jako spalovací model stává minulostí, což ale atraktivitu dříve vyrobených vozů jen zvyšuje. Pouze tři roky starý kombík se výrazně propadl na ceně, přitom pořád umí okouzlit svým bezprostředním projevem i stavem. Může snadno sloužit ještě dekády, navíc nikoli draho.

Ojetým Audi A4 generace B9 jsme se v obecné rovině zabývali docela nedávno. Nicméně v případě aut z druhé ruky vždy platí dvakrát měř a jednou řež. Proto se k zástupci čtyř kruhů ještě jednou vrátíme, ostatně dosluhující provedení je tím vůbec posledním, které používá spalovací pohon. Německá automobilka se totiž rozhodla, že protežovat bude ten elektrický. A jedním z kroků, jenž mají vést k jeho vyšším prodejům, je přenechání tradičních názvů bateriové alternativě. Spalovací auta pak mají po několik dalších let nést označení jako A5 či A7.

Obecně platí, že A4 B9 bylo automobilkou hned několikrát povoláno do servisů, kde se řešily airbagy, nesprávně nalepená zadní okna či špatné sváry, které by při nárazu zezadu vedly jak k ulomení tažného zařízení, tak i k uvolnění opěrek předních sedadel. Mimo to majitelé zmiňují také nadměrnou spotřebu, problémy se spárováním iPhonu a zavěšení kol, které v důsledku vyšší hmotnosti dostává na frak. Hlavně pak u kombíků, které se na celkových prodejích podílely ze 70 procent.

Právě tuto karosářskou verzi otestovali kolegové z Auto Bildu. Kousek z roku 2021 měl najeto již 129 362 kilometrů, od první registrace totiž sloužil jako firemní vůz. Vlastně tak ani nepřekvapí, že dostal tu nejlepší možnou jednotku na dálkové trasy, tedy dvoulitrový turbodiesel. Konkrétně pak poslední evoluci této jednotky naladěnou na 204 koní výkonu, se kterým verze obchodně zvaná 40 TDI S-tronic zvládá zrychlení na stovku za 7,6 sekundy. Nejvyšší rychlost je pak v jeho případě omezena na 210 km/h (skutečně tak málo, přišlo to až s faceliftem, přirozená maximální rychlost se jinak pohybuje kolem 240 km/h).

Toto provedení je očima běžného majitele tím asi vůbec nejlepším kompromisem, neboť nabízí lepší dynamiku než základní varianty 30 a 35 TDI, aniž by si za své služby říkala mnoho. Ve srovnání s šestiválcovými či benzinovými verzemi totiž boduje i spotřebou, která se v reálu pohybuje lehce nad šesti litry i při velmi uvolněné, svižné jízdě. Pokud je u toho i původně příplatková palivová nádrž disponující 54litrovým místo standardně 40litrovým objemem, sami si jistě dovedete vypočítat, jak daleko se na jeden zátah můžete dostat. A stačí trochu ubrat a tohle auto jede snadno i pod 5 litrů na 100 km, takže „v nouzi” není ani tisícikilometrový dojezd na jednu plnou nádrž žádný problém.

Generace B9 přitom na trh přišla již v roce 2015, v roce 2019 prošla výrazným faceliftem. Stále jde však o vůz, který pochází z dob, kdy koncern Volkswagen ještě nepřesouval téměř všechny investice směrem k elektromobilitě. Očekávat tak lze nemalou kvalitu a spolehlivost, jíž si ostatně Auto Bild ověřil již před pěti lety, kdy končil s dlouhodobým testem benzinové verze. Té přitom po najetí 100 tisíc kilometrů vystavil známku 1, o které Němci momentálně mohou snad už jen snít.

Lze tedy naskočit do každého vozu, na který v bazarech narazíte? To raději nikoli, kolegové poukazují na občasné problémy dvouspojkového automatu při řazení, zatímco manuál u základních variant je až příliš hlučný. Dieselová auta pak mohou dojíždět na ventily EGR, známé jsou ovšem i softwarové potíže multimédií či selhání jejich obrazovek. V případě testovaného vozu však na nic z toho nedošlo, i přes onen ne úplně malý nájezd - větší porce dálničních kilometrů obvykle není problém.

S čím počítat lze, to je nemalý propad hodnoty. Původně totiž vůz s výbavou Advanced, která nabízela prakticky vše, co jste si mohli přát, stál 54 907 Eur (cca 1,38 milionu Kč). Nyní je nicméně k mání za 20 980 Eur (asi 526 tisíc Kč), tedy za méně než polovinu, a to po pouhých třech letech provozu. Přičemž ani 130 tisíc kilometrů není žádná extra porce, řada nabízených kousků za sebou má dokonce i dvoj- či trojnásobek, tahle konkrétní verze by mohla zvládnout i bájný milion kilometrů bez velkých problémů.

Znamená to, že pokud narazíte na méně ojetý kousek, můžete počítat s jeho dlouholetou službou. V té chvíli byste si ovšem měli zajistit služby nějakého spřáteleného mechanika se specializací na koncernové vozy. Kolegové totiž upozorňují, že ruku v ruce s vysokou kvalitou jdou i vyšší servisní náklady. Ovšem jen v autorizovaných servisech, které nutně nemusíte preferovat. Při cenách od 250 tisíc Kč je tohle auto opravdu horký bazarový tip.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec