Autoforum

/

Foto: Nissan

Je to prodejní hit a podle toho i stojí jako ojetý, to ovšem neznamená, že jde o bůhvíjak kvalitní a spolehlivé auto. Realita je zvlášť vzhledem k cenám poněkud nepřesvědčivá.

První generace Nissanu Qashqai ukázala Evropanům, že SUV nemusí být jen velké off-roady ušité na míru Američanům. Výsledkem byl ve srovnání s dosud nabízenými hatchbacky či sedany značky raketový úspěch, který vyústil ve vysoké prodeje. Na ten pak navázala generace druhá, která se objevila v roce 2013. Japonci ji usadili na tehdy zcela novou platformu CMF-CD, s níž přišel také nárůst rozměrů. I to bylo jedním z důvodů, proč se Nissan nakonec rozhodl znovu nenabízet sedmimístné provedení Qashqai+2.

Momentálně značka v showroomech nabízí třetí generaci, která startuje na 604 tisících korunách. To pochopitelně již není malá částka, navíc většina lidí by už kvůli litým kolům a zpětné kameře skončila o minimálně 60 000 Kč výše u druhé úrovně výbavy Acenta. Je tedy vlastně pochopitelné, že kroky mnohých místo za prodejci značky vedou do autobazarů. V nich pak sice Qashqai mohou pořídit od zhruba 230 tisíc korun, nicméně očekávat mohou i selhání vedoucí k dražším opravám.

V německém TÜV Reportu Qahsqai historicky neboduje a i když pozdější verze jsou na tom lépe než ty prvotní, z dat je zjevné, že je třeba se připravit na řadu problémů. Nejčastější potíže jsou s antikorozní ochranou výfuku, dalšími rizikovými oblastmi jsou přední světlomety a brzdové kotouče, stejně jako stížnosti míří k nekvalitní či vadné zvukové izolaci. A aby toho nebylo málo, projít také nemusíte emisní kontrolou. V důsledku toho spadá hodnocení šesti- či sedmiletých aut do lehkého podprůměru, tu čtyř- či pětiletých ovšem naopak můžete počítat s průměrem.

Magazín Auto Bild se rozhodl otestovat dieselovou verzi z roku 2017, jejíž 1,5litrová pohonná jednotka produkuje 110 koní. To na první pohled není závratný výkon, s ohledem na točivý moment 260 Nm ovšem Qashqai není až tak úplnou silniční šikanou. Nicméně byste se měli držet pod 160 km/h, poté se již agregát trápí. Navíc je tu ještě jiný problém - brzdové kotouče testovaného vozu měly již to nejlepší za sebou a u vozu jsou obecně poněkud poddimenzované.

Jak se navíc ukázalo, výše zmiňované zvěsti o problémech typu předčasně korodujících výfukových systémů nejsou mimo realitu, vztáhnout je bylo možné i na tento konkrétní kousek. V jeho neprospěch pak vyznělo i poškozené čalounění, škrábance a poničené detaily, svým stavem připomínal už poněkud načaté spotřební zboží. Na druhou stranu, s výjimkou výfuku a brzd nešlo o nic, s čím by se nedalo žít, mezi příjemné aspekty patřila výbava čítající polokožené čalounění, panoramatickou střechu, zpětnou kameru či tažné zařízení.

Suma sumárum tak tento konkrétní Qashqai nepopírá tradované informace o slabých stránkách modelu. Nejde o nic nepřekonatelného, uvážíme-li ale, že měl najeto 83 280 km (což není zase tak moc, aby šlo omluvit zjevné opotřebení) a jeho cena činila poněkud neskromných 18 780 Eur (cca 467 tisíc Kč, což je zase hodně na to, aby šlo nad problémy zavřít oči), Qahsqai z testu vychází jako sice žádoucí, ale z racionálního pohledu nijak zvlášť ohromující zboží.

Pokud po něm přesto toužíte, před podpisem kupní smlouvy zmíněné rizikové oblasti důkladně prověřte. Největší slabinou se přitom zdá být koroze, která se projevila již u čtyři roky a tři měsíce starého exempláře za nemalé peníze. Pokud byste chtěli levnější alternativu, můžete sáhnout po benzinové jedna-dvojce se 115 koňmi, nižší úrovni výbavy nebo starším a ojetějším provedení. V prvém případě však dosáhnete vyšší spotřeby, ve druhém se uvnitř nebudete cítit tak pohodlně a ve třetím narůstá riziko dražších oprav. Volba je jako vždy na vás.

Zdroje: Auto Bild

Petr Prokopec